Kniha Marka Judy Špinavé peníze (vlastním nákladem, 261 stran) se dá nejstručněji charakterizovat tak, jak to činí autor sám: "kriminální román z prostředí organizovaného zločinu a praní špinavých peněz". Pro doplnění je vhodné uvést, že hlavní hrdina pojmenovaný Ajťák pracující v IT oddělení české banky se dostane (proti své vůli, částečně ale svojí vinou) do soukolí českého i mezinárodního ruskojazyčného organizovaného zločinu legalizujícího výnosy z trestné činnosti. Děj knihy je dostatečně přehledný, zároveň však ne natolik zjednodušený, aby se mu nedalo uvěřit. Občas hraje značnou roli náhoda, postavy nežijí jen v hlavní linii příběhu, ale mají často i řadu svých "vedlejšáků". Ačkoliv je u všech důležitých postav od začátku jasné, na které straně barikády stojí, nijak to neznamená, že kladným postavám nelze nic závažného vytknout a záporné postavy za nic pochválit.

Text se čte plynule, nenudí a nemá hluchá místa. Poněkud překvapivě působí řemeslně vypsaně, navzdory tomu, že se zřejmě jedná o autorovu první knihu. Většinu čtenářů četba nepochybně poučí i pobaví: v popisovaných oblastech (zakládání, provoz a zneužívání internetových obchodů, internetové převody financí apod.) se autor velmi dobře odborně orientuje a dokáže je popsat natolik podrobně, že text na některých místech působí až poněkud návodně. Zároveň se autorovi na více místech knihy daří humor člověka, který se dokáže dívat na sebe (ano, v knize se dají identifikovat některé autobiografické rysy) i na ostatní lidi s nadhledem a nebrat je ani sebe příliš vážně. Zdá se mi dokonce, že by se podle ní dal natočit velmi dobrý film.

Na prvotinu vydanou vlastním nákladem pravděpodobně jen v několika málo stech výtiscích je kniha nečekaně úspěšná ve virtuálním světě. Ve dnech psaní této recenze (první polovina června 2012) je autorova webová stránka www.spinavepenize.cz ve výsledcích Google po zadání "špinavé peníze" na třetím místě za příslušným článkem české Wikipedie a blogem známého Tomio Okamury. Podařilo se jí předstihnout všechny odkazy na legendární (fiktivní či reálný) výrok Václava Klause o neexistenci špinavých peněz (4. 5. a 7. místo) i odkazy na tématicky zaměřené články ve známých médiích (Liberální institut – 6. místo, Reflex – 9. místo). Ve vyhledávání obrázků v Google vybojovala Judova kniha třetí a čtvrté místo, nebylo to ale nijak jednoduché, společnost zde je opravdu velmi "vybraná" a někteří soupeři velmi silní. V sekci Google Nákupy zaujala kniha prvních šestnáct míst.

Uvedená webová stránka www.spinavepenize.cz je podařená: lze z ní o tématu špinavých peněz získat základní věcné poučení, je zde možné o nich či o knize diskutovat či si zahrát jednoduchou hru (vybrat si politika a mlátit ho výtiskem Špinavých peněz po hlavě). Je samozřejmě možné si zde knihu objednat v papírové či elektronické podobě a také si první polovinu knihy zdarma online přečíst. V této souvislosti však cítím povinnost každého takového čtenáře varovat: zdarma to nebude, protože ho velmi pravděpodobně děj knihy zaujme natolik, že si ji nakonec koupí, aby si ji mohl dočíst. Nebude ale litovat. Druhá polovina knihy je lepší než první.

Shrnuto: knihu velmi doporučuji. Je to ideální čtení na cestu, dovolenou, při nemoci. Je zábavná, poučná a napínavá. Člověk se od ní těžko odtrhuje.

Autor je akademickým pracovníkem Policejní akademie České republiky v Praze