Kdo z nás doživotních kluků by neznal Rychlé šípy, Vonty, ježka v kleci, Stínadla, v nichž se odehrávaly desítky příběhů, které jsme hltali v komiksovém provedení v letech minulých, dávných?! Dodnes jsou v naší paměti zasuty a spolu s autorem knižní novinky Mýtus zvaný StínadlaMilošem Dvorským se zamýšlíme, co z toho byla realita a co fikce.

Už po několik generací hledáme tajemná Stínadla z tvůrčí dílny Jaroslava Foglara (1907 – 1999) a jak usoudil investigativní autor, přišel čas říci si některé věci nahlas. Jako mladý chlapec se pohyboval v jedné z pouličních skupin inspirovaných Foglarem a protože se ve svém povolání profesně věnoval stavebním památkám, nedalo mu, aby také zkoumal pražská zákoutí, ono bludiště nejroztodivněji stavěných uliček, průchodů, dvorečků a plácků, jež svou ponurostí, tajemností a podmanivostí v nás probouzela obrazotvornost, zvědavost, a také jakousi vnitřní snahu podobat se některému z pětice deseti- až šestnáctiletých hochů, napodobovat jejich chování, vyhledávat podobná dobrodružství.

Všechna ta místa, která mají určitý autobiografický charakter, najdeme snad v každém románu Jaroslava Foglara. Přitom mohlo jít o vyšehradské kasematy, pražský židovský Josefov, staroměstskou Řásnovku, o Královské Vinohrady na kopci nad Nuslemi a jejím údolím zvaným Jamrtál, anebo šlo také o inspirace podle pohlednic staré Prahy od Jaroslava Šetelíka. Miloš Dvorský sestavil dokonce „malý stínadelský bedekr“, třebaže Stínadla (název odvozený od stínání hlav, k nimž nedaleko odtud kdysi dávno docházelo) byla světem sama pro sebe. Každý chlapec, který se tu narodil, se automaticky stával „Vontem“ a začal nosit znamení identity – na klopě oděvu špendlík se skleněnou žlutou hlavičkou. Vysvětluje dále příběh Jana Tleskače, chlapce s podivným hlavolamem – ostnatou kovovou hvězdicí uzavřenou do kovového pouzdra. Pokaždé, když se mu podařilo „ježka z klece“ vyjmout, tleskal.

Jak jednoduché, aby vznikly Záhada hlavolamu (sepsaná ve válečných letech 1940-1941), Stínadla se bouří (z let 1946-1947) a Tajemství Velkého Vonta (dopsáno v roce 1977). Onu třicetiletou pauzu mezi nimi způsobilo ideologické a mocenské vyloučení Jaroslava Foglara z veřejného života, nemohl publikovat, veřejně vystupovat. Přitom nosil v hlavě ještě čtvrtý, závěrečný díl stínadelského eposu; dokonce v září 1994 opravdu s jeho psaním začal, ale dlouhodobá hospitalizace mu zabránila záměr s názvem Budou se Stínadla bourat? zrealizovat. Jejich autor chřadl až do osudného roku 1999, kdy jsme se s ním loučili naposled.

Kde tedy jsou, nebo nejsou Stínadla? ptá se Miloš Dvorský v celé jedné kapitole své knihy. Jaroslav Foglar jako malý kluk žil se svými rodiči také v Ústí nad Labem, tábořil v létě v legendární zátoce nedaleko mezi Světlou a Ledčí nad Sázavou – místech, která důvěrně znal, protože sem zajížděl také za příbuznými své maminky. Ulici Na Stínadlech nalezneme hned v několika městech – Teplicích, Sedlčanech nebo v Písku. Ve zmíněné Ledči nad Sázavou mají celá sídliště označená Stínadla I., II, a III.

Autorovi zde popisované knihy jde přitom o mnohem víc než o zkoumání všech ostatních záhad, ať už šlo dále o létající kolo, Vonty, Františkány, Petráky, Dlouhé Bidlo, Losnu nebo Mažňáka, známé z nuzných míst kolem pražské oblasti Na Františku či Haštalského náměstí, kde na ruinách starého Židovského města vyrostla později reprezentativní čtvrť podél nábřeží Vltavy. Jde mu dále nejen o postvontská hnutí, zakládaná skauty a junáky, vysvětluje bitvy, jež se odehrály pod vlivem reprízy seriálu, který uvedla Čs. televize na četná přání v roce 1989 a který koncem šedesátých let natočil režisér Hynek Bočan. Stranou autorova zájmu nezůstalli ani Foglarovi následovníci, napodobitelé, fenomén a parodie Rychlých šípů jako součást popkultury se všemi klady i zápory.

Právě závěrená kapitola Dvorského hledání a promýšlení pod názvem Kult a nenaplněné ideály je pro současníky velmi poučná a užitečná. Vždyť kdysi sám představitel Akademie věd České republiky, dosud žijící Rudolf Zahradník, výstižně charakterizoval Jaroslava Foglara: „Byl to muž, který vybudoval duchovní impérium noblesnosti a klukovského rytířství v těsném sepětí s přírodou.“ Další charakteristiky lze číst ve Foglarových obsáhlých či střízlivých životopiscích, kteří pátrají po obrovském tvůrčím odkazu jeho předchůdců, jichž je nekonečně mnoho v naší i světové literatuře.

Kam míří kroky ideálů, které jsme jako kluci milovali v dílech našeho oblíbeného autora? I na tuto otázku hledá Miloš Dvorský odpověď. Změnil se hodnotový žebříček, vyrostli noví hrdinové od artušovských legend přes příběhy Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena nebo Harryho Pottera od J. K. Rowlingové.

Zatímco někdejší ilustrátor Rychlých šípů Marko Čermák (my, dříve narození, jsme více znali kresby tragicky a předčasně zahynulého Jana Fischera) se k tématice kolem dnešních mladých lidí vyjádřil slovy “Dnešní době vládne morální džungle“, tak známý dětský psycholog Zdeněk Martínek vidí příčiny dnešního chování a jednání mladých lidí mnohem hlouběji. Říká: „Nemyslím, že dnešní děti přicházejí na svět horší, než jsme byli my. Ale právě svět, který je v současné době obklopuje, nevhodná výchova (doma a ve škole), nedostatek podpory a porozumění, uspěchanost doby a přemíra techniky z nich dělá jedince, kteří nejsou schopni se poprat s denní realitou. Často je „patologické“ chování ve formě agrese, šikany, krádeží, lhaní, záškoláctví pouze formou obrany a projevem neschopnosti řešit náročné životní situace…“

Jedinečné mravní poselství knížek a příběhů Jaroslava Foglara zůstává trvalým mementem pro další rozvoj naši společnosti, ať to zní sebefrázovitěji, je tomu tak. Ne uzavřená past či věčný labyrint, ale mír, dobro a ušlechtilost mohou povznášet naše konání, nás společný život.

Mýtus zvaný Stínadla, Nakladatelství Zdeněk Bauer, 226 stran