29.3.2024 | Svátek má Taťána


KNIHA: Lékaři i pacienti čtou ve 100 zemích Komplikace

6.7.2010

Alespoň to tvrdí nakladatel Ivan Volný o knížce Komplikace – Chirurgovy poznámky, který v předběžném referenčním průzkumu zjistil mimořádný zájem a neváhal knihu vydat také u nás. Navíc mu ji přišla pokřtít trojice našich předních lékařů, shodou okolností někdejších spolužáků: prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., kardiochirurg, MUDr. Ilja Kotík, internista, který šest let pečoval o zdraví prezidenta Václava Havla a MUDr. Jan Cimický, psychiatr, jemuž se podařilo za své návštěvy v USA osobně se poznat s autorem knihy Atulem Gavandem, profesorem Harvard Medical School a chirurgem v Bostonu.

Pravdivé příběhy z jeho praxe nevznikaly snadno. Obvykle nemocnice a doktoři se staví podezíravě ke snaze probírat vcelku dosti závažné případy nakomplikace veřejnosti. Jenomže právě veřejnost je zvědavá, co všechno se děje pod nožem chirurga, jak prožívá úspěchy i průšvihy. Autor rozčlenil svá vyprávění (která lze číst na přeskáčku, jak to činí již Ilja Kotík) do tří částí: V té první (Omylnost) jsou kapitoly o škole chirurgova nože, o počítači a továrně na kýlu (na autorově klinice tucet chirurgů operuje kýlu a nic jiného – každý z nich provede až 800 operací kýly za rok), další kapitola je o tom, když doktoři dělají chyby a úsměvná je kapitola Devět tisíc chirurgů (jde přesně o 9312 lékařů tohoto oboru, kteří se sjeli na 68. klinický kongres) a posléze v této části je zpověď, „když se dobrý doktor zkazí“.

Druhá část, nazvaná Mystika, začíná kapitolou o „úplňku v pátek třináctého“, a autor knihy hned zkraje říká, že ještě nepoznal žádného doktora, který by trpěl pověrami. Ale pak čteme o různých mýtech, sugescích či teoriích o psychologii bolesti. Čerpal mimo jiné z obsáhlé studie „Sebevražda a lunární cykly - kritický přehled 28 let“. Té je věnována kapitola Blbá bolest, dále Pocit nevolnosti a o muži, který nemohl přestat jíst.

Poslední částí je Nejistota a bylo by pošetilé se domnívat, že tvrdí muži od skalpelu netrpí pochybami, nejistotami a váháním – samozřejmě v těžkých případech. Jsou tu příběhy nazvané Poslední řez, Záhada mrtvého nemluvněte, Čí je to vůbec tělo? a Případ černé nohy. Mnohdy až teprve pitva prokáže, zda chirurg váhal oprávněně. Jenomže ještě v předposledním století církevní omezení bránila rodinným příslušníkům, aby umožnili pitvat nemocniční pacienty hned po smrti. Provozovalo se to stejně potají , přiznává autor, ale bez pitev by se naše lékařská věda nedostala takový kus dopředu, jako je tomu nyní.

Překlad knihy, která se nemůže obejít bez odborných výrazů (kvadrant levého prsu, uskupení tečkovaných kalcifikací, etc.), je vpravdě také brilantní jako strhující vyprávění věhlasného chirurga. Nechybějí zde anamnézy těžkých pacientů, líčení o jejich pocitech, trablech a životních selháních, výstižné je také používání přímé řeči, vystupňování příběhu jako dramatu a vysvětlení záhad až na konci příběhu – čili úspěšný chirurg zvládl perfektně i další - spisovatelské řemeslo.

Přímo pečlivě jsou uvedeny „poznámky o zdrojích“, ať jsou jimi specializované lékařské časopisy, knihy různých lékařů (většinou však příliš odborné), výsledky nemocnic, studie z lékařské praxe i vědy (například o novém výzkumu kinetózy včetně tzv. vesmírné nemoci), ale také zcela zdeúřední zápisy z policejního vyšetřování, od soudů a z prokuratury.

Najdeme také nevybíravou kritiku farmaceutických firem „s hromadou jejich keců o nové technologii“, s rozdáváním až nesmyslných dárků, ale stále rafinovanějším lobbingem v domnění, že chirurgové se šestimístnými platy budou lhostejní k úplatkářství. Ve vyspělých zemích už firmy takto jednající nemohou už dávno uspět, zato u nás v „nových demokraciích“ nacházejí ještě živnou půdu. Bohužel.

Naši tři nedávní šedesátníci jsou ještě plni síly, přesto literárně aktivní je nejvíc Jan Cimický, ale neváhá říci, že raději píše o všem jiném, než aby rozebíral postupy své práce, zpovídal se z pochybností a na veřejnosti odkrýval taje svého povolání psychiatra, protože jsou známy případy těch, kteří se o něco podobného pokoušeli, jak špatně dopadli. Profesor Pirk je také sdílný (v jeho bibliografii jsou jenom odborné knihy a studie) a nad knihou mu vytanul jeden příklad z jeho praxe, kdy 34krát se pokoušel nastartovat zastavené srdce, což se nakonec podařilo a pacientka se mohla po dvou letech vrátit do normálního života. O úžasném technickém rozvoji svědčí skutečnost, že máme dnes pracoviště na úrovni vyspělých klinik ve světě, přičemž na začátku medicínské praxe všech našich tří předních lékařů byli nuceni například soupravy pro kanylaci žil vyrábět si sami, za což by asi dnes byli zavřeni!

Co přejí knize jako její kmotři? Aby se její čtenáři pobavili jako já (Pirk), aby se stala ozdobou našich domácích knihoven (Cimický), aby si ji přečetli lékaři i pacienti a ubývalo komplikací (Kotík). Nakladatel je zvědavý, jak to s knihou doopravdy dopadne, vždyť na knižním trhu se objevuje ročně více než 16 tisíc titulů od 4500 nakladatelů! Prosadit se může jen vysoká kvalita pozoruhodně originální, u nás však stále ještě bulvární „žvásty“ o celebritách, byť mají život jepičí a končívají dost často poslední dobou v „Levných knihách za babku“.

Vydalo nakladatelství Baronet, překlad Jana Pacnerová, 320 stran