28.3.2024 | Svátek má Soňa


KNIHA: Karel IV.

20.2.2016

„Kolik měl Karel dětí?“ zeptala se žena, aniž zvedla hlavu od knížky. Snad to bylo tím, že jsem měl za zády knihovnu a včera už jsem si posté říkal, že si konečně přečtu toho Švejka s ilustracemi známého sprosťáka Urbana, že mne napadlo odpovědět jen švejkovské:

„A kterého Karla myslíš? Já znal dva. Jeden chodil do stejný základní školy jako já, jen o dvě třídy vejš, nějaký Gott. Co se pak živil zpíváním. A koupil si barák někde tam, co v Praze bydlel Mozart, snad aby tam chytil toho hudebního ducha. Ale kolik má dětí, nevím. Pak znám ještě jednoho Karla, co teď bydlí v Londýně, on to byl horník a teď je inženýr a má dvě holky a fotil je krásně někde u nějakejch jezer, snad ve Skotsku. Z těch fotek šla zima, jak jsem na ně koukal, ony ty holky byly jen tak nalehko, snad se šly do tý studený vody koupat...“

„Tyhle Karly nemyslím,“ pravila žena manželkovským hlasem. „Já myslím tohohle!“ sdělila a držela v ruce knihu „Karel IV., císař a synové“. Co ji napsal Josef Bernard Prokop jako třetí díl trilogie. První kniha se jmenuje „Tajný deník“, druhá „Císař a císařovna“ a třetí „Císař a synové“.

Karel 3
Karel 2
Karel 1

„Aha,“ pravil jsem jako vytrénovaný manžel a přehodil mozek správným směrem: „Tak Karel IV. měl jako syny určitě dva. Jeden je Zikmund, zvaný „liška zrzavá“, co měl podle mínění lidu a obrozenců nechat upálit Mistra Jana Husa, načež byl lidem českým prohlášen na věčné časy za vyvrhele a tak. Dodnes, když se chlubíme, že Karel IV. byl římský císař, tak poněkud zapomínáme, že i Zikmund byl římský císař, zatímco Václav IV. byl jenom „římský a český král“...“

„Ptala jsem se na všechny děti Karla IV.“ pravila žena upřela na mne takový žádostivý pohled. Takový, o jakém si ženský myslí, že nás s ním spíš ukecají, než aby zvedly hlas. V čemž mají pravdu.

Já se však, nedal zastavit: „No, podle mne je nejzajímavější Václav IV. On měl, jak bývalo častým zvykem u českých vládců, za manželku významnou Němku, tedy v tomto případě Johanu Bavorskou (asi 1356 – 31.12.1386). Což byla druhorozená dcera bavorského vévody Albrechta z dynastie germánských Wittelsbachů. Takže jsem slyšel názor, že jak si od doby knížat Přemyslovci, co si furt und furt brali za ženy Němky (správněji Germánky), tak už byli Slovani jen tak homeopaticky. A Lucemburkové, i přes pojatou „manželku“ Elišku Přemyslovnu, to dorazili.“

To už žena stále vedle mého pracovního stolu a pozvedla obočí. Tak jsem přidal: „No, s tímhle Václavem IV. máme v rodině historku. Jakýsi kazatel jménem Vlk se podle některých pramenů pokusil krále Václava IV. propíchnout. Snad mečem. Že byl Václav IV. podle dotyčného revolučního kněze málo nadšený pro Mistra Jana Husa či co. V každém případě dotyčný kazatel Vlk, ať předek či nepředek, asi uměl lépe šermovat jazykem než „chladnou zbraní“. Takže královi zbrojnoši propíchli jeho. Jak to říkal Čochtan, tedy v roli vodníka Čochtana Jan Werich: „Von jezdil na tý kánoi a měl na břiše opasek, s tou přezkou „Vždy připraven“ a já jsem zatáhnul. A on připravenej nebyl. No neměl to inzerovat, když nebyl připravenej...“ (viz, kde si to můžete poslechnout)

Než se žena stačila nadechnout, tak jsem ještě vypálil: „Já se na to ptal i kardinála Duky, když jsme se potkali. A on říkal, že o tomhle nic neví. Ale říkal, že Vlci byli rodina částečně utrakvistická a částečně katolická. A ptal se, jestli nejsem náhodou příbuzný s katolickou větví kardinála Vlka. To jsem zase nevěděl já.“

„Kolik měl dětí?!“ zaznělo stručně. Žena stála, hleděla a držela v ruce knihu. Začal jsem klikat na klávesnici počítače „kak v amerikánskom fílme“, tedy co nejrychleji. A hle nalezl jsem roztomilou stránku zpracovanou Letohradským soukromým gymnásiem, kde jsou nakresleny manželky a děti Karla IV., a to jsem koukal! Dětí jako smetí. I žena koukala! To našinec netuší, že byl Karel tak plodnej! Ony ty pověsti, že Jeho císařské veličenstvo, i přes to nadšení pro církev, asi bylo pěkný kanec, mají asi něco do sebe. Jak tvrdí italské dokumenty, že jako mladík v Itálii, slušně řečeno, „sváděl měštky“. Až si na něj stěžovali jeho císařskému otci Janu Lucemburskému.

Karel 4

Tedy nevím jak vy, ale já v tomhle tápu. Kde se tam vzal nějaký další Václav? Ten, co jej snad měl s dcerou falz-hraběterýnského Rudolfa II. Annou, kam pak zmizel? A hele, ten jako dítě umřel! No, ještě že tak, to vypadalo, jako když mi ho v hodinách dějepisu zatajili! A ty manželky! To je maglajz, čtyři! Jedna Francouzska, druhá německá, původem z od Rýna (tam mají bezva víno) a z Tyrol (tam se bezva lyžuje), třetí byla Anna Svídnická, ve skutečnosti německo-polská dáma (německy Anna von Schweidnitz, polsky Anna Świdnicka), a nakonec Alžběta Pomořanská. To už bylo původně západoslovanské území germanizováno (ve 13. a14. století), tak kam ji národnostně počítat, že? Slezanka, Němka, Polka, no? Ale zase proti Jindřichovi Tudorovi VIII., co měl šest žen, tak to se Karel držel při zdi. A navíc je nepopravoval, ale tak nějak umíraly samy.

Takže ty děti: Na wikipedi jsem si moc nepomohl, tam je napsáno: Děti: Václav IV., Zikmund Lucemburský, Anna Lucemburská a další. No, jak v biografu, když jdou titulky. Jaký další a kolik dalších, he?! Začal jsem hledat, až jsem se v tom ztratil. A kolik dětí Karel IV. měl, najdete nejlépe na stránce Děti Karla IV.

Žena si šla číst a protože jsme další den odlétali do tepla, nepřestala ani na Kanárech. Když já večer koukal z balkonu na ve větru se klátící palmy, zevnitř osvětlené bazény, lesknoucí se moře a nad ním hvězdy na sametovém nebi, žena měla největší zájem, jak to vlastně s dětmi a manželkami bylo. A kdo a co s kým, a kdo pletl pletichy proti komu. Ještě že jsem si s sebou pro jistotu nevzal notebook, abych ty pletky a historická data nemusel ještě hledat na netu.

Ani jí to nevadilo, ležela v posteli, balkonové dveře pokoje otevřené do vlahé noci, tak vysoko v pátém patře nikde žádný komár, a četla si.

Škoda, že jsem to nenapsal já sám. Když si představím, kolik holek si to bude číst a já bych byl ten autor, který je vede světem Karla IV., a to celé tři díly, to bych s nimi byl vlastně duševně spojen přes Karla IV., než to celý dočtou. To by se mi líbilo.

Letos je významné výročí Karla IV. Schválně, jestli víte, zda narození či úmrtí? No, najděte si to. Ale určitě vyjde milion článků o císaři, z nichž jedny jej budou tak chválit, že sám Pán Bůh na nebesích proti němu bude nula. A jiní vydloubnou z portrétu Karla IV. beďara a budou jej zkoumat a vykládat, jaký to vlastně byl, jak říkají Slováci, „hanebný ničtož“. V knížkách pana Prokopa se dozvíte víc a rozhodně zábavnější formou.

Vydalo nakladatelství Fortuna libri.