21.7.2018 | Svátek má Vítězslav


KNIHA: K.O. slovem? O.K., za těchto okolností

4.4.2006


Zamyšlení nad jazykem knihy Maxe Bubakoffa Okolnosti smrti S.H.


Okolnosti smrti S.H.Ke své minianalýze jsem si vybrala příběh vydaný koncem minulého roku nakladatelstvím Netopejr. Je to co do rozsahu útlá novelka, ale jinak po všech ostatních stránkách těžká váha. Nebudu se vůbec zabývat její chytrou kompozicí, filmově naléhavou plasticitou obrazu, překvapivými pointami, gradací napětí či jinými bravurními triky, s jejichž pomocí jsme vtahováni do děje. Rozhodla jsem se soustředit jen na průzkum stylistický. Jaké jsou tedy výrazové prostředky Maxe Bubakoffa?

Hned nad první kapitolou mi poklesla čelist. Autor v ní přívalem vulgarit posílá čtenáře okamžitě k zemi. Dobře mířeným a razantním pravým hákem.
"Je fakt zkurvenej hic! Takovouhle výheň už nepamatuju leta. A já starej debil si vyberu den, jako je tenhle, na sraní se po úřadech. Vybrat si takovej den může jen takovej slaboduch, jako jsem já. Stojím, čumím, dejchám smradlavej vzduch přefiltrovanej a vobohacenej vo ten zpíčenej kysličník uhličitej z desítek různě poškozenejch plic okolostojících nešťastníků. Přímo cejtim ty hejna vypečenejch malejch sráčů napadajících moji imunitu…"
Nepřipravený čtenář je K.O.. Jenže nesmí se divit, jelikož tenhle úder byl naprosto O.K., a to hned z několika důvodů. Jednak čeká-li někdo v nekonečně dlouhé frontě na nevětraném dopravním inspektorátě a je-li to navíc známý loser, poskok místního mafiánského bose, nemůžeme od jeho myšlenkového monologu očekávat high style. Rovněž - zkuste si v takovém hicu, kdy přímo úměrně s teplotou stoupá i nezvladatelný vztek na tupé byrokraty a hajzly, kteří chtějí předbíhat, recitovat Seiferta. Úvodní hustou atmosférou je nám sdělováno cosi podstatného. Nic se nebude lakovat na růžovo, ani vyjadřování literárních postav a v žádném případě nebudeme šetřeni. Začíná se odpočítávat. Deset…devět…

Scénou na úřadě v nás boxer Max vyvolal až existenciální nevolnost (Jean-Paul Sartre na osmou). Střídá ji rychlý střih, Intermezzo I.
"Creutzfeld-Jacobsova nemoc usmrtí ročně celosvětově dvacet lidí, Jurij Kolinko je ve statistikách těsně za ní."
Raději nebudu tuto stručnou potměšilost komentovat teď, intermezzům vyhradím celý odstavec. Přesunu se k další kapitole. K Nicol.
"Nicol, ach Nicol, jak nádherná jsi a jak úžasně voníš. Vždy, když jsem v tvé blízkosti, cítím se nesmírně šťastný a vyrovnaný. Stala ses mi drogou, nektarem i manou. Jsi rajským ostrovem v moři každodenní šedi…"
Konečně střídá natlakovanou agresi láska a nesnesitelný smrad krásně parfémovaná, čistá slova. Autor má rozhodně všech pět pohromadě. Myslím samozřejmě všech pět smyslů: zrak, sluch, čich, hmat, chuť a ví, jak na ně apelovat. Vidíme půvabné pevné tělo, chce se nám společně s vyprávějícím hrdinou ponořit se do jeho vůně. Jenže nenechte se mýlit, varuji vás. Bubakoff je potměšilý manipulátor. Ale nebudu vyzrazovat, kde na vás vybafne, nechci předem vyžvanit jeho pointy, další rány mezi oči. Osm…sedm…

Takže už jsme tu měli jazyk živlů ze dna společnosti, jazyk zamilovaného, přejděme jinam, třeba do noblesní kanceláře pana generálního. Zkušenosti sbíral ještě v dobách komunistických, avšak změna režimu, nástup nové doby mu nijak neuškodily, naopak. Jindřich Hudec a jeho Hovory H:
"Kdyby Michelangelo hledal model pro zralého Davida, těžko by našel lepší, než byl Jindřich Hudec. Koktejl inteligence, galantnosti, protřelosti, tvrdosti, neústupnosti podáván ve velmi exkluzivním nevratném obalu. Jeho vražednému sexappealu neubral nic ani před měsícem naplněný šestý křížek. Na ženy působil jako tělové mléko Nivea. Zvlhčoval…
"Máte tady návštěvu, pane generální. Pan okresní policejní ředitel."…
"Nuže, Jaroslave, nezlobíte se, že jsem si vás takhle najednou pozval?"
"Abych pravdu řek, nevíme, kam dřív skočit, ale jistě máte závažnej důvod…"
"Nechci vás zdržovat, Jaroslave, přejdu hned k věci."
"Ehm…"
"Jaroslave, můžete mluvit zcela otevřeně. O mé diskrétnosti snad nepochybujete a mohu vás uklidnit, lepší zajištění proti odposlechu má snad jen Oválná pracovna…"
Hudec formuluje své myšlenky s rafinovanou noblesou, která přesně zasahuje cíl (jako dokonalá zbraň). Je to zkušený střelec a míří vždy vysoko.

…šest, mystické temno, iracionální tajemství, fatální hrozba. Jiný jazyk, jiný svět. Žádná kancelář, žádná Oválná pracovna. Dokonce ani žádný domov. Jakýpak domov, na zádušním večírku bezdomovců, kde sešli se Prcek Prckář, Robik Tříprsťák, nevábná Hnida a Ježíš. Přezdívky jsou skutečnými nomen-omen. Ježíše, na rozdíl od ostatních trosek, obdařil úskočný osud zvláštními schopnostmi. Nejenže Tříprsťákovi amputoval špinavým majzlíkem dva uhnilé prsty, aniž by pacient poté skonal na celkovou sepsi, on měl ještě vize. Děsivé předtuchy smrtí, v nichž byla vyšší moc neústupná. Co Ježíš spatřil, to se také skutečně stalo. Ježíše si kdosi nahoře vybral jako své médium a nemínil si přitom dělat ostudu přízemním vyjadřováním. Ďábelský Max si v této kapitole skvěle poradil s typologií postav prezentovanou jejich mluvou:
"Svist…tenký lesklý šíp… Ježíš sebou škubnul jak po zásahu elektrikou.
"Kurva! Co to je?! Co je ti?!" vyjekla Hnida.
"Malý může ještě menším být. Skrze zrak svůj dojdeš k poznání hrůz nemohoucnosti…"
"Ty zmrde, neser mě," vystřelil Prcek a sápal se po kudle za opaskem.
Stejně rychle naštěstí zareagoval Tříprsťák, skočil po Prckovi a znehybnil ho v kravatě."
Co myslel Ježíš, mluvčí osudu, svou předpovědí pro Prcka, na to nechť si čtenář počká až při vlastním čtení, ale že to nebude vila na Kanárských ostrovech, tím si může být jist. A jako by slyšel pět…

Brutální v novele nejsou jen nezvratné konce životů bezdomovců, brutální je novela celá. Brutální si začne připadat i jinak nevinný čtenář, a to když se u hrůzyplných scén bude smát. Autor si s gustem pohrává s emocemi toho, kdo hltá jeho řádky, a činí tak samozřejmě prostředky navýsost literárními - mazlí se s děsem obsahu přes jazykovou formu a v náležitém odstupu se přitom chechtá. K vrcholným ukázkám černého humoru rozhodně patří situace, v nichž se nám představuje sadistický joker Dinčo Dinčev a jeho balkánská kulometná palba ultravulgarit. Takto si nájemný vrah Dinčo domlouvá své kšefty:
"Tady pivo, tak co mi povíš? Nemám dneska jen tebe. Čas sou peníze, chapeš, ne?"
" Potřebuju…zkrátka potřebuju, aby někdo zmizel."
"Okej do piče a to ti taková pičovina tak trvala, než vyšla ven? Podivej, vybral sis dobře. Jakej zpusob? Nůž, provaz, pistole? Vyber. Nůž a provaz, to dražší, přece jen je to takova preciznější práce. Kurva, jak se to řekne. Důvěrnější? Jo, do piče, intimní věc, tak to řikal ten doktůrek, co zpožďoval platby. Intimní práce, chapeš? Něco jinýho střelit někoho z dálky do ksichtu a něco jinýho je dejchat jeho smradlavej dech, dyž mu votviraš břicho. Nebo čuchat jeho chcanky a hovna, dyž je škrcenej. Takže pistole dveste tysic, nuž a provaz trista tysic."
"Myslím, že by mi ta pistole vyhovovala nejlíp i vzhledem k tomu, jaké okolnosti tomu mají předcházet."
"Okolnosti? Kokot, to slovo nevim, co znamena, ale uráží mě to!"
"Prosím?"
"Klid kokot, džoukuju, znáš co džoukovat?…"
Silou koktejlu, v němž maximální Bubakoff mixuje běs a osvobozující humor, si rozhodně nezadá se svým britským předchůdcem Irvinem Welshem. Škleb obou zmíněných autorů patří nejen do stejného řádu, ale i do stejné čeledi: dark and cool. Four…three

Na druhé straně barikády by správně proti kriminálním živlům měl stát zákon. A on tam i je, ovšem ti, kteří jsou podle popisu práce povoláni k tomu, aby jej prosazovali v praxi, k němu mají svérázné výklady. Přesně jako poručík Krahulík, jedna z nejpropracovanějších postav celé novely. Policista, jenž jedny grázly pronásleduje, aby s jinými mohl spolupracovat, protože sám je grázl par excellence. Podívejme se na jeho monolog, v němž hovoří o své manželce. Pokusila se jej obelstít pohádkami o důvodech své hospitalizace, jenže…
"Jenže tady prr! To by si nesměla vzít fízla. Fízla, kterej ucejtí podraz na sto honů. Trošku jsem si zapátral. Musí se jí nechat, že to byla mazaná sviňka. Nechala se zašít na urologii u svý kámošky. Oficiální diagnóza ledvinové kameny. Stačila jedna neformální návštěva u MUDr. Novosada z urologie. Blábolil chlapec něco o lékařském tajemství. Brzo změnil názor. Ve chvíli, kdy se mu z koulí stávaly vejce na hniličku, zpíval jinou. Mám pár metod, který jsou stoprocentní. Co z hajzla nevymlátíš, nemáš. Pak máš objasněnost nulovou a to znamená? Že bys byl za vola a to já teda bejt nechci."
I nelítostný fízl má ale jednu slabost - svého psa Kyklopa. Je to jediná, na tomto světě jemu blízká bytost, tu opravdu miluje, s ní tvoří dokonalý pár. Mluví-li Krahulík o Kyklopovi, okamžitě mění svůj slovník. Stojí za pozornost, jak autor v těchto pasážích ovládá svůj styl přesně jako poručík psa. Jak dokáže například vyvolat dojem šepotu, absolutního soustředění dvou šelem na stopě kořisti. Zde k běžným pěti smyslům přivolává novelista šestý, intuici dravce:
"Ucítili jsme ho s Kyklopem ve stejnej okamžik. Teď nemluvím o čichu. Ucítili jsme ho. Každým pórem svého těla. Společným šestým smyslem. Jsme sehraný stroj. V tomhle jsme ti nejlepší parťáci na světě.
"Kyklope, ke mně, hodnej hoch."
Hlavně ho nevyplašit.
"Kyklope, sedni."
Cítím, jak se celej klepe, cítím ty jeho nádherný svaly, tu živočišnou sílu. Ten chtíč. Stejně jako on cítí můj. On je mými svaly a já jeho mozkem.
"Čekej."
Tiše kňučí. Takhle ho mám nejradši. Mýho hodnýho kluka.
"Běž!"

…and two. Skutečnou špičku z hlediska lingvistického jsem si nechala na závěr. Jsou to již jednou zmíněná intermezza. Oddělují jednotlivé kapitoly a plní podobnou funkci jako Ježíšovy vize - děsí nás předem. Svou stručností představují až jakousi podprahovou reklamu nejtemnějším obavám. Jsou to vybroušené větičky, v nichž autor předvádí své cizelérské umění. Dokáže do nich nahustit vše podstatné z celého příběhu a dělá to vytříbeným způsobem:
Intermezzo IX. "Alia používal při práci nejraději ocelovou strunu, Ahmed nůž, oba ale milovali hebkost nylonových provazů."
O smyslech již byla řeč, zde máme ukázku s haptickými kouzly. Na elegantně krátkou dobu nám autor předvádí schopnosti své i svých hrdinů. Sólo pro hmat. A už zas ten pobavený úsměv na tváři. Krutý iluzionista si rád hraje s kontrasty. Viz jak dokáže slovíčka evokující slast a něhu ("milovali" či "hebkost") sejmout smrtelným chladem "nylonových provazů". Ovšem největší protiklad vzniká jinak, totiž tím, co se řekne a co se zamlčí. Řez jedním souvětím a za ním nic. Ticho a prázdno v knize (na celé stránce jen tato jedna věta), výmluvný obraz v mysli čtenáře. Bubakoff ví, jak dosáhnout svého. Povšimněme si také frázování tohoto intermezza - nejdříve natažená struna první věty, do níž se ostře vnoří nůž, a pak se opět natáhnou nylonové provazy věty druhé. Brilantní souhra významu a tvaru, obsahu a formy.
Další ukázku již nebudu analyzovat, protože je to podobně scestná činnost jako vysvětlovat vtip. (Tímto se omlouvám za svou přednášku o intermezzu předchozím, ale nedokázala jsem odolat). Teď vás již nechám, abyste si krátké souvětí Intermezza VIII. vychutnali bez komentáře. Převracejte si jej ze strany na stranu do sytosti a podle svého:
"Mirka vzala svůj život poprvé pevně do rukou ve chvíli, když je měla po lokty od krve."

…one. Dostávám se k závěru svého jazykozpytu i celé knihy. Nemohla jsem se věnovat všemu, čemu bych chtěla, protože to bych Maxova slova přečíslila. Raději se ale ovládnu a zůstanu u kraťoučké sondáže. Pokusila jsem se v ní naznačit, jak bohaté je jazykové rozvrstvení jeho textu. Najdeme v něm kanálie, jimiž se hemží řeč loserů, slova přetékající láskou, vybranou a přesnou mluvu vlivných, půvabně pokroucené hlášky balkánského řezníka a podnikatele se smrtí, rozporuplné myšlenkové pochody zkorumpovaného policajta, proroctví zastřená archaickou patinou, verbální ironické převleky a další - to vše v dialozích či monolozích, propojených jednou košatým, jinde působivě úsporným jazykem vypravěče. Musím konstatovat, že výskyt bad words ve zkoumaném groteskním thrilleru dosahuje značné intenzity. Kdybychom každý zde použitý tabu termín přirovnali k úderu, je pak celý text jednou velkou nakládačkou. Z těchto i jiných důvodů se vydavatel rozhodl nechat knihu zatavit do ochranného obalu se značkou zákazu otevírání dětem a mladistvým do osmnácti let. Ale my, dospělí, už rodičovský dohled nepotřebujeme. Ring volný. K bad guys bad words patří a odehrává-li se většina děje na okraji nebo přímo uprostřed podsvětí, musíme se připravit i na odpovídající lexikální řež. Pokud bych měla shrnout a uzavřít tak své malé pojednání o stylistických prostředcích Maxe Bubakoffa, řeknu krátce a bez servítků: jeho slova mají koule. Nebudu nic zjemňovat, nic lakovat na růžovo. Za těchto Okolností nemá smysl chlácholit kastrovanými obraty. Čtenář je sice už velký, ale ještě stále leží na zemi. V uších mu doznívají poslední věty, poslední obrazy. Jsou cool and dark.

THE END




Diskuse


Pavlik
hm
23:09
4.4.2006

krmič
15:35
4.4.2006

J. Mach
10:40
4.4.2006

míla koubová
15:04
4.4.2006

Jura Jurax
18:44
4.4.2006

míla koubová
19:14
4.4.2006

Zuzana W
23:26
4.4.2006

krtek
17:58
5.4.2006

krtek
18:01
5.4.2006

počet příspěvků: 11, poslední 17.4.2006 02:37









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.