29.3.2024 | Svátek má Taťána


KNIHA: Dramatické dějiny první republiky

18.10.2012

Naše přední historička univerzitní profesorka Věra Olivová (*1926) známá z někdejší Vysoké školy politických a hospodářských věd, posléze Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, dále členka vědecké rady Masarykova ústavu Akademie věd ČR, předsedkyně Společnosti Edvarda Beneše a členka výboru Sdružení historiků České republiky, žila po celou dobu "husákovské abnormalizace" v ústraní. Nesměla pokračovat v pedagogické i odborné práci.

Věra Olivová - Dějiny první republiky

Jenomže si tato statečná žena, vzdělaná badatelka, našla téma nepolitické, neškodné. Výsledek byl překvapivý: nejprve její publikace Lidé a hry vyšla dokonce i rusky a první díl Sport a hry ve starověkém světě se dočkal anglické, německé a japonské verze a konečně v roce 1988 vyšel také česky! Avšak okamžitě po listopadu 1989 se vrátila do lůna historické vědy, aby zejména zpracovala důkladné Dějiny první republiky (360 stran, vydala nyní Společnost Edvarda Beneše v Nakladatelství Eva, které řídí Milan Nevole). Základem byla proslulá předchozí monografie Československo v rozrušené Evropě, která stihla české vydání v roce 1968, ale objevila se v překladu zejména ve Velké Británii a Kanadě.

Velkolepé a dramatické dějiny naší země, první republiky T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, tvoří významnou éru poválečné Evropy i světa, která dospěla k další světové válce. Čtenářům, pamětníkům i současníkům, především studentům a jejich učitelům se dostává do rukou a k napínavému čtení či k vážnému a hloubavému studiu učebnice novodobých dějin, jež oscilovaly mezi bolševismem a nacismem, a kdy šlo o bytí a nebytí humanitní demokracie v jedné zemi, v naší republice, vprostřed evropského žhnoucího kotle.

Současná představitelka elity naší historické vědy vylíčila velmi podrobně, na základě faktů a dobových reálií celkem "devět vln" útoků, nátlaků vyhrůžek, kampaní a obviňování, kterým se naše republika dokázala ubránit, než přišla ta legendární "devátá vlna" v podobě nacistického přepadu a okupace od 15. března 1939.

Hned následující den 16. března obdržely všechny čtyři velmoci (Amerika, Rusko, Anglie a Francie) důrazný protest, který jim zaslal prezident republiky Edvard Beneš z londýnského exilu, kam po své abdikaci odletěl 22. října 1938.

Stále je nutné tyto okolnosti připomínat, protože v onom protestu stálo doslova: "Lid český a slovenský se právě stal obětí velikého mezinárodního zločinu… Před svědomím světa a tváří v tvář dějinám jsem nucen prohlásit, že Češi a Slováci nikdy nepřijmou toto nesnesitelné potlačení svých svatých práv a neustanou ve svém boji, dokud jejich milované vlasti nebudou všechna jejich práva vrácena. Prosím vaši vládu, aby odmítla uznat tento zločin…"

Rovněž nemůže být nikdy zapomenuto, že první odpověděla americká vláda oficiálním odmítnutím okupace Československa, že sovětská vláda označila postup hitlerovského Německa za "svévolný, násilný a agresivní" a odmítla uznat jeho právoplatnost. Naproti tomu ze států, které podepsaly hanebnou mnichovskou dohodu v září 1938, odpověděl britský státník Neville Chamberlain krátkým telegramem, odkazujícím na jeho veřejný projev, od francouzského politika Edouarda Daladiera odpověď vůbec nedošla. K projednání protestu ve Společnosti národů, jejíž Radě Edvard Beneš dlouhá léta předsedal, také vůbec nedošlo.

Ve dnech, kdy se obracel prezident Edvard Beneš se svými protesty k široké světové veřejnosti, kladl současně základy široce koncipované československé zahraniční odbojové akce a 8. června 1939 vyhlásil oficiální program druhého československého odboje.

Cestu, kterou naše první republika prošla od svého vzniku do prvních dnů nacistické okupace, líčí autorka v několika kapitolách. Její názvy mnohé napoví: Poválečná labilita (Versailleský systém, Činnost všenárodní koalice, "Rudozelená" Tusarova vláda, zahraniční politika, Revoluční krize 1920, Porážka nacionalistického a komunistického hnutí), Konsolidace státu (Mezinárodní upevnění republiky, Černého a Benešova vláda, Rúrská krize, Obnova všenárodní koalice), Národností vyrovnání (Locarno a jeho důsledky, Politická jednání, Švehlova "panská koalice"), Rozcestí světové hospodářské krize (Plány na reorganizaci střední Evropy, Organizační pakt Malé dohody, Vnitropolitické důsledky krize, "Jediná záchrana sověty", Vzrůst nacionalismu), Úsilí o pevnou demokracii (Udržalova vláda "široké koalice", opatření Malypetrovy vlády, Pokus o rekonstrukci Společnosti národů, Demokratický blok, Parlamentní volby 1935, Edvard |Beneš prezidentem), Rozklad versailleského systému (Remilitarizace Porýní, Henleinova "pátá kolona", Diskuse o zahraniční politice, Vláda a neoaktivismus), Zápas o Československo 1938 (Československo – světový problém, Zánik německých demokratických stran, Květnová mobilizace, Snahy o neutralizaci republiky, Benešova obrana spojeneckého systému, Vláda obrany republiky, Týden válečných příprav, Mnichovská dohoda čtyř velmocí).

Epilogem celé dramatické dějinné etapy je už potom tzv. druhá republika a 15. březen 1939. Zcela v závěru je Benešův program, který vešel ve známost pod heslem "Za svobodné Československo ve svobodné Evropě!"

Konečně máme v rukou objektivní dílo o nejobtížnějším období své země, které mnozí řečníci, učitelé a lektoři jen stěží interpretovali. Ale také období let minulých až současných, provázené mnoha nepřesnostmi, zkreslujícími a škodlivými, hanopisy, urážejícími naše představitele první republiky. Přitom podobní vykladači měli k dispozici tolik pramenných dokumentů a podkladů, bohatou literaturu nejen k otázkám československých, ale i evropských a světových dějin. Jejich zevrubné studium, hloubkovou sondáž a mravenčí historickou práci podstoupila křehká ženská bytost s citlivostí a precizností jí vlastní. Máme v rukou skutečně komplexní dějiny první republiky s mnoha přehledy (vlád, koalic, a politických stran českých, slovenských, německých a maďarských, s výsledky voleb v jednotlivých letech), bohatým jmenným rejstříkem a bibliografií na 11 stranách knihy. Dílo, které nebude přehlédnuto, naopak jistě se autorka dočká ještě jejího vyznamenání. Plně si to zaslouží a patří jí náš velký dík.