21.10.2017 | Svátek má Brigita


KNIHA: Americká zbraň

10.6.2015

Clint Eastwood loni režíroval úspěšný, na Oscara nominovaný film Americký sniper, jehož předlohou se mimo jiné stala kniha (2012), kterou napsal Chris Kyle (1974-2013), nejúspěšnější americký odstřelovače všech dob.

Kromě Snipera je Chris Kyle autorem vůbec první příručky odstřelovačů pro speciální operační skupinu SEAL (Moře-vzduch-země) a autorem publikace Americká zbraň (2013), kterou po jeho nešťastné smrti dopracoval William Doyle a do češtiny nedávno přeložil Petr Šťastný (324 stran).

Americká zbraň

Takto pojaté dějiny Spojených států hned tak nenajdete. Kyle je líčí hledím deseti vybraných typů pušek, revolverů a pistolí konstruovaných na území USA během stovek let. Sem patří i Kentucká dlouhá puška (Kentucky Rifle) z osmnáctého století; opakovací Spencerovka na sedm ran od Christophera Spencera (kterou osobně schválil a testoval u Bílého domu Abraham Lincoln); šestiranný Colt, „pětačtyřicítka“ (municí plně kompatibilní s opakovačkou Winchester vzor 1873, „puškou, která dobyla Západ“ z dílny Olivera Winchestera); klasická Springfieldka; sedmiranná pistole M1911 od Johna Mosese Browninga a v neposlední řadě pověstný samopal Johna Taliaferra Thompsona označovaný jako „zbraň, díky níž se teprve řádně rozjela dvacátá léta“ (The Gun That Made The ´20s Roar) a přezdívaný Chicagský psací stroj (Chicago Typewriter).

Právě „thompson“ roku 1919 definoval kategorii samopalů. Dvacet let nato o něm psal časopis Time jako o „každým coulem té nejvražednější zbrani, kterou kdy člověk vymyslel“, nebo tedy aspoň „v poměru ke své váze a velikosti“. Rovněž se mu říkalo Anihilátor (Hubitel) anebo „Čopr“ (Sekáček). Dělal prý z jediného muže „armádu“. Bohužel se dotyčnými stali především gangsteři.

Pan John T. Thompson tím (údajně) obzvlášť nadšen nebyl, ale „neobtěžovali se ptát se jej na názor,“ jak konstatuje Chris Kyle, a když se J. T. Thompson vzdal řízení firmy, její správní rada nařídila obchodníkům, aby onu zbraň prodávali naprosto komukoli.

Thompsonovy samopaly byly i tím pádem využity 14. února 1929 při „Masakru (sedmi mužů) v den Svatého Valentýna“, který pak inspiroval sekvenci komedie Někdo to rád horké (vrazi měli v akci policejní uniformy) a „thompsony“ uplatnila též banda „veřejného nepřítele“ Johna Dillingera.

Vždycky jsem se domníval, že tento lupič-smíšek sice loupil, ale osobně nikdy nikoho nezavraždil (jak naznačuje rovněž nedávný film s Johnny Deppem), nicméně Chris Kyle tvrdí (str. 192), že právě „thompsonem“ odpravil Dillinger jednoho (byť jednoho jediného) policistu. Jehož mu pak bylo prý „skutečně líto“.

Historik Paul Maccabee k tomu uvádí, že Johnny Dillinger „v průběhu přepadení rád bavil bankovní klienty legráckami a prostořekými vtípky, skákal přes pulty, aby předvedl své atletické schopnosti, a někdy vypálil ze svého thompsonu do stropu jen proto, aby upoutal pozornost lidí okolo.

Zevrubněji však popisuje činy onoho pobloudilce John Toland v knize Dillingerovy dny (1963, česky 1993) a jistěže je mapují také mnozí romanopisci vč. Stephena Kinga či Jacka Higginse. Oba posledně zmínění navíc rekonstruovali takzvaná časová vakua neboli období, po která dodnes nevíme vůbec nic o místech Dillingerova pobytu.

„Dillingerovi občas sekundoval i další z milovníků samopalu Thompson, psychopatický vrah policistů Lester Gillis, lépe známý jako Dětská tvář Nelson,“ pokračuje sniper Kyle. „Nárokoval si svůj podíl na slávě tím, že zabil větší počet agentů FBI než kterýkoli jiný zločinec.“

Tento Lester Gillis se s tím opravdu nepáral a měl dokonce osobního zbrojíře, který mu jeho „thompsona“ upravoval tak, aby dosahoval těch nejlepších výkonů. Během bankovní loupeže v Mason City v Iowě vypálil z legendárního samopalu do nevinného přihlížejícího, a když ubožák krvácel na zemi, řval prchlivý gangster: „Ty jeden pitomej zkurvysynu, myslel jsem, že jsi polda!“

Přezdívku získal poté, co udeřil do břicha manželku chicagského starosty „velkého Billa“ Thompsona, která pak jeho obličej popsala jako dětský.

Při loupeži v Sioux Falls v Jižní Dakotě 6. března 1934 zastřelil Gillis i skutečného amerického policistu, načež počal s „thompsonem“ křepčit po bankovním pultě a křičel: „Jednoho z nich jsem dostal! Jednoho z nich jsem dostal!“ Teprve 28. listopadu téhož roku se odebral do věčných lovišť „napumpován až po okraj olovem“ (vyjádření Chrise Kylea), ale to až poté, co zabil dva federální agenty. Jejich zbytku ještě ujel domů a svým sedmnácti zraněním podlehl v posteli u své ženy.

Za banditu-gentlemana bývá naopak považován Willie Sutton; šlo o snad posledního gangstera s „thompsonem“, kterého kdy policie dopadla (1952), a na otázku, proč má už poněkud zastaralou zbraň, údajně odvětil: „Banku přece nemůžete vyloupit jen s tím svým šarmem.“ Šlo o zhruba stou již finanční instituci, se kterou měli „Sutton and Thompson“ co do činění.

Rozporné jsou ale názory na to, jak Willie Sutton reagoval na dotaz, proč vykrádal banky.

Podle jedné legendy řekl „protože tam jsou peníze“, ale ve své pozdější knize píše: „Protože jsem to měl rád.“ Když prý loupil uvnitř té které banky, cítil se daleko „živěji, než v kterémkoli jiném okamžiku svého života“.

Ví už to dnes každý chytrolín v historickém archivu FBI, že bylo uzákonění prohibice ve Státech tou nejhrubší chybou, ale skutečností zůstává, že by ani vás nenapadlo, jak tím počinem vyvoláte až tak mytickou válku gangů, která okamžitě inspiruje celý jeden filmový žánr. Ne-li i literární. Teprve se zrušením zákazu (1933) utichly tyto pašerácké války a firma, která samopaly Thompson vyráběla, stanula na krajíčku bankrotu. Pár vládních zakázek ji ještě drželo při životě, ale dodýchávala. Když se na pravdu boží odebral i sám John T. Thompson, účetní knihy byly popsány červeně. Stačil ovšem jediný útok - na Pearl Harbor (1941) - a měli víc obchodů, než na kolik stačili. Thompson byl tenkrát jediný skutečně vyzkoušený samopal k dispozici a stal se tak i oblíbenou součástkou výzbroje britských elitních komand. Na fotografii z roku 1940 ho osobně testuje Winston Churchill v saku a v tvrďáku. Okolo stojí důstojníci v uniformách. Jedna souprava s „thompsonem“ a šesti zásobníky včetně tisícovky nábojů stála tehdy 225 dolarů.

Nejrůznější složky amerických ozbrojených sil si „thompsonů“ objednaly přes milion a jistý plukovník tento samopal charakterizoval slovy: „Nosit jeden znamenalo mít to nejlepší životní pojištění, jaké si člověk mohl přát.“ Roku 1942 se objevil v časopise Yank příběh seržanta, který jeden samopal Thompson rozebíral kus po kuse, aby ho zase složil, a to rychle, a vypálil!

„Kde jste se tomu naučil?“ zeptal se major. Seržant pokrčil rameny: „Kdysi jsme museli tyhle věci rozebírat na zadním sedadle auta v rychlosti sto deset kilometrů za hodinu.“

V obdobném duchu jako „thompsonem“ se Chris Kyle ve své knížce obírá i dalšími palnými zbraněmi. Buďme rádi, že se nenechal spoutat vlastním zadáním, a tak dojde v rámci jedné z kapitol i na Karlem Mayem proslavenou opakovačku Benjamina Tylera Henryho, se kterou konal divy pravého udatenství Old Shatterhand. Jiná pateticky americká puška Winchester´73 se dočkala dokonce stejnojmenného filmu (1950) s Jamesem Stewartem a ten dnes náleží mezi nějakých pět nejlepších westernů všech dob:



Advantage Consulting, s.r.o.
C++ VÝVOJÁŘ S GRAFIKOU

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 35 000 - 55 000 Kč

Diskuse


J. Sinnreich
16:10
10.6.2015

J. Jurax
11:47
10.6.2015

S. Ševeček
9:05
10.6.2015

počet příspěvků: 3, poslední 10.6.2015 04:10









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.