Před několika měsíci vyšel v periodiku Der Spiegel velmi zajímavý rozhovor s předním německým klimatologem Hansem von Storchem, který zvláště vyniká ve světle nedávného vydání politické zprávy komise IPCC. Celý rozhovor, vedený redaktory Olafe Stampfem and Geraldem Traufetterem, je v odkazu pod článkem. Otázky redaktorů budou označeny "R":, odpovědi H. von Storcha jsou označeny "HS". Některé části textu, které považuji za důležité, jsem zvýraznil, u některých dalších se objevuje moje poznámka.

První otázka redaktora se týkala jarních povodní (které zasáhly Německo, Rakousko a Českou republiku na v květnu a červnu, pozn. autora překladu): "Je to odraz klimatických změn?"

HS: "Nejsem si vědom studie, ukazující, že by v současné době povodní oproti minulosti přibývalo. Byl jsem teď na hydrologické konferenci v Koblenzi a žádný odborník nic takového nenašel."

R: "Neukazují ale klimatické studie na nižší srážky v létě?"

HS: "Zdá se to jako protichůdné – skutečně očekáváme menší úhrny srážek v létě, ale větší podíl extrémnějších srážkových epizod. Ale protože prozatím bylo globální oteplování velmi mírné, neměly by v tom klimatické změny zatím hrát výraznejší roli".

R: "Řekl byste, že lidé už tolik nepřipisují extrémní projevy počasí klimatické změně tak jako v minulých letech?"

HS: "Ano, zdá se mi, že dnes panuje menší hysterie kolem klimatu. Jistěže se i dnes objevují hysterické pokřiky ‘za to může klimatická změna’ po výskytu kdejakého extrému počasí. Ale lidé dnes mluví mnohem více o jiných příčinách povodní, jako je např. stav krajiny, což je dobře".

R: "Bude skleníkový efekt hrát nějakou roli v budoucích parlamentních volbách? Zpěvák Mariu Müller-Westerhagen vede mezi celebritami iniciativu, která má za cíl zahrnutí ochrany klimatu do cílů národní politiky i do německé ústavy." Poznámka autora překladu: rozhovor se odehrál v červnu 2013.

HS: "To je podivná myšlenka. Proboha, jaký stav atmosféry chceme chránit, a jak? A co má být výsledkem? Máme vyhlásit válku Číně, když bude vypouštět příliš CO₂ a tím porušovat naši ústavu?"

R: "Ale byli to přece v první řadě vědci, klimatologové, kteří tyto apokalyptické vize lidem vnukli."

HS: "Bohužel, někteří vědci se chovají jako kazatelé šířící jedinou správnou víru. Tento přístup ignoruje skutečnost, že je mnoho jiných nebezpečí ve světě, které je nutno zvažovat. Když jedu autem a vidím před sebou překážku, nemůžu bezmyšlenkovitě strhnout volant před tím, než uvidím, že nenarazím třeba do skupiny lidí. Klimatologové nemohou a neměli by vážit tyto (zřejmě klimatické, pozn. autora překladu) procesy bez vztahu ke společnosti".

R: "Hans Joachim Schellnhuber, ředitel Postupimského ústavu pro výzkum klimatu je nyní klimatický poradce Angely Merkelové. Proč ho paní Merkelová potřebuje?"

HS: "Nikdy jsem nebyl kancléřem, ale myslím si, že by nebylo rozumné poslouchat pouze jednoho vědce. Klimatický výzkum zahrnuje daleko více názorů. Osobně si ale myslím, že paní kancléřka do tohoto tématu příliš hluboko nepronikla, jinak by věděla, že existují i jiné úhly pohledu než ty, které jsou zastávány úředníky environmentální politiky."

R: Od začátku století vypustilo lidstvo do ovzduší dalších 400 miliard tun CO₂, ale téměř 15 let teplota neroste. Jak to můžete vysvětlit?

HS: "Dosud nikdo z nás nemůže vyčerpávajícím způsobem vysvětlit, proč si klimatická změna udělala přestávku. Čelíme záhadě. Emise CO₂ skutečně stouply více, než jsme čekali. Na základě klimatických modelů bychom měli očekávat vzestup teploty o 0,25 °C za 10 let, což nenastalo. Ve skutečnosti činívzestup za 15 let pouze 0,06 °C, což je hodnota blízká nule. To je problém, kterému musí IPCC čelit, až bude prezentovat příští zprávu koncem tohoto roku." Pozn. autora: IPCC se to zatím snaží ignorovat.

R: "Simulují počítačové modely takové prodlevy v oteplování, jaké jsme nyní svědky?"

HS: "Ano, ale extrémně vzácně. Na mém institutu jsme analyzovali, jak často taková patnáctiletá stagnace nastane. Odpověď byla: v méně než dvou procentech případů. Jinými slovy, přes 98 % předpovědí ukazuje při pozorovaných emisích CO₂ vyšší vzestup teploty."

R: "Jak dlouho je možné považovat takovouto pauzu v oteplování jako zhruba odpovídající uznávaným klimatickým předpovědím?"

HS: "Jestliže to takto bude pokračovat, tak za pět let nejpozději musíme uznat, že něco je v našich modelech zásadně špatně. Dvacetiletá pauze není obsažena v jediném klimatickém scénáři. Ale i dnes je velmi obtížné tento rozpor vysvětlit."

R: "Co by mohlo být v modelech špatně?"

HS: "Jsou dvě možná vysvětlení, ani jedno pro nás není příjemné. První možností je, že CO₂ má menší efekt než jsme očekávali. To neznamená, že zde není vliv člověka na zesílení skleníkového efektu, ale že tento účinek není tak velký jak jsme si mysleli. Druhou možností že jsme v našich simulacíchpodcenili přírodní procesy."

R: "To zní pro Vaše povolání trochu jako ostuda ("it is embarassing"), jestliže musíte zařadit zpátečku a naladit svoje modely tak, aby více odpovídal realitě …"

HS: "Proč? To je způsob vědeckého poznávání. Ve výzkumu neexistuje poslední slovo, což se týká také klimatologie. Nenabízíme nikdy pravdu, ale nejlepší možné přiblížení skutečnosti. Na to se často zapomíná, když lidé přijímají a posuzují naši práci."

R: "Ale byli to přece klimatologové, kteří předstírali stupeň jistoty, který neexistuje. Například IPCC tvrdí, že na 95% lidé přispívají ke klimatické změně".

HS: "Ale pro to jsou dobré důvody. Nemůžeme vysvětlit vzestup globální teploty v poslední třetině minulého století přirozenými příčinami. Můj tým v ústavu Maxe Plancka v Hamburku dokázal vliv člověka na podnebí již v roce 1995. Samozřejmě s předpokladem, že jsme korektně zahrnuli přirozené vlivy. Nyní máme jiný vývoj, takže musíme provést jisté korekce."

R: "V jakých oblastech směru potřebujete modely vylepšit?"

HS: "Mimo jiné, je zde důkaz, že oceán absorboval více tepla, než jsme původně počítali. Vypadá to, že teplota v hloubkách mezi 700 až 2 000 metry stoupla více než předtím. Jediná nepříjemnost je, že s tímhle efektem naše simulace nepočítaly."

R: "To nevzbuzuje valnou důvěru."

HS: "Asi největší chyba klimatologů bylo vzbuzování dojmu, že nabízejí definitivní pravdu. Konečným výsledkem jsou hlouposti v brožuře nedávno publikované německou Agenturou pro životní prostředí pod názvem "Země se přece otepluje". Takovéto pamflety nepřesvědčí žádného skeptika. Není špatné dělat chyby a následně je opravit. Špatné je, když se akce provádějí předčasně, jako bychom byli neomylní. Takto jsme, jako vědci, dali vsázku tu nejdůležitější věc: veřejnou důvěru. Něco podobného jsme zažili s nebezpečím ubývání lesů – a dnes už o tom delší dobu neslyšíme."

R: "Zpochybňuje to celou teorii globálního oteplování?"

HS: "Nemyslím. Máme přesvědčivé důkazy o vlivu člověka na skleníkový efekt, o tom pochybujeme velmi málo. Ale s pokračující stagnací teploty budou pochybnosti zesilovat".

R: "Předpovídají vědci stále vzestup hladiny oceánů?"

HS: "V principu ano. Bohužel nejsme schopni předpovědět rychlost tání v Grónsku a v Antarktidě, což je pro vzestup mořské hladiny důležité. Proto jsou předpovědi IPCC konzervativní, což je vzhledem k nejistotám podle mého názoru správné."

R: "A jak dobré jsou klimatické předpovědi teploty a srážek?"

HS: "Jsou stále obtížné. Například se měla vysušovat oblast kolem Středozemního moře, ale nyní tam na podzim padá srážek více. V nadcházejících letech musíme pozorovat vývoj počasí velmi pozorně. Vzestup teploty velmi závisí na oblačnosti, která může skleníkový efekt podpořit i oslabit. A v simulaci vlivu oblačnosti na podnebí bohužel pozorujeme jen malý pokrok."

R: "Přes tyto problémy věříte stále v pokračování globálního oteplování?"

HS: "Ano, čekáme vzestup o 2 °C - do konce tohoto století, připomínám. To mi říká instinkt, protože nevím, jak se budou vyvíjet emise. Jiní klimatologové mohou mít jiné instinkty. Naše modely jistě zahrnují velké množství vysoce subjektivních předpokladů. Přírodní vědy jsou také společenský proces, který je daleko více ovlivněn duchem doby než si lidé mimo vědu mohou představit. Můžete očekávat mnohá překvapení."

R: "Co mají politici dělat s takovými vágními předpověďmi?"

HS: "Zda je konečné číslo jeden, dva nebo tři stupně, není nejdůležitější. Nehledě na simulace klimatu, existuje společenská shoda, že bychom měli být konzervativnější (myšleno zřejmě opatrnější, pozn. autora) ve spalování fosilních paliv. Vážnější dopady klimatické změny se nás příliš nedotknou nejméně 30 let, máme čas se připravit."

R: "Před 10 lety jste v podobném rozhovoru s časopisem Spiegel pravil: ‘Musíme zmenšit strach z klimatické změny, a my to dokážeme‘. Máte stále stejný neradikální vztah ke globálnímu oteplování?"

HS: "Ano. Byl jsem obviněn, že si myslím, že není nutné zmenšovat emise skleníkových plynů, ale to není můj případ. Prostě si myslím, že není možné dalšímu globálnímu oteplování zabránit, tudíž je nutné se na nevyhnutelné důsledky připravit, např. zvýšit pobřežní hráze. A myslím si, že nejsem se svým názorem už tak osamocen. Debata o podnebí už není "všechno nebo nic", vyjma snad nějakého zaměstnance pana Schellnhubera, jehož verbální útoky proti mně jsou spíše živnou půdou pro popírače globálního oteplování".

R: "Jsou nějaké poznatky o důsledcích globálního oteplování, kterých se obáváte?"

HS: "Možné okyselování oceánů v důsledku absorpce CO₂ z atmosféry. To je jev, který mi zní hrozivě, částečně proto, že o něm vím velmi málo (sic!). Ale jestliže mořští živočichové nebudou moci tvořit schránky, ovlivní to celý oceánský potravní řetězec, což mě určitě znervózňuje".

R: "Děkujeme za rozhovor".

Poznámka autora překladu: S mnohými názory pana van Storcha souzním, s některými bych polemizoval. Např. okyselování mořské vody by se mělo správněji nazývat "snižování zásaditosti mořské vody", ale to by už neznělo tak strašidelně a dramaticky jako "ocean acidification". V každém případě mi jeho postoj připadá výrazně poctivější než cirkus, jaký předvádí IPCC. O tom ale zase někdy příště.

Originální článek zde.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora