Tomíka, tedy pana doktora věd přírodních Tomislava Petra, jsem před řadou let vyženil. To byl ještě téměř čerstvý absolvent naší fakulty, hydrobiolog /ichtyolog (to je o rybách). Ale také jej vtáhla botanika a geobotanika a vůbec ekologie. Ta ovšem ještě neměla svoji současnou janusovskou pověst, byla to prostě slušná věda o vztahu živých organizmů a prostředí.

Tomíka lákala příroda všech světa stran – od tehdy snadno dostupné sovětské střední Asie po jiná místa a kontinenty. Rok1968 jej zastihl na stáži v Africe, na přehradě řeky Horní Volta. Vrátit se mu obratem nechtělo a strana a vláda mu zase nehodlaly stáž prodloužit. A tak nastalo jeho putování zprvu vědce, poté i manažera, po různých kontinentech. Nadlouho jej vtáhly Austrálie a Papua - Nová Guinea. Organizační talent mu potom zajistil léta na ředitelství FAO (Food and Agriculture Organization) v Římě. Současné občanství má australské i české, střídavě teď jako aktivní senior pobývá tu i tam - a mezitím nám posílá pohlednice z Ameriky, Afriky, Asie. Již před lety začal zase psát knížky. Garáž svého australského domku přeměnil ve „spisovnu + archiv“, za něž by se nemusela stydět lecjaká knihovna. Viděl jsem ji, vím, o čem mluvím.

Mezi svými deníky a zprávami a rukopisy skladuje také veškeré jemu dostupné pamflety na GMO. Jeho manželka Mary je totiž hluboce „eko“, a tedy proti všem genetickým hříchům vůči té pravé přírodě. I Tom se na naše GM hrátky dívá s nedůvěrou. Už řadu let téměř každý dopis, zkrášlený tu poštovní známkou s ptakopyskem, tu s ježurou, s sebou do Prahy kromě soukromého psaní přinášel nějaký novinový či časopisecký anti-GM výstřižek. A já ty perly opravdu neházím rovnou do koše, ale naopak využívám při svých přednáškách. Jistě s tendenčním komentářem, ale bez cenzury.

Samozřejmě se dozvídáme i mnohé zajímavé místní reálie. Některé z nich lze nalézt i v mých dávných textech na bigbloger.lidovky.cz.

Ten z počátku roku 2011 měl podtitulek Toowoomba znamená v domorodém jazyce swamp, čili bažina. Toowoomba je Tomův současný australský domov. Čeho se text týkal? Cituji:

Australský prosinec, leden - to bývá střed tamního léta. Jenže letos místy velmi deštivý. Vyprahlými pláněmi australského Queenslandu se nešířily obvyklé požáry, ale zcela neobvyklé záplavy rozvodněných řek. Dokonce i na české televizi běžely záběry z města Toowoomby blízko Brisbane. A můj tamní příbuzný pan dr. Petr, mi psal, že teprve teď, po letech pochopil, proč tomu kusu země dali domorodci jméno „Bažina“. Sám naštěstí bydlí na kopečku, jeho domkem se voda jen letmo prohnala, auto neodnesla. Text jeho dopisu mj. říká:

Nejhorší byl nacucaný koberec, který začínal páchnout jako mokrý pes. Tak jsem ho s námahou vytáhl a teď se suší, neb nám dokonce dnes občas zasvitlo sluníčko a zatím neprší. Včera nám na koncertě řekli, že jim to zaplavilo podlahu auditoria (kde se hrají koncerty) a že teď mají v kobercích zásobu vody na několik let..
Dnes večer jdeme na další koncert zjistit, jak jim ten koberec v auditoriu schne.
Jinak povodeň se valí na Brisbane, tam evakuují asi sto tisíc lidí, bude tam zaplaveno téměř 19 000 domů...

Garážový archiv to tehdy přestál, povodeň vyplavila jen hnízda mravenců pod podlahou. Tomík dál spisuje – a své knížky vlastním nákladem v Čechách vydává. Inu, profesionální deformace. Ale věřte, čtou se fakt krásně. Kdybyste snad měli zájem, informace najdete mj. zde.

Struktura jeho dopisů zůstává zachována. Ten nejčerstvější z nich, z minulého týdne, mne poňoukl k napsání tohoto textu. Tedy opět cituji, s autorovým vědomím a svolením. Text jsem necenzuroval. Klasický scénář dodržen, nejprve troška o GM plodinách, byť ve výrazně jiné melodice než před lety:

„...Přečetl jsem si s radostí o zlaté rýži, neb i já jsme byl v IRRI, což není v Manile, ale v Los Baňos přes hodinu autem od Manily. Podporuji rozhodně úsilí krmit rostoucí počet lidí na naší plochou omezené zeměkouli, hlavně když je to spojeno s distribucí prezervativů a vysvětlováním, že nelze se množiti jako králíci. Cože se t.č právě v té nejlepší zemi světa pod novým mocnářem odbourává pod heslem - nelze zabíjeti božská nenarozená neviňátka, ba ani se bránit plození. Na Filipinách propaguje tamní vládce vybíjení části obyvatelstva používající drogy. Co se týče mě, já Ti posílám vše, co mi připadne pod ruku, abych Tě osvítil, neb jen čtením toho a onoho lze nabýti rovnováhy a zdravého úsudku.

No a poté k současným reáliím „Bažiny“

„... Nejsem zastáncem kupříkladu modré knihy pana Klause, kde se zdá být vše tak jasné, jako by to sám Pán Bůh posvětil. Zatím co u vás byste se letos v zimě asi k názoru pana Klause v důsledku mrznutí přiklonili, my se tu od onoho názoru odkláníme, nebo už od počátku ledna tu je den za dnem nejvyšší teplota přes třicet, nejsou vzácné ani sedmatřicítky. Vzhledem ke kvalitě místních domů se v domě teplota zvyšuje na 34 stupně, často na 33 a většinou na 32, a to tak na pět hodin denně. Sedim u počítače, větrák na mě fouká, ale přesto můj mozek asi má při oněch teplotách tvrdost měknoucího másla a nechce se myšlením příliš zatěžovat. Chodíme spát po půlnoci, kdy teplota klesá pod třicet, ale ráno si to natáhneme. Takže nám to tu letos Pán Bůh pěkně zavařil. Pod námi, však víš, že jsme na kopci, je to o pár stupňů horší, a tam jsou velká zeleninová pole. Právě ukazovali v TV jak tam všude zaorávají květáky, saláty, papriky, rajčata, vše spálilo slunce.a vysoká teplota, která tam denně přelézá 40 stupňů. Už měsíc. A neprší. Taková kombinace tu ještě nebyla, tedy za těch 22 let, co tu jsme....“

To vedro působí na vše živé. Naše oposumice má malé mládě, s nímž kolem desáté se přišourá a žere z misky to, co jí dám, i slupky z brambor, k tomu nakrájené jabličko, aby se jí to lépe kousalo. Na magnolii před domem nám přes den sedí a spí dvě sovy, nijak je neruší, když pod nimi přejedeme autem či paní listonoška mopedem, nebo se seká tráva. Nějak tu zdomácněly, některé dny spí někde jinde. Naše ptačí brouzdaliště jsou oblíbená zejména teď při těch vysokých teplotách. Ptactvo se tam téměř pere o místo, skočí do mísy a pak se otřepává jako pes až kapky létají na všechny strany takže nám tímto zalévají okolní okrasné keře....“

Tož tolik. Co zrovna platí v Praze, neplatí u protinožců. Že by zase El Ňiňo? Celosvětové? Ochrání toowoombské oposumice naše biopaliva či fotovoltaika? Nebo snad australská energetická politika?

K jaderné energetice se Austrálie zatím stavěla velmi odmítavě, žádnou „komerční“ jadernou elektrárnu nemá, dříve oznámené plány na výstavbu dokonce šesti JA značně zpochybnila mj. „Fukušima“. Uhlí má totiž Austrálie spoustu – ale také tím pádem patří k těm největším klimatickým znečišťovatelům...

Kauzu jádro-ekologie bych tu rozhodně rozebírat nechtěl. Z mého pohledu pololaika je trochu úsměvné, že JA vlastně žádná strana barikády nechce. Klimasýčci odmítají všemožná současná i budoucí jaderná znečištění, klimaskeptici zase nepovažují současnou klimatoowoombu za tak hlubokou. Ani ti australští, ani ti trumpovští – viz čerstvě zde.

Co se tedy odvážím říci závěrem?

Jako soukromník patřím dlouhodobě hlavně ke skeptikům sisyfovským a nejspíš i k těm „klima“. Byť tohle téma jsme si v SISYFOVI konsenzuálně zakázali.

Naše katedrové semináře se naopak z řady důvodů většinově přiklánějí k názorové skupině „kjótsko-pařížské“. Jeden z těch nedávných, svými daty značně ponurý, u nás měl kolega dr. Ač z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Nesporně šikovný mladý vědec, co mj. s dalším kolegou chystá pravidelné klimapořady pro sobotní Meteory. První otázka v následné živé diskusi, od jednoho našeho doktoranda, zněla: „Už někdo po tomhle Vašem semináři spáchal sebevraždu?“

V jaké bažině to tedy vlastně vězíme? A kudy z ní ven?