V nedávné minulosti jsme slýchali, že se globálně otepluje. Razantně, s hokejkovým průběhem. Hrozilo, že v brzké době, jak roztají ledovce, rychle stoupne hladina oceánů a způsobí nevratné katastrofy. A za všechno může člověk, neboť „hokejkově“ strmý průběh prudkého nárůstu globální teploty je úzce spojen právě s érou člověka-škůdce. Celosvětová panika narůstala, chystala se razantní opatření, aby tomu člověku, který za to může, byla patřičně přistřižena křidélka. Globální oteplovači triumfovali - a přestali být opatrní.

Toho využili popírači globálního oteplování, kteří nevěřili nejen těm katastrofickým scénářům, ale především těm jejich šiřitelům. Postupně jim prokázali různé podvody při vyhodnocování dat, také klimatické modely se ukázaly jako nedůvěryhodné, hokejka strmého nárůstu teploty se narovnala a ti katastrofičtí oteplovači nyní horko těžko udržují svoji globálně oteplovačskou pozici. Ze setrvačnosti je lidstvo ale stále před globálním oteplováním preventivně ve střehu. Zda jde hlavně o peníze, které jsou jako vždy až na prvním místě, není předmětem tohoto článku.

Podotýkám předem, že jsem laik přes klimatologii, nemám k dispozici nejmodernější přístroje ani globální naměřená data a neznám ani metody, jakým způsobem jsou data vyhodnocována.

Znám však dobře zákonitosti vzduchu, tedy vlhkého a teplého vzduchu, který obsahuje teplo, no a také i vody, která taktéž obsahuje teplo. Rovněž znám, jako každý vysokoškolák technického zaměření, obecné zákony týkající se vody a ledu v ní, dále zákon zachování hmoty a pak i takové banality, jako že teplo je energie a teplota je její projev a taky že teplý vzduch je lehčí než studený a stoupá vzhůru apod.

Jestli se tedy globálně otepluje nebo ne, se zprostředkovaně dovídám průběžně jen z médií. Závěry jsou většinou jasné, tedy že ano, přesto jejich povrchnost a zejména ty tzv. „důkazy“ ve mně probouzí nejen nedůvěru, ale i určité otázky, o které bych se chtěl s vámi podělit.

Napřed krátce shrnu onu známou posloupnost týkající se globálního oteplování, jeho katastrofálních důsledků a nezapomenu ani na hlavního viníka, člověka.

Vše začíná tzv. skleníkovým efektem. Ten zná každý zahradník. Týká se tepla, nikoli teploty. Světlo, nesoucí s sebou i teplo, projde snadno sklem skleníku, ale když je pohlceno zeminou a nahoru je vyzařováno teplo, již sklem zpátky neprojde, je zadrženo ve skleníku, kde z důvodu jeho koncentrace stoupá teplota. Pokud ale stoupne příliš, přichází zahradník a otevře horní okna skleníku a teplo obsažené v teplém vzduchu skleníku vystoupá ven s tím teplým vzduchem a ve skleníku je zase nastoleno normální klima.

Jak je to ale v zemském měřítku? Zde je sklo skleníku nahrazeno vrstvou atmosféry obsahující tzv. skleníkové plyny, tedy zejména vodní páru a také např. kysličník uhličitý, CO2. Sluneční světlo, nesoucí s sebou i teplo, projde snadno touto vrstvou atmosféry, ale když je pohlceno zemským povrchem a nahoru je vyzařováno teplo, již touto vrstvou zpátky neprojde, je zadržováno v atmosféře, kde z důvodu jeho koncentrace stoupá teplota.

No ale žádný zahradník nepřijde, aby otevřel okna tohoto pomyslného skleníku a katastrofický scénář globálního oteplování může začít.

Ale pozor. Vysálané teplo, které je vraceno tou tzv. skleníkovou vrstvou zpět do atmosféry je pohlcováno mimo jiné i vzduchem. Čím je vzduch teplejší a vlhčí, tím víc tepla pojme. No a teplý vzduch má větší objem než chladný, je tedy lehčí, a proto, jak všichni víme stoupá nahoru. Tam nahoře ale žádná zavřená okna nejsou, takže mu v tom nic nebrání, anebo ano, třeba ta „ skleníková vrstva“? Ani ta ne, ta brání jen volnému vysálanému teplu. Teplý vzduch je holt teplý a skrze chladný vzduch tam nahoře projde, i s tím teplem, které v sobě nese. Takže se to problematické teplo zpátky nahoru, do vesmíru, přece jenom dostane. Nevím, zda všechno a zda je to dobře nebo špatně, přiznám se ale, že v tomto jsem optimista, takže podle mě, dobře.

Spíš mi jde o to, že takhle jsem to v tisku nikdy nečetl, a jsem přesvědčen, že tyto informace nemají zřejmě ani k dispozici např. europoslanci či europoslankyně, většinou humanitního vzdělání, kteří za nás všechny a hlavně „pro naše dobro“ řeší problematiku globálního oteplování.

Globální oteplování, pokud by vůbec nastávalo, by tedy bylo způsobeno narůstáním koncentrace tepla v důsledku skleníkového efektu, ale nám je prezentováno a dokazováno skrze narůstání globální teploty vzduchu, snadno měřitelné. Již dříve jsem ale psal, že vzduch je jakási „nádrž“ na teplo a čím má vyšší teplotu, ale také vlhkost, tím více tepla pojme. O té narůstající globální teplotě vzduchu se toho řeklo a napsalo hodně, ale zatím jsem neslyšel nic o tom, jak je to s globální vlhkostí vzduchu. Roste, klesá, je stejná? Nevím. Je ale fakt, že pokud by vlhkost vzduchu v atmosféře klesala, pak při konstantním množství tepla ve vzduchu obsaženém by jednoznačně narůstala globální teplota. Důvodem by ale nebylo přibývání tepla, ale klesající vlhkost ve světovém ovzduší. Skleníkový efekt jako důvod globálního oteplování by byl zpochybněn! A s ním i potřeba boje proti němu!

Dalším článkem katastrofického scénáře globálního oteplování je tání ledu a jeho vliv na nárůst výšky hladiny vody v oceánech.

Ze střední školy víme, že rozpouští-li se led plovoucí ve vodě, žádný nárůst hladiny vody nenastane. Led má sice větší objem než voda, ale vršek má nad hladinou a rozpuštěním se jeho objem sníží a vršek zmizí a s výslednou hladinou vody to nic neudělá. Jiná věc je, rozpustí-li se ledovcové hory mimo vodu oceánu a stečou do ní, pak hladina oceánu samozřejmě stoupne. Pokud se ale současně někde jinde ledovcové hory mimo vodu oceánu nově vytvoří, tedy volná voda se do nich uloží mimo oceán, pak hladina v oceánu nemá žádný důvod stoupat. Z kusých informací vím, že v Arktidě ledy ubývají a v Antarktidě se nově tvoří. Proč, ani v jakém poměru mi není známo, ale zdá se, že hladina světového oceánu nijak převratně nestoupá, takže to bude možná „fifty-fifty“. Co je ale nepopiratelné, je fakt, že lední medvěd nacházející se na ledové kře, která se pod ním rozpouští, je ohrožen.

A nakonec se dostáváme k tomu, kdo za to může. Ano, je to člověk, jak nás přesvědčují klimatičtí alarmisté a klimatické modely to dokazují, spíše tedy dokazovaly. Pak se ukázalo, že hlavní zdroj tepla na Zemi, tedy Slunce, bylo v těch modelech, aspoň v těch starších, jaksi upozaděno na úkor těch skleníkových plynů. No a v rámci těch skleníkových plynů byla zase upozaděna vodní pára, hlavní to skleníkový plyn. Ono proti Slunci a též proti vodní páře v ovzduší jaksi nelze bojovat, ani za ně vinit člověka. Zato méně významný kysličník uhličitý, ten už k boji přímo vyzývá. On sice byl v atmosféře vždycky, ale nyní jeho procento zvyšuje člověk svojí existencí spojenou s výrobní činností. A sem je zaměřeno úsilí vládnoucích elit humanitně vzdělaných. Cílem zřejmě bylo zavést celosvětově tzv. „uhlíkovou daň“ a vybírat nemalé peníze. Někde k tomu již odvážně přikročili, ale zdá se, že přes určitou názorovou setrvačnost toto úsilí směřuje postupně do ztracena. Anebo ne, jen se o tom přestalo mluvit.

Světová atmosféra ale přece jenom bude nakonec ochráněna, neboť hlavní znečišťovatel Čína, sama od sebe, bude muset spalování uhlí výrazně omezit. Nebude to ale ani z obavy před globálním oteplením, ba ani z obavy před nějakými tvrdými sankcemi, ale z důvodu mnohem prostšího, totiž že se tamní obyvatelstvo dusí.

Asi bude potřeba urychleně vymyslet nějakou novou hrozbu a nějakou novou daň, jistě už na tom nějaký tým odborníků pilně pracuje.