19.4.2024 | Svátek má Rostislav


KLIMA: Kdo všechno kupodivu snižuje emise

8.2.2011

Pod vlivem našich médií jsem si myslela, že klimatická jednání v Cancúnu skončila krachem a že se většina států (taková, která by byla globálně významná) v tomto směru nikdy na ničem nedohodne. Teď jsem zjistila, že tohle sice může být pravda, ale to vůbec neznamená, že by v globálním měřítku úsilí o snižování emisí skleníkových plynů nějak polevovalo nebo se na to už všichni už definitivně vykašlali a nechali to osudu.

V časopise New Scientist jsem se dočetla, že Cancún vlastně taková katastrofa nebyl. Řada států emise různými způsoby snižuje a nejde o nějaké malicherné titěrnosti. Jednotlivé státy si dávají dobrovolné závazky, které nejsou závislé na dohodách OSN. Jak víme, EU vtělila do svých zákonů své předsevzetí snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % proti roku 1990. Netušila jsem ale, že taková Brazílie slibuje snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 36 – 39 % a eliminaci jedoho z jejich největších zdrojů, odlesňování Amazonie. To už dnes pokleslo o tři čtvrtiny, z 27 000 km2 v roce 2004 na loňských 6500. Brazilský stát také podporuje výzkumy bezorebného způsobu obhospodařování půdy, který se má stát pro místní farmáře normou.

Dokonce ani USA nejsou takovou baštou odpůrců změn: to, že před rokem v Kodani slíbily, že sníží do roku 2020 emise o 17 % proti roku 2005, nemusí sice platit (záleží na výsledcích voleb), ale USA přesto v každém případě zůstanou největším investorem do výzkumu zelených energií. Například Texas je na jednom z předních míst světa ve využívání větrné energie, a to prostě proto, že se to finančně vyplácí. V Kalifornii začne v roce 2012 platit zákon cap-and-trade, o kterém se původně uvažovalo pro celé USA (jde o stanovení limitů emisí a obchodování s povolenkami).

V Cancúnu různé státy prezentovaly své projektyna snižování emisí CO2, kterými se další státy mohly inspirovat. Největším světovým producentem skleníkových plynů je dnes Čína, ale i ona začíná podnikat kroky k „ozelenění“ své ekonomiky. V Kodani slíbila zredukovat své emise do roku 2020 o 40 – 45 %, což má nyní zakotveno ve své pětiletce (2011-15). Čína také zvětřila v zelených technologiích zdroj výdělku a v posledních třech letech se stala největším světovým výrobcem solárních panelů a větrných turbín.

Bolívie v Cancúnu „zlobila“ a odmítla text dohody podepsat, protože by znamenal „ekocidu“, tj. oteplení o více než 4 stupně. Obecně se za hraniční hodnotu, na které by bylo dobré oteplování stabilizovat, pokládají 2 stupně. Podle jednoho často přijímaného modelu musí být globální CO2 emise v roce 2020 nižší než 44 miliard tun, ale podle současných odhadů to bude o 5-9 miliard víc. Pak bude hrozit skutečně oteplení o 3 – 4 stupně. Jenomže je skutečně nejdůležitější to, co podnikneme do roku 2020? Všechno jsou to jenom modely a není jisté, zda třeba nebudou fungovat i opatření prováděná až po roce 2020.

Každopádně nejde jen o globální oteplování. Tenhle „strejček“ se nám také bude hodit, až se definitivně ztenčí zásoby fosilních paliv.

Eva Hauserová