Vím, že se po zveřejnění následujících řádků stanu cílem mnoha nehorázných útoků, což nemění nic na faktu, že základním smyslem naší publicistiky je to, abychom si vyměňovali názory, jejichž výměna nám může pomoci lépe pochopit svět, v němž žijeme. S tím, že nikdo z nás nemá absolutní pravdu, která konec konců ani neexistuje. Někdy se k pravdě můžeme pouze blížit, avšak nebezpečí vyvolání nenávistných emocí je rizikem, které podstoupit asi musíme. To snad úvodem, který je možná prosbou, aby všichni ti, kdož hodlají bez rozmyslu zmáčknout spoušť, aby alespoň chvíli posečkali.

Přemýšleli jste někdy o tom, kdo je tvůrcem křížovek zveřejňovaných v nejrůznějších listech? Nevím. Ale domnívám se, že to musí být lidé docela slušně vzdělaní a bystří. Neboť nám nastavují jakési zrcadlo zkoumající naše vědomosti i schopnosti kombinací. Jistě – některé řádky v křížovkách nám vyjdou, nebo je uhodneme. To je v pořádku. Před pár dny jsem luštil křížovku jistého oblíbeného a hojně čteného deníku. Uprostřed legendy jsem narazil na heslo – bohatý sedlák. Nechtěl jsem věřit svým očím. Vyšlo mi slovo kulak. Šedesát let poté, kdy jsme poctivé bohaté sedláky, nesmyslně označované za kulaky zavírali a jinými různými způsoby likvidovali. Abych byl objektivní. Soudruzi tenkrát nechtěli používat toto označení, soudruh Gottwald tehdy navrhoval termín „vesnický boháč“, avšak sovětský termín kulak zvítězil na celé čáře. A jak vidíte, vítězně obsadil i naši dobu současnou.

A nyní se pustím do uprchlíků a lidu postkomunistického, politiky současné z toho nevyjímaje. Leč nemám na mysli uprchlíky současné, ale ty budoucí. Těch bude v budoucnu totiž ještě více, než si dovedeme představit. A nezastavíme je, ani kdybychom pro všechny v jejich rodných jazycích vytiskli knihu „Modrá, nikoliv zelená planeta“. Oni totiž přijdou za námi s tím, že v místech jejich tradičních bydlišť planeta není zdaleka modrá.

Proč?

Inu, jak jsme si mohli letos v létě uvědomit, cosi se na této planetě děje. Povrch naší planety se ohřívá více, než je vhodné. Teplo si ponecháváme a nevracíme ho do vesmíru. Kysličníku uhličitého je v ovzduší dvakrát více než ve starších čtvrtohorách. A pokud budeme i nadále v neztenčené míře spalovat fosilní paliva a zvyšovat počet našich automobilových miláčků, poroste teplota Země ještě více, neboť ji ovlivňuje především koncentrace CO2 v ovzduší.

V našich zeměpisných šířkách nám tato situace zatím nemusí vadit. Bude sice možná více tepla v létě (a také sucha), ale o vodu se nějak vzájemně podělíme. A klidně si, v zájmu získání volebních hlasů, naši sociální demokraté odhlasují prolomení těžebních limitů na severu Čech. A další tuny uhlí pošleme do ovzduší. Což je již dnes neuvěřitelně nemravné, byť slovo mravy v naší společnosti má neuvěřitelně nemravný akcent.

Jenže ona jsou ještě jiná místa na zeměkouli. Evropské středomoří, Blízký východ, Indie, Pákistán, Afghánistán, severní Afrika. V těchto oblastech je již dnes takové sucho, které tam nikdy nebylo. Miliony lidí nemohou sít obilí a pěstovat dobytek. Nemohou uživit své děti. Situace bude čím dál tím horší, protože MY se našich civilizačních výdobytků nevzdáme. Nějaká spotřeba fosilního uhlíku nás nemůže zastavit, protože nám náš guru napsal, že naše planeta je modrá.

A tak naši vnukové, podobně jako dnes my, budou čelit náporu lidí z uvedených oblastí, kteří půjdou tam, kde se dá ještě žít. A naši vnukové budou říkat něco o tom, že oni migranti jdou za naší životní úrovní a za našimi sociálními vymoženostmi. A oni budou argumentovat tím, že naše bohatství je také dáno tím, že likvidujeme ovzduší, které žádné hranice nezná. A že planeta je majetkem nás všech, i když na hranicích našich zemí stojí vojsko, policie a zákony, které jsme alibisticky přijali. V systému ničení života na této planetě se nemohou uživit všichni. Což ještě nedávno bylo možné.

Ohrožení lidé na této planetě mají jakési právo uchýlit se do bezpečí, pokud jsou místa jejich tradičního bytí pro život nepředstavitelná. Oni nemají žádnou vinu na tom, že Evropu křižují tisíce kamionů, které vozí stejné zboží z jednoho místa na druhé a naopak. Oni nemohou za to, že naše popelnice jsou plné přebytků, které bez rozmyslu vyhazujeme. A nejde jen o potraviny. O plýtvání vodou, která je dnes v mnoha zemích většině lidí nedostupná, by se daly napsat celé knihy. Klimatický rozvrat planety započal a je smutné, že s tím nechceme nic dělat. Likvidací Litvínova nebo Bíliny (tedy uhlí pod nimi), pouze také urychlíme příchod vlny migrantů, kterou si dnes vůbec nedovedeme představit.

Klimatolog Jan Hollan v sobotní příloze Lidových novin uvádí výrok amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, který loni v Jakartě prohlásil, že „klimatickou změnu lze dnes považovat za další zbraň hromadného ničení, snad vůbec tu nejhroznější zbraň hromadného ničení“.

Nemusíme mu věřit. Ještě před více než sto lety (což je historicky nesmírně krátká doba), nemohly na lékařských fakultách studovat ženy a tím pádem nemohly ani provozovat lékařskou praxi. Jaký to rozdíl od dneška, kdy se do péče lékařek svěřujeme s naprostou důvěrou. Někdy koncem 19. století napsal totiž časopis českých mediků, že ženy mají menší mozek než muži, kterýmžto pádem nemohou být lékařkami. Smějete se tomu? Uplynulo pouhých sto let. Bojím se psát o tom, co bude s tuto Zemí za dalších sto let.

Nesporně přichází doba, kdy určitá místa na planetě nebudou vhodná k žití. Těžko můžeme tvrdit, že si to zavinili jejich obyvatelé. Oni nezvyšují konzumaci všeho tak, že zbytečně plýtvají. My ano. Naši prarodiče řešili příliv veder nočním větráním. My okna i dveře zavíráme a instalujeme klimatizace. Což ve svém důsledku opět vede ke zvýšení spotřeby všeho. Skleníkový efekt existuje a nelze ho zrušit usnesením, jakkoli jsou mnozí o tom přesvědčeni. Stejně tak jsme nezlikvidovali bohaté sedláky tím, že jsme je označili (a dnes stále bohužel označujeme) za kulaky.