23. listopadu armáda KLDR vypálila dělostřelecké granáty (dle některých zdrojů na 200) na ostrov Jon-pchjong. Ty dopadly jak na vojenskou základnu (obě země koncentrují své jednotky především kolem demarkační linie), tak na civilní objekty. Situace ale nebude tak vážná, jak se z Evropy jeví – ostrov Jon-pchjong leží poblíž letového koridoru k letišti Soul-Inčchon, které žádné změny v této souvislosti nehlásí.

Nemá myslím smysl hledat, „kdo si začal“ – obě strany zjevně začátek konfliktu vnímají rozdílně, navíc informace z oblasti nelze ověřit z nezávislých pramenů. Samotný konflikt bude vyšetřovat OSN – Korejská republika hlásí i civilní oběti, KLDR (zatím) žádné oběti neuvádí – o incidentu zatím (24.11.2010 v 19:45 SLČ) není na oficiálních stránkách www.kcna.co.jp žádná zmínka*. Celý incident však podle mého názoru souvisí s připravovanou změnou v čele KLDR a důvody, jež k němu vedly, mají kořeny hluboko v korejské historii a tradicích.

Hospodářská situace KLDR je od poloviny 90. let 20. století velmi špatná a z evropského pohledu zoufalá – OSN eviduje několik hladomorů a počty obětí se počítají (podle nejmenších odhadů) na statisíce. Prakticky před rokem proběhla v KLDR měnová (nezvládnutá) reforma – dva lidé zodpovědní za její průběh byli veřejně popraveni. Podle dostupných zpráv se však hospodářství země nijak nezlepšilo a obyvatele KLDR čeká další velmi krušná zima, zároveň se spekuluje o nemocech Drahého vůdce Kim Čong Ila. A v této situaci se připravuje nástupnictví pro jeho syna Kim Čong Una. Jeho pozici však ohrožují nejen obtížné životní podmínky v KLDR, ale – a paradoxně možná více – korejská historie a tradice.

Korejská společnost totiž klade důraz na věk. S věkem si Korejci pojí získané životní zkušenosti a úsudek. Kim Čong Un je tedy vnímán jako velmi mladý a tedy nezkušený. Je dokonce mladší než byl v roce 1945 Kim Ir Sen – ten si však získal obdiv a důvěru svým bojem s japonskou okupační správou. (Jihokorejská média v této souvislosti spekulují, zda-li se Kim Čong Un nepodrobil plastické operaci, aby se více podobal svému – dodnes populárnímu – dědovi Kim Ir Senovi.) Snaha ukázat Kim Čong Una jako zdatného bojovníka s úhlavním nepřítelem je tedy zcela pochopitelná.

Proti Kim Čong Unovi však hovoří i jeho původ. I když korejští králové měli několik manželek a ještě více konkubín, matkou dědice vesměs vždy byla manželka „služebně nejstarší“. Kim Čong Un je však synem až třetí manželky Kim Čong Ila, synové z dvou předchozích manželství jsou „mimo hru“. Podle korejské tradice tak Kim Čong Un nemá na pomyslný trůn žádný nárok a protože do následnictví mohou prostí Korejci mluvit asi stejně, jako do korunovace krále Yeonsanguna (vládl v letech 1494-1506), je pro Kim Čung Una životně důležitá podpora generálů a dalších „mocných“ v zemi. A ti mohou po smrti Kim Čong Ila podpořit některého z jeho dvou starších bratrů. A v neposlední řadě, obraz zdatného vojevůdce a obratného státníka dokáže s davem pravé divy.

Podle mého soudu si je KLDR vědoma toho, že případnou válku se svým jižním sousedem nemůže vyhrát. Je si také jista pozicí Číny, která asi z rozdělené Koreje nejvíc těží. Na druhou stranu, jen těžko se odhaduje hranice, která bude pro ČLR ještě únosná. Přesto jsem přesvědčen, že poslední vývoj na Korejském poloostrově má přesvědčit především obyvatele KLDR, že země bude i po smrti Drahého vůdce ve správných rukou. Jiná věc je, nakolik tomu budou lidé věřit.

* Update, 25.11.2010, 10:15: Agentura KCNA již na svých stránkách zveřejnila stanovisko KLDR k incidentu. Z něj jednoznačně vyplývá, že KLDR považuje vody kolem ostrova Jon-pchjong (který je pod správou Korejské republiky) za své výlučné teritoriální území, a neuznává tak námořní demarkační linii v podobě, jak ji po Korejské válce stanovila OSN. Z neoficiálních zdrojů z KLDR navíc vyplývá, že jednotku armády KLDR, která vypálila granáty na ostrov Jon-pchjong, krátce před střelbou navštívil Kim Čong Il s Kim Čong Unem. To by jen potvrzovalo domněnku, že úterní střelba má podpořit nástupnictví Kim Čong Una.

Převzato z blogu autora