Problém je samozřejmě v tom, že Klaus má v jistém smyslu pravdu - jako bude mít v jistém smyslu pravdu každý, kdo se nějak vyjádří v takto složitých problémech. Je vždycky možné vést sáhodlouhé úvahy o tom, "kdo začal", jakmile jde o spory o území, které patří jednomu a bydlí na něm někdo jiný. Úvaha hlavy státu ovšem má jinou váhu než úvaha politického komentátora.

Na tento problém jsme naráželi nejednou za dob prezidentské funkce Václava Havla. I on se dopouštěl výroků, které byly v rozporu s linií. V tomto smyslu tedy Klaus v havlovském stylu pokračuje.

K tomu jen dvě pozámky. Zaprvé, Havlovy neortodoxní postoje směřovaly směrem k přimknutí k Západu. Třebaže svou bytostí se přichyluje spíše k levici, vždy podporoval především americkou zahraničněpolitickou linii. U Klause pozorujeme dlouhodobě opak. Jeho podpora našemu zapojení do kolektivní obrany proti raketojaderné hrozbě je u něho neobvyklá. Spíše vždycky sledoval linii moskevského politbyra.

Zadruhé, dnes ještě můžeme význam prezidentových stanovisek bagatelizovat. Pokud by ale u nás byla zavedena přímá volba prezidenta, jakou váhu by měly "osobní názory" hlavy státu, kterou - na rozdíl od obyčejného ministra zahraničí - přímo zvolil "lid"?