Václav Klaus se nevyjádřil přímo a připustil dokonce, že by doporučení mohlo zapůsobit jako polibek smrti. Jeho volba plyne z definice toho, kdo by měl být prezidentem, tedy měl by to být politik. V tomto pohledu je politikem Zeman a také Topolánek a napůl Pavel Fischer. Podpora Topolánka je zde tedy jasná. 

Tento bývalý premiér a předseda politické strany od své ODS podporu nedostal. Z jednoho pohledu je to pochopitelné, protože Topolánek neodešel v dobrém a vzpomínky na sebe zanechal ještě horší. Aby ODS podpořila Topolánka, to by znamenalo míru velkorysosti, jíž strana schopna není. Mantra „čo bolo, to bolo, terazky som kandidátom“ ve sférách ODS nezafunguje.

Nicméně pozor, tady se bavíme o současném stavu, jsme v pondělku 8. ledna a k urnám přistoupí voliči v pátek a v sobotu. Zeman má nemalé šance na vítězství v prvním kole a ty šance může ještě zvýšit podle toho, jak promluví v parlamentě, aby podpořil Babišovu vládu před hlasováním o důvěře. Pokud tedy Zeman zvítězí už v prvním kole, všechny úvahy o tom, „čo bolo“, budou zbytečné.

Pravděpodobnější je, že se bude konat druhé kolo a že proti – pravděpodobně – Zemanovi nastoupí ten nejméně poražený. Pak ale bude na podpoře hodně záležet. Bude třeba přesvědčit k druhé volbě lidi, kteří budou zklamáni tím, že v prvním kole ten jejich favorit pohořel. Podle průzkumů není Topolánkův postup pravděpodobný a dokonce jsou spiklenecké teorie, podle nichž má Topolánek za úkol odčerpat hlasy protizemanovskému táboru. Slogan „kdokoli, jen ne Zeman“ je sympatický jen určitému typu voličů. V iluzi a v zajetí své bubliny žije ale ten, kdo si myslí, že je to převládající názor. K porážce Zemana v druhém kole bude třeba velmi usilovného působení na voliče, aby se odbouraly pocity zklamání a znechucení z politiky a povzbudila vůle k angažování. Jinak Hrad zůstane v rukou party, která ho má na hraní.