20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


ZANINY CESTY: Na skok do Kerska

8.4.2019

Do Kerska jsme si zajeli jednu z těch sobot, kdy bylo na březen naprosto nenormální teplo, takže mojí hlavní starostí bylo, kam budeme odkládat šatstvo.

Původně jsme různě hloubali, jestli zkombinovat výlet s procházkou po Nymburku, nebo dojít k písečnému přesypu v Pístech… tak tohle všechno až někdy příště. Usoudili jsme, že časné roční období se hodí na procházku po Kersku – snad tam ještě nebude moc lidí. Nějak mi přitom nedocvakla ta souvislost s panem Hrabalem.

Hotel Modrá hvězda v Sadské

Hotel Modrá hvězda v Sadské

Kersko je dnes přírodní park v rovinaté krajině podél Labe, převážně borový les na písku, jen asi 25 km od Prahy. V 30. letech minulého století tu naplánovali lesní město, prodali první parcely a navrtali dva minerální prameny, které byly v roce 1937 pojmenovány Svatojosefský (ten funguje dodnes) a Štědrovečerní (zaslepený). Celá osada byla elektrifikována a byly vybudovány cesty. Zajímavostí je, že osada Kersko byla rozdělená a očíslovaná podle vzoru New Yorku. Pátá Avenue se v Kersku jmenuje Betonka a pobočné aleje jsou po levé straně označeny čísly lichými, po straně pravé sudými.

Lesy v Kersku

Lesy v Kersku

V roce 1965 si tu koupil chatu Bohumil Hrabal a z hovorů s místními čerpal náměty pro některé svoje knihy, včetně těch, podle kterých byly natočeny slavné filmy - Obsluhoval jsem anglického krále na motivy povídek podle vyprávění bývalého majitele hotelu Modrá hvězda v Sadské (až tady jsem se dozvěděla, že Modrá hvězda byl název celého řetězce prvorepublikových hotelů). Slavnosti sněženek vyprávějí osudy postaviček z Kerska a dokonce se tam i odehrávají (bohužel ta restaurace, tzv. Hrabalova hájenka, se právě rekonstruuje).

Příroda se tu teprve probouzela – kolem jezera u Sadské, což je bývalá pískovna, kvetly kočičky a žlutozeleně svítily vrby. Asi největší překvapení v lese bylo jmelí. Les je tu převážně borový, chci říct zcela smrkuprostý – což není dáno tím, že by se zdejší lesníci smrkům moudře vyhnuli, ale na písku prostě smrky nerostou. K tomu je tu dost listnáčů; docela hezké lesy, takové světlé. Až když jsem si na zemi všimla už kolikáté větvičky jmelí, došlo mi konečně, že tu musí někde růst. K mému překvapení roste především na těch borovicích – člověk si toho hned nevšimne, protože vypadá docela podobně jako borové větve, ale občas někde visí celá koule… Na listnáčích jsem ho skoro neviděla…

Svatojosefský pramen v Kersku

Svatojosefský pramen v Kersku

Prošli jsme kolem husí farmy k hřbitůvku, kde je rodina Hrabalových pohřbena (všichni jsou připomenuti v Postřižinách. Ten původní pivovar byl ovšem nymburský, nikoliv dalešický) a došli k Svatojosefskému prameni a restauraci u ní, kde nabízejí typické kančí se šípkovou omáčkou. A kde bylo pochopitelně skoro úplně plno venku i uvnitř. Podívali jsme se k Hájence, která už asi po rekonstrukci nebude ta stará ze Slavností sněženek a zastavili se u Hrabalovy chaty, která je jedna z té menší části původních chat.
Kromě nich tu stojí staré vily, těch není moc, a nové stavby, většinou obludnosti, které se sem do lesa mezi předválečné chaty fakt nehodí.

Hodně jsme míjeli pole, na nichž traktory pečlivě vyráběly dlouhé záhony, které na jiných polích už byly zakryté bílou netkanou textilií a ještě jinde už přes ně byly natažené trkače a zalévaly. Ta bílé pole na dálku vypadala jako jezera nebo zasněžené pláně…

Podél slepého ramene Labe (přírodní rezervace Vrť)

Podél slepého ramene Labe (přírodní rezervace Vrť)

Vyšli jsme z lesa a zamířili k Lysé nad Labem, což byla moc hezká cesta kolem slepého ramene Labe, kde je přírodní rezervace s lužním lesem, který ovšem ještě v podstatě spal. A pak už jsme byli v Lysé, odkud jezdí co půl hodiny vlak do Prahy. Kupodivu jsme těsně stihli už téměř odjíždějící spoj v půl šesté, takže před sedmou už jsme odmykali u nás doma.

Panu Hrabalovi by letos v březnu bylo 105 let.

Foto: Zana, další fotky tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes


Diskuse


Z. Vave
19:41
8.4.2019

T. Zana
19:53
8.4.2019

Z. Matylda
17:51
8.4.2019

T. Zana
19:38
8.4.2019

M. Crossette
17:23
8.4.2019

T. Zana
15:09
8.4.2019

Z. Jenny
18:47
8.4.2019

Z. Asteris
13:59
8.4.2019

T. Zana
14:05
8.4.2019

D. Ruščáková
12:33
8.4.2019

T. Zana
14:02
8.4.2019

D. Ruščáková
14:30
8.4.2019

Z. Minka
16:15
8.4.2019

T. Zana
17:00
8.4.2019

Z. Maw
12:25
8.4.2019

T. Zana
14:07
8.4.2019

A. Lex
12:01
8.4.2019

T. Zana
14:09
8.4.2019

A. Bytová
11:30
8.4.2019

T. Zana
14:13
8.4.2019

Z. Lika
15:18
8.4.2019

T. Zana
16:58
8.4.2019

Z. Minka
16:06
8.4.2019

T. Zana
17:01
8.4.2019

Z. Lika
10:46
8.4.2019

T. Zana
11:11
8.4.2019

Z. Jenny
9:43
8.4.2019

T. Zana
10:24
8.4.2019

Z. Jenny
10:40
8.4.2019

T. Zana
11:13
8.4.2019

Z. Iva
11:17
8.4.2019

T. Zana
11:29
8.4.2019

T. Zana
14:40
8.4.2019

V. Glover
8:51
8.4.2019

T. Zana
10:26
8.4.2019

Z. Yga
8:42
8.4.2019

T. Zana
10:29
8.4.2019

Z. Iva
11:18
8.4.2019

Z. Xerxová
6:45
8.4.2019

T. Zana
8:16
8.4.2019

Z. Lika
10:48
8.4.2019

T. Zana
11:14
8.4.2019

Z. Iva
11:19
8.4.2019

Z. Jenny
11:55
8.4.2019

Z. Lika
12:05
8.4.2019

T. Zana
14:14
8.4.2019

počet příspěvků: 47, poslední 8.4.2019 07:53









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !