Někteří z Vás si možná vzpomenou, jak jsme před pár měsíci probírali zdravotní problémy našich kočičáků a já jsem v diskusi pod článkem zmínila určitou podobnost stavu mojí Maggie s příznaky astmatu. Tak tedy, delší dobu, několik měsíců, vždy s nějakou menší či delší přestávkou, jí z levé nosní dírky koukala žlutá hustá nudle. Vždy jen z té levé nosní dírky. Občas si odfrkla, někdy jí holub odletěl až na zem, ale jinak hezky baštila, měla zájem o všechno kolem, mazlila se, prostě evidentně jí navenek nic nescházelo, jen ta rýma spíše přebývala.

Maggie 31. 3. 2014

Ale jak říkám, vzhledem k tomu, že jinak byla ok, návštěvu veterináře jsem stále odkládala. Ale když se přiblížila doba pravidelného ročního přeočkování, bylo mi jasné, že už dál odkládat kontrolu nelze, protože s nevyléčenou rýmou stejně žádné očkování neproběhne. A v té době jsem si i všimla, že Maggie pohubla.

A tak se Maggie ne zrovna ochotně nechala vmanévrovat do přepravky a jednu zářijovou neděli jsme vyrazily směr veterina, Kamýk, Praha. Paní doktorka Maggie vyšetřila, zkontrolovala tlamku a konstatovala, že už je asi starší, že? Odpověděla jsem po pravdě, že vlastně netuším, jak stará doopravdy je, dostala jsem ji v létě roku 2010 od sestry mé bývalé kolegyně – ta ji krmila na sídlišti v místě bydliště a obávala se, že s nástupem podzimu a zimy třeba venku nepřežije.

Možná Maggie nebyla ani tak drobná, jako spíše nevykrmená, takže působila takovým pubertálním dojmem, a proto jsem já laicky usoudila, že je to dorostenec, a stanovila jí narozky na leden 2010. Ale docela možné prý je, že Maggie může být i kolem deseti let.

Paní doktorka si všimla, že Maggie v tlamce zbývají jen tři zuby, dva špičáky, horní a dolní a jeden premolar. Překvapilo mne to, sama jsem jí tlamku nekontrolovala a při předchozích návštěvách veteriny nebylo nic takového zjištěno. Nejspíš k vypadávání zubů došlo v minulých měsících, ale na Maggie jsem to nepozorovala, protože do sebe i dál bez viditelných problémů ládovala granulky.

Čekání na mlsek - Maggie, Ozzy a Terka, květen 2015

Na rýmu dostala antibiotika v injekci a vrátily jsme se domů. V následujícím dni a půl Maggie začala zvracet a dostala průjem. Takže jsme se opět vypravily na veterinu, kde jsme po sdělení, jak se situace vyvíjí, dostaly další injekci – tentokrát na zklidnění žaludku a trávení. Bohužel nepomohla, zvracení i průjem trvaly dál.

Při třetí návštěvě došlo ke změně antibiotik, pí doktorka Maggie odebrala krev – dalo by se říci, že ji přímo cedila z pravé přední tlapky – Maggie byla nejspíš jak vystresovaná, tak i dehydratovaná, proto byl odběr tak namáhavý. Během chvíle byly známy výsledky – rozbor ukázal nějaké zvýšené hodnoty čehosi, co jsem vzápětí zapomněla, jak se jmenuje, a to na játrech.

A tak nám udělali sono – to ukázalo, že Maggie má pouze jednu ledvinu a játra vykazují ty zvýšené hodnoty – obojí neznamená nic úplně dramatického, s jednou funkční ledvinou se dá normálně žít, nicméně to, že Maggie zvrací, má průjem, nechce jíst – dělalo lékařům starosti. Proto se rozhodli dát ji na kapačky, a tak jsem tentokrát jela domů bez Maggie, bez přepravky, zato se starostí, jak a co bude dál.

Po kapačce se Maggie malinko zlepšila, ale stále nechtěla nic žrát, a to i když ji pí doktorka krmila lžičkou... Paní doktorka tedy navrhla, abych Maggie vzala domů, třeba se zlepší v prostředí, na které je zvyklá.

Maggie a Ozzy

Pobyt doma zlepšení nepřinesl, takže Maggie putovala opět na veterinu a další tři dny byla na kapačkách. V pěti dnech tak zhubla zhruba půl kilogramu. Když jsem si ji šla vyzvednout a ptala se, co dál, tušila jsem, že mne žádná dobrá zpráva nečeká.

Chtěla jsem ale i tak, aby mi paní doktorka řekla po pravdě, na co se mám připravit: pokud Maggie nezačne v dohledné době sama žrát, nemá smysl ji dál udržovat kapačkami, bylo by to jen prodlužování jejího trápení. S tímto vědomím jsem si ji odnášela, odhodlaná vzít si pár dní dovolenou, abych se jí mohla věnovat a mohla ji často krmit.

První večer se mi do ní nepodařilo dostat ani mocca lžičku s jemnou paštičkou z konzervy. Nechtěla ani otevírat tlamku. Pít jsem jí dávala injekční stříkačkou. Pak jsem lžičku odložila a řekla si, že jí prostě umatlám paštikou tlamku, takže jí nezbude nic jiného, než se alespoň olízat, když nebude chtít být špinavá. A to se i stalo.

V práci jsem se nakonec dohodla s mou paní ředitelkou, že si nebudu brát dovolenou, ale mohu si přinést Maggie do kanceláře – takže nebudu chybět, ale zároveň se budu moci o Maggie starat celý den.

Sekretářka Maggie

Zvládla jsem sama i píchnout dvě zbývající dávky antibiotik v injekci – tedy ono je to docela snadné, protože jde vlastně jen o to, na boku povytáhnout kůži, podržet a do téhle vytahané „kapsy“ jehlu zapíchnout a stlačit píst a je hotovo.

Maggie byla moc hodná, podařilo se to i bez asistence druhé osoby... A já pokračovala dál v matlání „medu kolem pusy“, tedy vlastně „paštičky“... už během prvního dne jejího pobytu u mne v práci začala Maggie malinko jíst, a to dokonce i sama. Domů jsem pak koupila krůtí masíčko a opravdu nadrobounko jsem pokrájela kousky masa. Maggie se do nich s chutí pustila.

Všichni tři doma „u stolu“

Tak to pokračovalo i další den, i ve dnech následujících. V týdnu po dobrání antibiotik jsem byla opatrná dělat z toho nějaký hodně optimistický závěr, nicméně dnes už myslím, že to Maggie zvládla. Laicky se domýšlím, že antibiotika sice zaléčila tu dlouhotrvající rýmu, ale nejspíš pro změnu nějaké jiné pochody rozproudila. Naštěstí je Maggie statečná bojovnice a tak se snad budu já i ostatní zvěřinec ještě dlouho těšit z její přítomnosti...

Foto: autorka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie.