Kdo se necítí být diskriminován, nechť se přihlásí … na lampárně Hlavního nádraží. Za starých časů Evropu bičovaly morové epidemie, dnes je to epidemie lidských práv. Diskriminace je skloňována ne v sedmi, ale sedm krát sedmi pádech českého jazyka. Homosexuálové se v sobotu prošli Prahou, pomalovali se veselými barvami a vymysleli vtipný slogan, že jsme všichni stejně teplí. Diskriminovaní ale nejsou a pokud to tvrdí, není to pravda. 

Kdo by si dnes troufnul homosexuála libovolného z dvou nebo třech nebo pěti aktuálních pohlaví jakkoli šikanovat, udělal by líp, kdyby rovnou skočil do Macochy. Spíš se vám odpustí, když seřežete beznohého slepce, než když se ušklíbnete nad vousatou zpěvačkou.

Jmenovalo se to průvod hrdosti. Z mediálního humbuku kolem akce samé by se dalo soudit, že je to výzva k hanbě toho, kdo homosexuál není. Ale to je jen bublina a zdání. Homosexualita opravdu není na špičce seznamu starostí všedního dne.

Vysloveně trapně skončily protidemonstrace. Na téhle kauze je opravdu hodně těžké si vyleštit ego tak, aby zazářilo a stalo se viditelným. Rodina je rodina a bude rodinou a muži a ženy se budou vyhledávat a budou spolu plodit děti bez ohledu na to, zda Prahou chodí nebo nechodí nějaké průvody pomalovaných lidí. Nebezpečné jsou jiné hrozby. Odstrašujícím příkladem nám budiž Švédsko – v mnoha ohledech. Tam pokročila obecná pomatenost už hodně daleko, když vymýšlejí zájmeno pro pohlaví ani muž-ani žena a vyhlašují celonárodní soutěž pro vynález slova označujícího ženskou masturbaci. Ale pozor, na té cestě jsme taky, viz iniciativa ministra Dienstbiera, který objevil genderovou nevyrovnanost čítanky pro první třídu.