18.12.2017 | Svátek má Miloslav


KAUZA ZADEH: Nová obžaloba (2)

29.11.2017

Ve dnech 20.-22. listopadu 2017 pokračovalo u Městského soudu v Brně před senátem předsedy Michala Kabelíka projednávání obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Olomouci proti Shahramu Abdullahu Zadehovi (dále jen SAZ) a spoluobžalovaným kvůli nekalostem, jichž se měli dopouštět jako členové domnělé organizované zločinecké skupiny, kterou měl z vazby založit pan obžalovaný. Pro přehlednost připomenu osoby a jejich úlohy v událostech, jejichž zkoumáním se bude na základě obžaloby zabývat tento soud.

Hlavní osobou je výše zmíněný SAZ, který měl z vazební věznice ustavit zločineckou skupinu z účastníků na svobodě, která měla obstarat svědectví pro „velkou“ kauzu ve prospěch SAZ a zprostředkovaně ve prospěch i obžalovaných manažerů společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. Jejím výkonem bylo i podání trestních oznámení na policisty, kteří vyšetřovali „velkou“ kauzu. SAZ ovšem většinu účastníků vůbec neznal. S některými přišel do styku až po propuštění z vazby, s většinou až v nové vazbě.

Žalované jednání lze z větší části kvalifikovat jako přípravu ovlivňování svědků, která ale není trestná. Dozorový státní zástupce si musel vymyslet zločineckou skupinu, aby vůbec mohl zahájit trestní stíhání a pokračovat až k podání obžaloby. O úrovni jeho přístupu k vyšetřování svědčí skutečnost, že byl potrestán písemnou výtkou za odposlechy rozhovorů obhájců se SAZ, čelí kárné žalobě za překročení lhůty koluzní vazby a další nehoráznosti mu odpustili ochránci, převlečení za kárné žalobce. Zločinecká skupina asi skutečně vznikla, ale ne z vůle SAZ a nejednala v jeho prospěch, nýbrž opačně. Působili v ní nejméně dva spolupracovníci policie, kteří SAZ přímo škodili, a peníze, které u něj vydělali, odevzdávali policii.

Důležitou osobou, která stojí mimo uskupení, ale všichni se vůči ní vymezují, je Petr Pfeifer, významný manažer a spolumajitel společnosti P.P.S. GmbH. Na počátku vyšetřování byl hlavním podezřelým ve „velké“ kauze, později se stal korunním svědkem obžaloby proti SAZ, jímž ho státní zástupce z neznámých důvodů náhle nahradil.

Spoluobžalovaný Martin Veselý a svědci Martin Valentovič a Jan Doležal se v nedávné minulosti podíleli na obchodech Petra Pfeifera. Znají se s ním i mezi sebou mnoho let, jsou kamarádi.Všichni tři dodali písemná svědecká prohlášení ve prospěch SAZ, popř. v neprospěch Petra Pfeifera. Martin Valentovič a Jan Doležal mimo to podali trestní oznámení na policisty. Všichni tři získali od SAZ vysokou finanční odměnu.Martin Valentovič a Jan Doležal ale spolupracovali s policií, které dokonce odevzdali „zaslouženě vydělané“ peníze.

Advokát Záviš Löffelmann a bývalý policista Jan Šebek sehráli úlohu loutkovodičů svědka Jana Doležala při podání trestního oznámení na policisty. Nemohu posoudit pravdivost obsahu trestního oznámení. Pokud bylo nepravdivé, nemám jistotu, že to zmínění pánové věděli, ale na základě slyšeného při hlavním líčení myslím, že Jana Doležala z žádné nepravosti nepodezírali. Zejména úloha Záviše Löffelmanna působí dojmem, že k maléru „přišel jako slepý k houslím“.

Pak je zde Eva Halámková, partnerka Martina Veselého, která posloužila jako spojka k Martinu Valentovičovi a k Janu Doležalovi. Pomohla je vyhledat a zprostředkovávala spojení mezi nimi a Ondřejem Kučerou.

„Operačním důstojníkem“ skupiny, byl spolupracující obžalovaný, advokát Ondřej Kučera. Do hry vstoupil jako obhájce Martina Veselého, jenž jeho prostřednictvím nabídl jinému jeho klientovi svědectví o nekalém podnikání Petra Pfeifera. Když jej klient odmítl, protože nemohl vyhovět finančním nárokům nabízejícího, napadlo jej, že by se prostřednictvím kolegy mohl obrátit na SAZ. U něho uspěl, SAZ si„pro strýčka Příhodu“ naslepo vyjádření koupil. Ondřej Kučera pak s pomocí Evy Halámkové pomohl zapojit do podpory obhajoby SAZ Martina Valentoviče a Jana Doležala . Působil tedy jako zprostředkovatel v obchodu s nabízenými svědectvími.

Kritickým dnem pro příslušníky údajné zločinecké skupiny byl druhý prosinec 2016, kdy byli všichni zadrženi policií a následně dodáni do vazby. Na SAZ jako na jediného soud uvalil vazbu ze všech tří zákonných důvodů, tedy vazbu útěkovou, koluzní a předstižnou. Postupně byli všichni propuštěni na svobodu až na SAZ a Martina Veselého.Brněnské soudy drží SAZ v útěkové vazbě od 2.prosince 2016 bez ohledu na to, že v jiném řízení u Krajského soudu v Brně dosáhl propuštění z vazby složením kauce 150 milionů Kč a jiný senát téhož soudu jí přiznal účinnost i pro jiné řízení. Soudci Krajského soudu v Brně mají zřejmě neomezený prostor pro právní libovůli. Soudu to ke cti neslouží. Jako laik chápu, když někdo označuje souběžné držení obrovské kauce na účtě a jejího složitele za mřížemi za justiční banditismus.

Připomínám, že první stání se konalo dne 1.listopadu 2017 a jeho vyvrcholením bylo zamítnutí žádostí Martina Veselého a SAZ o propuštění z vazby.

Na jednání 20.listopadu 2017 opět předvedly dva vazebně stíhané dvě eskorty: SAZ šestičlenná skupina těžkooděnců Vězeňské služby ČR se samopaly, Martina Veselého dva dozorci v běžných uniformách, a tak to bylo i v následujících dnech. Na začátku se řešily organizační a procesní námitky proti způsobu vedení hlavního líčení. První přestřelku neúmyslně spustila tlumočnice, která oznámila, že dorazí se zpožděním. Předseda senátu se dotázal SAZ, zda se bez ni na chvíli obejde. Pro něj to byl podnět ke stížnosti na tlumočnici a vyslovení požadavku na její výměnu kvůli neuspokojivé úrovni tlumočení. Špatné tlumočení pojal jako krácení svého práva na obhajobu a poskytl předsedovi senátu důrazné poučení o povinnosti soudu zajistit mu kvalitní tlumočení. Pak vstoupila tlumočnice. S rozpačitým úsměvem překvapeně vyslechla stížnost na úroveň své práce. Předseda senátu konstatoval, že pan obžalovaný si přeje, aby tlumočila úplně vše a tlumočnice si sedla vedla SAZ a začala tlumočit. Tlumočila i v dalších dnech a zdá se, že hrany mezi ní a SAZ se obrousily.

Štafetu přebrala obhájkyně Martina Veselého, která si stěžovala, že od převzetí obhajoby před dvěma týdny ještě nedostala možnost k nahlédnutí do spisu a dožadovala se kvůli tomu odročení hlavního líčení. Trvala na svém právu tvrdošíjně, až umíněně, ale u předsedy senátu narazila na stejnou neústupnost, s kterou opakoval, že soud neměl do čtvrtka spis k disposici, takže jí nemohl vyhovět.K tomu dodal, že ostatně paní obhájkyně nebyla ničím nucena obhajobu převzít, dokud se ke spisu nedostane. K odročení nedošlo, naopak strany se dohodly na postupu zpřístupňování spisu.

Odročení se ale dožadovali i další účastníci.Stěžovali si bezvýsledně na nevrácení zadržených mobilních telefonů, jejichž obsah může skrývat důležité informace, které mohou ovlivnit důkazní situaci. Jiní postrádali dodání kriminalistického posudku obsahu zadržených telefonů. Obhájce Roman Jelínek nároky tohoto druhu shrnul do výtky, že je snaha před soud přetáhnout důkazy, které mohou být významné, ale měly být vyhodnoceny již v přípravném řízení.Souhlasil s kolegy, že bez jejich provedení může soud dospět k předčasným mylným závěrům. Podpořil proto požadavek na odročení, rovněž bezvýsledně.

Přidám-li k uvedeným výtkám zjištění, že policisté, kteří mají v tomto řízení postavení svědků-poškozených, nevypovídali v přípravném řízení před obhájci obžalovaných, jako laik si myslím, že obžaloba byla podána předčasně. Nikdo totiž nemůže předvídat, jaký vliv na důkazní situaci budou mít poznatky z dodatečně provedených důkazů.

Ze všech výhrad byla ale nejvýznamnější stížnost Romana Jelínka na zadržení jeho procesního návrhu dle § 25 trestního řádu Nejvyššímu soudu ČR na odnětí této věci zdejšímu soudu a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Rozvinula se debata mezi ním a předsedou senátu, jenž popíral důvodnost požadavku na předložení návrhu Nejvyššímu soudu ČR. Obhájce se opřel o citaci § 222 trestního řádu a četbu úryvku z komentáře k trestnímu řádu. Motivem požadavku je zejména domněnka podjatosti brněnských soudů proti SAZ, mimo jiné doložená překročením žalobního rámce v odůvodnění posledního usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby. Lapidárně řečeno: v odůvodnění zamítavého rozhodnutí se objevily argumenty, které obžaloba neobsahuje. Nešlo tedy o uplatnění námitky místní nepříslušnosti, jak se domníval předseda senátu.Přetahování mezi ním a všemi odpůrci zabralo přibližně čtvrtinu čistého jednacího času.

Teprve po ukončení přestřelek soud přikročil k osvětlování dílčí epizody příběhu, kterou je podání trestního oznámení svědka Jana Doležala na policisty. Je to trapný příběh o tom, jak se tři kamarádi ze samého kamarádství dostali do vazby a před soud díky tomu, že pomohli spolupracovníkovi policie v jeho záškodnickém díle.

Se svědkem navázal prostřednictvím „spojky“ Evy Halámkové spojení „operační důstojník“ údajného zločineckého uskupení Ondřej Kučera, spolupracující obžalovaný. Dohodl s ním, že za příslušnou odměnu nechá u notáře ověřit svědecké prohlášení a na jeho základě podá trestní oznámení na vyšetřovatele případu. Kromě toho měl přivést dva svědky, kteří měli potvrdit pravdivost prohlášení. Část odměny měl inkasovat předem, zbytek až po výpovědích svědků. Ondřeji Kučerovi se ale kvůli tomu do Prahy nechtělo a pro Jana Doležala bylo zase Brno poněkud z ruky. Ke cti přišel Kučerův dlouholetý kamarád, pražský advokát Záviš Löffelmann, s nímž si příležitostně vzájemně vypomáhali. Aniž by ho zasvětil do podrobností, požádal ho, aby jeho klientovi poskytl pomoc při podání trestního oznámení. Záviš Löffelmann přijal Jana Doležala a upravil mu text trestního oznámení. Aby jej ušetřil cesty na poněkud odlehlou služebnu Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), rozhodl se využít služby dalšího kamaráda, policisty Jana Šebka. Ten souhlasil s tím, že trestní oznámení přijme a služebním postupem doručí na GIBS. Vyžádal si k tomu souhlas nadřízeného. Tak se i stalo. Podle žalobce trestní oznámení obsahovalo křivá obvinění. Jako zajímavost stojí za zmínku, že Jan Doležal podal trestní oznámení dne 5. října 2016 v Bartolomějské ulici v Praze 1 a do služebny GIBS na kopci nad Prahou dorazilo instančním postupem 27. listopadu 2016. A 2.prosince 2016 se zatýkalo…

Došlo i na souvislé vystoupení Ondřeje Kučery, který poměrně podrobně vylíčil, jak se dostal k „obchodování“ s notářskými zápisy svědků, o jeho součinnosti se „spojkou“ Evou Halámkovou. Velmi podrobně popsal trampoty s pořízením svědeckého prohlášení Jana Doležala, s překládáním textu z angličtiny do češtiny a dále do slovenštiny a zpět s pomocí překládače Google a s hledáním notáře, který nakonec dokument ověřil. Zmiňoval i vysoké částky, jejichž doručení svědkům zprostředkoval. Jako správný spolupracující obviněný tvrdil, že SAZ byl původcem textů prohlášení a snažil se vyvolat dojem, že se s ním po jeho propuštění z vazby stýkal hodně často a řídil se jeho pokyny.

Významná a zajímavá byla všechna vystoupení SAZ, každé poněkud jinak. Kromě počáteční drobné přestřelky s předsedou senátu to bylo hlavně téměř celodenní souvislé vyjádření k obžalobě. V něm si stěžoval na způsob vedení trestního stíhání od samého začátku, kdy policisté při domovní prohlídce zabavili dokumentaci přípravy obhajoby ve „velké“ kauze, čímž získali podrobné informace o jeho záměrech a taktice obhajoby. Vytýkal použití spolupracovníků policie jako živých nástrojů obžaloby, uvádění nepravdivých údajů v různých rozhodnutích a zpochybnil důvodnost uvalení vazby. Poměrně podrobně popsal svou verzi příběhu o neexistujícím zločinném uskupení a popřel autorství prohlášení, jež svědci nechávali ověřit notáři. Dal najevo nedůvěru v nestrannost zdejšího soudu a opakovaně se nelichotivě vyjádřil o jednání státního zástupce Michala Galáta.

Odmítl vyjádřit se k vystoupení Ondřeje Kučery s tím, že by to bylo předčasné, pokud neslyšel vystoupení dalších předvolaných osob.

Vše okořenil citacemi z judikátů nejen tuzemských, ale i vydaných Evropským soudem pro lidská práva a také nezbytným poučením soudce o nutnosti je respektovat.

Okrajově se zmínil, že dlouhý pobyt ve vazbě má neblahý vliv na jeho způsobilost vyjadřovat se v češtině. Podotýkám, že mám stejný dojem. Navíc pozoruji, že na něj stále více doléhá únava z vazby a tlak pocitu bezmoci proti bezpráví. Projevuje se to ve zvýšené popudlivosti, která se ale u tohoto soudu nerozvíjí naplno díky chování předsedy senátu Michala Kabelíka, jenž je stále nad věcí a nesnaží se jej „uzemňovat“.

Výsledný dojem laického pozorovatele: držení SAZ v neúčelné vazbě dosáhlo rozměrů psychického týrání, jímž soudy a státní zastupitelství porušují mezinárodní zákaz týrání a jiného nelidského zacházení. Domluvil jsem, howgh.

Autor byl na návrh Johna Boka 4.11.2017 vyloučen ze Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun. Pokračuje v činnosti jako člen spolku CHAMURAPPI z.s.



Diskuse


A. Alda
9:44
29.11.2017

O. Slejsarová
6:37
29.11.2017

počet příspěvků: 2, poslední 29.11.2017 09:44









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.