20.11.2017 | Svátek má Nikola


KAUZA ZADEH: Konečně svědci! (2)

26.10.2017

Výslech dlouhovlasé svědkyně Mileny Pfeifer, jemuž jsem věnoval předchozí článek, po dvou dnech přerušilo náhlé onemocnění obžalovaného Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), v jehož nepřítomnosti nebylo možné pokračovat. V následujícím týdnu ale pro změnu ohlásila neschopnost paní svědkyně. Nebylo to překvapení, protože předzvěstí byly bolesti, které ji viditelně trápily zejména v druhém dnu výslechu.

Na její místo nastoupil dne 3. října 2017 jako další svědek obžaloby Jan Náprstek, původně podnikatel, zabývající se dovozem přírodních vlasů. Kdo nemá přístup ke spisu z přípravného řízení, byl zákonitě překvapen, proč jej soud předvolává na důležitém druhém místě, a nemohl tušit, co se při výslechu doví a co při něm zažije.

Jana Náprstka vtáhl do hry jeho starý dobrý kamarád Petr Pfeifer, s nímž se znal mnoho let. Přivedl jej do Ecollu, kde potkal dalšího kamaráda Daniela Rudzana. V Ecollu se jako neplacený externista zapojil do činnosti vylepšováním administrativní činnosti, prováděným neurčitě popsaným způsobem. Při výslechu vyprávěl o neuvěřitelných chybách při vedení prvotní evidence. Daniel Rudzan měl také zájem postavit jej jako jednatele do čela společnosti, která se ucházela o získání licence oprávněného příjemce pohonných hmot při dovozu. Tato nabídka jej ale nepřilákala, protože daná společnost měla potíže s celní správou, která ji již jednou o licenci připravila. Ale později neodmíl Rudzanovu nabídku, aby přešel do P.P.S. ve Vídni, kde působil v jakési směsné manažerské funkci: kontroloval správnost vedení dokladů prvotní evidence a napravoval chyby, byl poradcem v oboru IT, částečně i personalistou. Hlavně se ale podle svých slov zabýval „nastavováním“ řídících procesů (soudce jej označil jako procesualistou), které ale při výslechu nedokázal blíže objasnit. Zde již byl zaměstnancem se slušným platem. Nejméně po část působení v P.P.S. bydlel v bytě Petra Pfeifera. K jeho osobě se ve vyprávění stále vracel, zatímco jeho žena Milena byla zjevně jen na okraji jeho zájmu. Neznal ani přesně její pracovní náplň.

Také v jeho případě se předseda senátu, obhájci i někteří obžalovaní usilovně snažili vydobýt z jeho paměti co nejpodrobnější informace o dění v obou společnostech a o lidech, kteří v nich působili. Čím déle ale trval výslech, tím delší byly mezery mezi položením otázky a odpovědí, tím častěji vysvětloval, že vzhledem k časovému odstupu nezná odpověď. Pevně ale trval na tom, že nikde nenarazil na indicie nezákonných prvků v obchodní činnosti obou společností. Za přímého nadřízeného prohlašoval Daniela Rudzana. Běžný provoz podle něj řídila Eliška Coufalová, matka Rudzanova dítěte. SAZ považoval za nejdůležitějšího řídícího pracovníka na způsob generálního ředitele. O významu jeho postavení mělo svědčit i to, že měl největší kancelář. Nevěděl ale, jaká činil rozhodnutí, jaké dával příkazy, protože neměl přístup na jeho porady s Danielem Rudzanem a Eliškou Coufalovou. Pozoruhodně málo věděl o náplni činnosti blízkého kamaráda Petra Pfeifera. Při tom si zřejmě byli hodně blízcí, o čemž svědčí i skutečnost, že s ním navštívil Milenu Pfeifer v porodnici a zúčastnil se oslavy narození jejich syna. Pozastavil se nad tím, že mezi účastníky oslavy byli Pfeiferovi kamarádi z Brna a okolí a mimo nich někteří účastníci jeho únosu.

Citlivým místem jeho výpovědi bylo vše, co se týkalo údajného únosu Petra Pfeifera v červenci r.2013. V prvotních zprávách o důvodech jeho náhlého zmizení, které se k němu na půdě P.P.S. dostaly, šla řeč pouze o tom, že jeho kamarád zneužil dispozičního práva k firemním účtům a odčerpal z nich 46 milionů Kč. Zúčastnil se pak jako pomocník vyklizení jeho bytu a zjistil, že Petr Pfeifer zřejmě opustil byt nenadále: na místě zůstaly různé listiny, osobní věci a vnitřní zařízení. Chyběla bytová elektronika, o které se později dověděl, že jeden z pracovníků P.P.S. dostal za úkol ji rozprodat. Tyto poznatky odpovídají výpovědi Mileny Pfeifer, která si povzdechla, že tímto způsobem utrpěla velkou škodu. Díky výpovědi Daniela Rudzana, zmiňované v předchozím článku, nyní víme, kam věci zmizely.

Zpráva, že jeho blízký kamarád zpronevěřil velkou částku firemních peněz, jej šokovala a vnímal ji citlivě jako vlivnou okolnost své životní situace. Patrně kvůli jeho blízkému vztahu k Petru Pfeiferovi dostal strach o svou bezpečnost. Při vyprávění o těchto zážitcích viditelně podléhal emocím.

Po těchto událostech začal pociťovat nedůvěru ze strany Daniela Rudzana, který mu slíbil, že ho v P.P.S. ponechá, pokud se zaváže, že podá informaci, kdyby se mu ozval Petr Pfeifer. Nakonec ale neunesl vztahové napětí a firmu opustil.

Další šok zažil počátkem r.2014, když večer zamykal garáž a ze tmy se vynořil dlouho neholený Petr Pfeifer, který mu v rozhovoru, trvajícím pouze 3-4 minuty vysvětlil, že byl unesen na příkaz SAZ a také jej seznámil se skutečností, že společnosti P.P.S. a Ecollod počátku své existence řídily nezákonné obchodní aktivity svých zákazníků. Petr Pfeifer se na tom aktivně podílel údajně pod nátlakem SAZ. Vybídl ho pak, aby tyto poznatky předal policii. Za tím účelem mu sdělil telefonní číslo a jméno policisty, na kterého se má obrátit. Pak opět zmizel. Při hlavním líčení vyšlo najevo, že při výslechu v přípravném řízení lednové setkání s Petrem Pfeiferem zatajil. Svědek po jistém váhání kamarádovu přání vyhověl. Je zvláštní shodou náhod, že vysvětlení policii podal ve Znojmě, kde také později proběhlo vazební řízení se SAZ.

Opakovalo se totéž, co v případě Mileny Pfeifer: dlouhý a důkladný výslech předsedou senátu a dalšími zájemci, mezi nimiž mimo něj opět nejvíce zájmu jevil SAZ. Ve srovnání s paní svědkyní měl ale tento svědek paměť ještě děravější. Ze zachyceného vyjádření žalobce na chodbě soudu jsme se dověděli, že byl se svědkem velmi nespokojen, protože věděl velmi málo konkrétního. Stejně jako svědkyně v některých momentech Jan Náprstek dával najevo citového pohnutí. Důležitě vysvětloval, jak „nastavoval procesy“, ale když měl objasnit jejich obsah či dílčí prvky, paměť mu nesloužila. Marné byly snahy vytáhnout z něj více informací o lednovém setkání s Petrem Pfeiferem: trval na tom, že šlo pouze o tří až čtyřminutový rozhovor, v němž mu toho kamarád ani mnoho sdělit nemohl. Jméno policisty, za nímž jej Petr Pfeifer poslal, si nepamatoval a nic určitého neřekl o svém jednání s ním.

Předseda senátu se při vedení výslechu snažil vydobýt ze svědkovy paměti komplexní obraz zájmových společností a osob. Obžalovaní Petr Moštěk a Daniel Rudzan šli přímočaře suchými otázkami po konkrétních poznatcích o obchodních transakcích a jejich vlastních úkonech. SAZ se pídil po svých stopách v nastavených procesech, jež by opravňovaly pana svědka k tvrzení, že hrál roli, odpovídající profilu funkce generálního ředitele, ale hledání bylo marné.

Výslech svědka Jana Náprstka byl dokončen až 11.října 2017. Obžalovaní Petr Moštěk a Daniel Rudzan shodně konstatovali, že Jan Náprstek je ve skutečnosti svědkem obhajoby, neboť potvrdil, že v jimi řízených společnostech probíhaly pouze obvyklé obchodní činnosti za účelem vytvoření zisku, nikoli za účelem krácení DPH a oni sami se nedopouštěli nezákonností. Daniel Rudzan navíc vystavil panu svědkovi vynikající vysvědčení za úroveň jeho práce a zdůraznil, že k němu nechová zášť. SAZ si vyhradil právo vyjádřit se k rozporům ve výpovědích svědka později. Pouze konstatoval, že svědek v něm vyvolal dojem, že byl nespokojen se svým postavením ve firmě a toužil po povýšení, ale nevysvětlil to dostatečně zřetelně.

Výpovědi obou vyslechnutých svědků vrhají zvláštní světlo na okolnosti, jež stočily pozornost policie k SAZ. Petr Pfeifer spojil Ecolls israelským obchodníkem RonenemYaishaNadavem, který obstaral ruského investora a dohlížel pak na nakládání s jeho prostředky. Nadav včas a vědomě „vzal nohy na ramena“ patrně proto, že zjistil, jaké obchody se financují z prostředků, jež opatřil.Petr Pfeifer za něj našel jako náhradu SAZ, jehož firma Long Strike půjčila P.P.S. 7 milionů EURO a SAZ pak nahradil Nadava i ve funkci investorského dozoru.V době, kdy české orgány žádaly o pomoc při vyšetřování tohoto případu své rakouské kolegy, SAZ nebyl mezi podezřelými, zato Petr Pfeifer na čelném místě. Pak Petr Pfeifer z jakýchkoli důvodů (jako výkupné únoscům nebo prostý lup) odčerpal z firemních účtů 46 milionů Kč a zmizel. Následně se Milena Pfeifer obrátila na policii trestním oznámením kvůli únosu Petra Pfeifera. Pak oznámil Jan Náprstek policii trestnou činnost dnešních obžalovaných s tím, že řídícím činitelem byl SAZ a Petr Pfeifer se na nepravostech podílel pod jeho nátlakem. Obraz se bude prohlubovat výslechy Ronena Yaisha Nadava a zvláště pak Petra Pfeifera, které přijdou na řadu v nejbližší době. V každém případě taktika obžaloby, opírající se o informace od svědka, podezřelého ze zpronevěry 46 milionů Kč, je poněkud zvláštní.

Podivná je i historie únosu Petra Pfeifera a následných událostí. Únos se uskutečnil v červenci r.2013, trval jeden den a unesený zaplatil z firemních peněz výkupné 46 milionů Kč. Pak se manželům Pfeiferovým narodil syn a oslavy jeho narození se kromě svědka Náprstka zúčastnili někteří vykonavatelé únosu, jež Petr Pfeifer najal jako ochránce. Pak Petr Pfeifer zmizel, v P.P.S. se roznesla zpráva o zpronevěře a Daniel Rudzan nechal vyklidit jeho nákladný byt. Z výpovědi Mileny Pfeifer víme, že únosci-ochránci odvezli rodinu do nějakého hotelu v Polsku, kde pobyli pouze několik dní a nějaký čas pak pobývali někde jinde, stále pod ochranou. Provázeli ji také na cestě na zotavenou do Itálie. Petr Pfeifer se pak zjevil Janu Náprstkovi v lednu r.2014 a nepřímo jej poslal na policii. Z celého vyprávění je nezpochybnitelná pouze zpráva o narození syna, zmizení 46 milionů Kč a vyklizení bytu.Podezřelý je účel oslovení svědka Jana Náprstka Petrem Pfeiferem v lednu r.2014.

Notorickým jevem tohoto hlavního líčení jsou střety mezi panem obžalovaným SAZ a předsedou senátu Alešem Novotným, který výstupy obžalovaného vnímá jako pohrdání soudem a dožaduje se zákroku žalobce. Ale Aleš Sosík až dosud zachovává neutralitu, což mu dle mého laického názoru svědčí ke cti. V našem případě zvlášť vzrušená situace nastala, když předseda senátu odmítl otázku obhájkyně a SAZ mu velmi důrazně vytkl, že za daných okolností „můžeme jít všichni domů“ a on si může se svědkem v klidu číst z protokolů. Ještě ostřejší výměna názorů proběhla 5.října hned na začátku stání, kdy se SAZ dožadoval, aby mu předseda senátu navrhl alternativní výraz náhradou za slovo „únos“, jehož užívání mu zakázal s ohledem na emocionální reakce svědků Mileny Pfeifer a Jana Náprstka na ně. Během jejich přestřelky se v soudní síni ozval i smích, což skutečně nebývá obvyklé.SAZ skákal Aleši Novotnému do řeči a velmi se rozohnil, když mu rozhněvaný soudce přikázal, aby „byl zticha“. Dostavila se podobná reakce jako kdysi na oslovení „hele“: SAZ se ostře ohradil, že není bezdomovec, aby s ním soudce směl takto mluvit. Předseda senátu souboj ukončil přibližně v desáté minutě od zahájení hlavního líčení jeho přerušením na 10 minut, aby se pan obžalovaný mohl zamyslet nad svým chováním.Po přestávce se pan obžalovaný dožadoval zaprotokolování připomínky, že dosud neukončil výslech svědky Mileny Pfeifer, ale předseda senátu jej zastavil s tím, že smí pouze klást otázky a SAZ mu při následující výměně názorů skákal do řeči. Domnívám se, že zaprotokolování nevinné poznámky by vzalo méně času než zmíněná výměna názorů. Ale vystoupení SAZ při líčení dne 11.října 2017 proběhlo v klidu.

Nebylo by vhodné podporovat pana obžalovaného v daném způsobu vystupování, protože vůbec nepřispívá k věcnému projednání záležitostí a vede i ke zbytečným ztrátám času. Na druhé straně zaslouží-li shovívavost a ochranu svědci, kteří poplakávají při připomenutí nepříjemných zážitků, pak je na místě tolerovat nezpůsobné chování obžalovaného, jenž je sice ještě stále de iure nevinný, ale přesto jej účelové uskupení státních zástupců a soudců drží již jedenáct měsíců ve vazbě, přestože soud přijal na svůj účet kauci v jeho prospěch v rekordní výši 150 milionů Kč, a ve vazbě se mu dostalo různých ústrků (nikoli ze strany Vězeňské služby !)

Třídenní blok ve dnech 11.-13. října 2017 ozvláštnila zvýšená četnost výhrad obhájců k postupu předsedy senátu a poměrům soudní síně. Námitky se týkaly zásahů do kladení otázek, nepředvídatelnosti vedení řízení, rachotu klávesnice počítače, špatné slyšitelnosti výkladu předsedy senátu či zákazu větrání soudní síně. Na spadnutí byla přestřelka s občanem z veřejnosti, jehož kdysi předseda senátu vykázal ze soudní síně. Tentokrát vzbudil jeho podezření, že měl zapnutý mobilní telefon, ale když jej ujistil, že zdrojem pohoršení nebyl jeho telefon, nechal jej soudce nakonec na pokoji. Ostatně po chvíli se ze soudní síně vytratil stejně nenápadně, jako do ní vstoupil. Smůlu měla mladá advokátka, patřící do týmu právních poradců SAZ, která byla přítomna jako veřejnost. Vyvolala podezření předsedy senátu, že pořídila během jednání obrazový záznam. Přísný soudce ji „povolal na kobereček“, aby ji vyplísnil. Zdvižením pohledu k nebi si zrovna neposloužila, ale nakonec se jí podařilo jej přesvědčit, že obrazový záznam nepořídila. Znova pak vzbudila nevoli předsedy senátu, když gestikulací upozornila pana obžalovaného patrně na to, že za ním přijde do vězení. V soudní síni bývá prostě občas živo.

Doplňkem programu po ukončení výslechu Jana Náprstka bylo čtení listinných důkazů, jež má pokračovat i v následujícím bloku. Do plánování svědeckých výslechů zasáhli totiž obžalovaní, kteří se ze zdravotních důvodů nebudou moci zúčastnit nejbližších dnů hlavního líčení, ale nesouhlasí s výslechem svědka Petra Pfeifera v jejich nepřítomnosti.



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.