16.6.2019 | Svátek má Zbyněk


AUSTRÁLIE: Tajemný život kaloňů.

28.5.2019

Kaloni jsou v Klokánii pomlouváni jako zloději ovoce, nosiči nakažlivých chorob anebo přímo Drákulovi kamarádi. Pokusím se zde uvést věci na pravou míru.

Stavbou těla, i když podstatně větší, kaloni připomínají netopýry. Od těchto se liší tím, že to jsou převážně býložravci, živící se nektarem, pylem a ovocem. Jsou tedy významnými opylovači v ekosystému. Hlava kaloňů připomíná hlavu liščí, proto se jim v Klokánii obecně říká „flying fox“, tedy létající liška anebo „fruit bat“, něco jako netopýr ovocnář.

Na světě je známo 172 druhů kaloňů, kteří žijí tropech a subtropech Afriky, Asie, Austrálie a Oceánie. Tito jsou největší létající savci. Ti největší v Klokánii z nich žijí v tropech a jmenují se kaloň černý – black flying fox - Pteropus alecto. Váží průměrně 750 g a rozpětí křídel mají přes 1 metr.

Tento černý letoun přes den spinká v koloniích v korunách stromů. Některé kolonie čítají i přes 100 000 jedinců a takovou kolonii je nejdříve cítit a to ne zrovna libě, potom slyšet, jsou ukecaní a stále se hašteří, až nakonec jsou ke spatření, jak visí v hroznech na větvích stromů. Za potravou vylétají po západu slunce a dovedou za ní letět i 50 km daleko, aby se k ránu vrátili zpět, odkud večer vyletěli. Rychlost jejich letu je zhruba 45 km/hod a křídly mávají v podobném rytmu jako čápi a nebo husy. Tedy pomalu a ne třepotavě jako netopýři. Letci to jsou velice zdatní. Orientují se vynikajícím zrakem, kterým i za tmy rozeznávají barvy, a echolokací, tedy klikají či mlaskají jazykem a poslouchají ozvěnu.

Samičky vrhnou zpravidla jedno mládě ročně, koncem listopadu a počátkem prosince. Mláďata jsou první 4 měsíce kompletně závislá na matce. Poté je matka zanechává v noci v kempu, kde se kolonie zdržuje, a sama se létá nažrat. Po 2 – 3 měsících mohou mláďata už létat a v noci opouštějí kemp za potravou. Zcela jsou mláďata odstavena v pátém měsíci, aby ve dvou letech dosáhla sexuální dospělosti, i když většina samiček nemá mladé před svými třemi roky. Dožívají se zhruba 15 let a v zajetí (ZOO) 19,7 let. Nesnášejí vysoké teploty, a když přijde vlna horka a teploty vyskočí nad 45 °C, tak horkem hromadně umírají. V loňském létě tak vymřela celá třetina kaloňů šedohlavých.

Když po čtyřech měsících je mládě odstaveno, matka je připravena se opět pářit. Samečci, se kterými cloumá vášeň, se inzerují tak, že vylučují aromatický olej, kterým mažou větvičky svého území. Aroma to je nevábné, zatuchlinou či plesnivinou „vonící“.

Jen v Klokánii žije odhadem 780 000 kaloňů šedohlavých – Pteropus poliocephalus. Tito žijí i v našem okolí a když nám na zahradě dozrávají fíky a nebo kvetou velkokvěté eukalypty, které produkují velké množství nektaru, tak večer, když se setmí, tak jsou slyšet, jak přilétají na hostinu. Šum jejich křídel je v tichém večeru prozradí. Jinak se chovají tiše a krmí se. Když chceme fíky my, tak je nutno větve s plody chránit sítí. Jinak sklízí kaloni. Dříve sklízeli i meruňky a švestky, tedy slívy, ale ty už dnes na zahradě nemáme.

Kaloň hodující na fících, Brisbane

Kaloň hodující na fících, Brisbane | foto: Andrew Mercer, wikimedia

Když dostane kaloň žízeň, tak zaletí těsně nad vodní hladinu a omáčí si srst na břichu. Pak se pověsí hlavou dolů a vodu se srsti si nechá stékat do tlamušky.

Kaloni jsou přelétaví a zřizují si kempy zpravidla tam, kde je nedaleko zdroj potravy. Zvykli si bydlet i ve městech, jako v botanických zahradách Melbourne a Sydney, odkud museli být vystěhováni, působili městskému obyvatelstvu jak zápach, tak hluk a škody na stromech. Nyní si hoví v sydneyském Centennial parku (odkaz zde) a různě na okrajích Sydney a také nedaleko od nás dole u řeky Nepean.

Kaloni jsou integrální součástí ekosystému. Nejsou jen významnými opylovači, jakési noční megavčely, ale díky své dietě dovedou za noc po krajině „rozhodit“ kolem 60 000 semen, která s ovocem spořádají. Přispívají tak měrou nemalou k regeneraci flory.

Když přijdeme s kaloni do styku, tak je třeba trocha opatrnosti. Každé škrábnutí anebo kousnutí je třeba řádně ošetřit a dobře desinfikovat. Jinak je nebezpečí nákazy lissavirusem. Příbuzným vzteklině (více na odkazu zde). Jinak kaloň může slinami přenášet i hendra virus na koně a potom následně z koně na lidi.

Pro poraněné dospěláky anebo mrňavá, opuštěná mláďata tu jsou kaloní ošetřovny, kde se o ně starají dobrovolníci.

I když kaloni žijí i ve velkoměstech, tak jejich počty klesají. Ať už kvůli výše zmíněným zvýšeným teplotám, kdy umírají horkem, tak i kvůli postupnému ničení jejich tradičních habitatů.

Zde je čtyřminutové video kolonie kaloňů v srdci velkoměsta Adelaide v jižní AU (odkaz zde) a v Batemans Bay (odkaz zde).

Obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Psáno 10/5/2019.



Diskuse


M. Crossette
16:10
28.5.2019

M. Crossette
17:39
28.5.2019

M. Crossette
19:51
28.5.2019

M. Crossette
22:28
28.5.2019

A. Lex
14:11
28.5.2019

Z. Jenny
15:49
28.5.2019

T. Zana
11:18
28.5.2019

Z. Lika
9:15
28.5.2019

Z. Lika
9:16
28.5.2019

Z. Yga
8:14
28.5.2019

Z. Lika
6:55
28.5.2019

Z. Xerxová
6:42
28.5.2019

počet příspěvků: 14, poslední 28.5.2019 10:28