25.4.2024 | Svátek má Marek


FOTOČLÁNEK: Rok pod Zvičinou (a jinde:)) – květen 2017

3.6.2017

Květen byl pro mě letos především ve znamení cestování – odlétla jsem za dobrodružstvím, ještě než začal, a vrátila se skoro v jeho polovině. Výsledek? Zmeškala jsem doma dobu pampelišek, zato si na plno užívala čas vysoké trávy:))

Když jsme 28. 4. odlétali, byla zrovna sněhová kalamita, pár dní předtím přišel tuhý mráz – i u nás, a my fakt nejsme mrazová kotlina, byly ráno -4 stupně. Výsledek? Omrzly mi kytky – nejen příliš brzy vysazené muškáty, ale poslední ránu dostaly některé keříky růží, které se jakž takž vzpamatovaly z mrazů zimních.

Jak krásně se po takové cestě jde

A především – pomrzly třešňové květy, takže naše vesnice, doslova obklíčená starými třešňovými stromy (kdysi vyhlášené kvalitou a množstvím zdejších třešní – kde ty časy jsou, po rozorání mezí, na kterých ty stromy hlavně byly), bude letos bez třešinky. Už jsem to kontrolovala – ani jedna holička! Hlavně, že to přežily ty stromy – na rozdíl od té naší nádherné, která mi od jara do léta uschla loni.

První část fotografií je tedy z naší cesty – tedy mě a mého muže – po Kalifornii. Cílem bylo navštívit národní parky a vidět tolik různorodé krajiny, kolik stihneme. Městům jsme se, kromě San Francisca, v podstatě vyhýbali. Najeli jsme za dva týdny víc než 4000 km a viděli toho opravdu hodně. Pro objasnění pořadí, jak vznikaly fotky:

Přilétli jsme do San Francisca, po dvou dnech odjeli na jih – přes Palo Alto a Stanfordskou univerzitu do Monterey.

Tuleni v přístavu v San Francisku

Odtud jsme (kvůli sesuvu na slavné pobřežní silnici č.1) odjeli k horám (Sierra Nevada), abychom navštívili sekvoje a Králův kaňon. Po dvou dnech jsme objeli hory z jihu (horské silnice byly stále uzavřené, letos tam měli mimořádnou nadílku sněhu, prý 4,5 metru), abychom se dostali do nevadských pouští a Údolí smrti.

Údolí smrti - žhavý vítr, teploty čtyřicítky

To jsme projeli, abychom ho další den objeli z východu a severní cestou se přes White Mountains (nejstarší borovice na světě) dostali k Mono Lake a po východní straně Sierra Nevady dojeli zase na sever, do Carson City.

Odtud jsme jeli přes Lake Tahoe do Sacramenta (železniční muzeum), abychom se vrátili na západní stranu hor a navštívili Yosemitský národní park.

Yosemitský národní park

Odtud jsme opět přejeli k pobřeží, navštívili Santa Cruz a kolem velryb odjeli zátky do San Francisca. Ty velryby jsme fakt nečekali!:))

Doma jsme vpadli do konečně (jak pravili sousedé) teplého květnového jara.

U nás doma je zeleno a krásně - a pejsci

Krajina je zeleno zelená, už malinko méně zjevně rozkvetlá, ale díky kvetoucím lesům (a řepce) plná pylu.

Cestou ze Zvičiny

Je huňatá hojností – vysokou trávou, novým listím, v krajině je pořád voda (zatím), na vrcholcích Krkonoš je pořád ještě trochu sněhu – víc než ona známá mapa republiky. Je tu prostě krásně... Konečně – podívejte se!:))

Krásné klasické koupaliště u Dachova už je připraveno na sezonu

A jaký byl květen u vás?

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout nejen ve fotogalerii, ale i přímo zde na Rajčeti.

www.dedenik.cz