18.8.2018 | Svátek má Helena


PŘÍRODA: Proč jsme nechali porazit naše borovice

17.1.2018

Na přední parcele našeho vedlejšího domu stojí dvě vysoké borovice. Tedy stály, loni v říjnu jsme je nechali porazit. Bylo to pro nás těžké rozhodování, nad kterým jsme roky debatovali, a hledali důvody, proč je porazit a proč ne.

Borovice byly zbylé dvě z původních čtyř. U domu rostly už v roce 1989, kdy jsme koupili vedlejší dům, a už tenkrát byly dost vysoké. V novém domě jsme bydleli rok, pak jsme na šest let odletěli do Německa. Po návratu u sousedů už stály jen dvě borovice a dva pařezy.

Borovice před naším vedlejším domem

Borovice před naším vedlejším domem

V roce 2007 jsme sousední dům koupili. Na jeho zadním pozemku jsme nechali odstranit velký dub, který stínil celou zahradu, jeho větve šimraly střechu, silné kořeny vystupovaly všemi směry a nadzvedaly betonový plácek u domu. Zároveň jsem nechali vymlet oba borovicové pařezy a odstranit několik nejspodnějších borových větví, které ubíraly hodně světla do pokojů.

O poražení borovic jsme tenkrát vůbec neuvažovali. Jenže stromy rostly a nejspodnější větve zesílily tak, že se blížily okrajům střechy, kterou jsme po koupi domu nechali nově pokrýt. Také jsme si začali dělat starost ohledně potrubí kanalizace, které u všech zdejších domů vede pod předními parcelami do odpadu u silnice (tam je také v trávě zapuštěný odčítač vody). Hlavní důvod, proč na většině pozemků před domy je pouze trávník. Každému, kdo tam má strom či stromy, hrozí, že kořeny mohou časem obrůst a zlomit či prorazit kanalizační potrubí.

Mohli jsme mít stejný problém s potrubím jako sousedi

Mohli jsme mít stejný problém s potrubím jako sousedi

Oprava je pak velmi nákladná. Musí se od domu k silnici vybagrovat pruh do hloubky potrubí, aby se našla a opravila chyba. Viděli jsme takových výkopů už několik, poslední o pár ulic dál, jen měsíc po poražení našich stromů.

Téhle pohromy jsme se také báli a už roky zvažovali borovice odstranit. Jenže ve větvích si stavěli hnízda ptáci a dvě budky na kmenech byly také každoročně obydlené.

Hnízda si stavěly i veverky, které se pak honily po kmenech a s chutí hodovaly na zelených borových šiškách. Suché šišky jsem používala při zatápění v krbu a shrabané jehličí tvořilo podestýlku pod větvemi na Trixiině zahradě. Na lavici u stromů sedával manžel s kočičkou Indy ke krátkému oddechu při sekání trávy.

Indy si o kůru brousila drápky

Indy si o kůru brousila drápky

Důvodů, proč nechat borovice stát, tak bylo dost a dost. Kdyby stromy měly zdravé a rovné kmeny, možná by stály ještě dnes. Jenže oba kmeny byly rozpuknuté a pokřivené. Navíc nám už dřívější vichřice několikrát ulomily silné větve. Naposledy loni v květnu. Manžel sekal pod borovicemi trávu a já mu tam donesla vodu. Chvilku jsme si povídali, když jsem zaslechla, jak to ve větvích divně vrže, i když žádná nalomená větev vidět nebyla. K večeru pak začalo silně foukat a ráno ležela velká větev pod stromem.

Konečné rozhodnutí ale padlo až před loňským hurikánem Irmou, který se začátkem září přehnal přes naše městečko. O jeho možném devastujícím dopadu – na domy a přírodu – se v našich zprávách mluvilo už hodně dnů předem. A my si museli přiznat, že pro ptáky a veverky bude snazší najít si náhradu v jiných stromech, než nechat velké borovice padnout na dům. Porazit jen jednu nemělo smysl. Samotná borovice by silným větrům odolávala ještě mnohem hůře, než dvě dost těsně u sebe.

Skoro po celém kmeni byly naprasklé

Skoro po celém kmeni byly naprasklé

Takže dokud byl hurikán stále daleko, manžel zavolal stejné firmě, která nám pokácela dub a měli jsme s ní dobré zkušenosti. Majitel firmy se přijel na borovice podívat. Rozpukané kmeny se mu také nelíbily, i když si nemyslel, že strom je vnitřně zkažený (a měl pravdu). Řekl nám, že borovice mají silný a dlouhý hlavní kořen. Vítr je proto málokdy vyvrátí, zato snadno zlomí.

Nemohli jsme riskovat, že hrozící vichr rozpukané kmeny přelomí právě směrem na dům. Problém byl v tom, že podobný strach o své domy najednou dostalo hodně lidí, kteří firmě zavolali před námi. Stejně dopředu obsazeno měly i další stromolezecké firmy. Nakonec ta „naše“ měla nejkratší termín a zůstali jsme u ní.

Stromolezci je 64 let a práci zvládal bravurně

Stromolezci je 64 let a práci zvládal bravurně

Nezbylo nám než čekat a doufat, že se Irma přežene bez následků. A opravdu jsme měli štěstí. Hurikán k nám dorazil zesláblý už „jen“ na tropickou bouři a alespoň v naší čtvrti žádnou hrůzu nezanechal. Ale u rozhodnutí jsme zůstali, příští hurikán už bychom takové štěstí mít nemuseli.

V půlce října nám přijeli borovice porazit.

Pětičlenná skupina přijela kolem jedenácté dopoledne, jak bylo domluveno. Pan šéf (majitel firmy), jeho 3 pomocníci a stromolezec. Toho jsme znali už od dříve. Teď je mu 64 let a po stromech stoupá už od svých osmnácti. Sotva dorazili, okamžitě se dali do práce a s manželem jsme z garáže sledovali, jak padají větve a „prší šišky“. Stromolezec stoupal po kmeni s úžasnou jistotou a těžkou pilu často držel jen v jedné ruce, což jsem opravdu obdivovala. Ze stromu slezl, až když skončil s prací. Chvilku odpočíval, jen když se dole nahromadilo víc větví. To se pak zavěsil do postroje a zapálil si cigaretu.

Nakonec odřezat pařezy

Nakonec odřezat pařezy

Odřezanými větvemi krmili štěpkovačku. Pan šéf nám předem řekl, že až ta bude plná, práci pro ten den skončí. Po dvou hodinách byla jedna borovice holá až ke koruně, štěpkovačka plná a celá skupina odjela. Zato druhý den přijeli už v šest ráno a během půl hodiny ležela polovina větví druhé borovice na zemi. Pak došlo na holé kmeny, které po pádu rychle rozřezali na menší kusy, a „podřízli“ i zbylé pařezy.

Veškeré dřevo naložili, majitel frézou rozdrolil zbytky pařezů a odklidil piliny. Manžel zaplatil dohodnutou cenu a všichni si ode mne s díky vzali plechovku studené coca-coly. Vzájemně jsme si potřásli rukama a byli pryč.

Z pařezů zůstaly jen piliny, které taky odklidili

Z pařezů zůstaly jen piliny, které taky odklidili

S manželem jsme pak několik dalších dnů vyhrabávali zbytky pilin a vytahovaly hlubší, nerozřezané kořeny. Místo po borovicích necháme teď tak rok sesednout, než rozhodneme, čím je nahradit. Jedno je ale jisté, žádný strom tam už rozhodně sázet nebudeme.

Dřevo jsme si nechat nechtěli. Do krbů se pro obsah smůly nedoporučuje. Polena ze zmíněných spadlých větví jsme sice spálili, ale jinak topíme dubovým dřevem (zdejší „živý dub“), ořechem a cedrovými poleny z větví, které manžel na zahradě občas odřeže. Krbová polena jsou tu snadno ke koupi, jsou levná a dovezou jich celý pick-up až k domu. Když nám před lety odstraňovali dub na zadní zahradě, převážnou část silných větví jsme si tehdy nechali. Byla jich velká hromada, kterou jsme později rozřezali na polena a topili jimi několik let.

Foto: autorka. Další obrázky najdete tady na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes


Diskuse


Z. Vave
22:47
17.1.2018

M. Crossette
19:33
17.1.2018

M. Crossette
19:33
17.1.2018

Z. Lika
21:52
17.1.2018

M. Crossette
22:08
17.1.2018

D. Ruščáková
18:59
17.1.2018

Z. Matylda
17:00
17.1.2018

Z. Inka
15:09
17.1.2018

E. Šusová
14:47
17.1.2018

Z. Jitur
14:43
17.1.2018

Z. Jovo
16:06
17.1.2018

Z. Jitur
16:21
17.1.2018

T. Zana
13:29
17.1.2018

A. Lex
11:48
17.1.2018

Z. Jenny
11:25
17.1.2018

T. Zana
14:46
17.1.2018

Z. Jenny
16:47
17.1.2018

Z. Yga
10:59
17.1.2018

Z. Maya
10:57
17.1.2018

Z. Lika
9:36
17.1.2018

Z. Yga
8:49
17.1.2018

Š. Matyášová
7:27
17.1.2018

L. Písařík
7:18
17.1.2018

A. Lex
11:53
17.1.2018

M. Beda
12:04
17.1.2018

Z. Xerxová
6:38
17.1.2018

Z. Maw
6:00
17.1.2018

V. Glover
3:45
17.1.2018

M. Crossette
6:00
17.1.2018

počet příspěvků: 30, poslední 17.1.2018 10:47