Na konci dubna směrem k veřejnosti opět promluvil Ústavní soud, když vyhověl návrhu jedenácti senátorů a zrušil "přísudkovou vyhlášku" Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. pro rozpor s ústavním pořádkem. Nešťastná vyhláška bývala často považována za příklad různých lobbistických zájmů, proto se podívejme na problém s odstupem několika dnů a s chladnou hlavou, nepoblouzněnou touhou po senzaci ani generalizaci. Jak si totiž ukážeme, advokáti jsou v této kauze namočeni téměř nevinně.

Jak se tvoří cena advokáta

Advokátova odměna se totiž neřídí vyhláškou, ale smlouvou s klientem a její výše může být různě vysoká – řídí se složitostí právního problému, finančními možnostmi klienta, věhlasem advokáta a jeho časem nebo prostě částkou, o kterou si advokát řekne či která je v místě a čase obvyklá. Smluvní odměnu používá většina advokátů, protože je jednodušší a umožňuje odměnu navázat na typ právní pomoci, což sazebník většinou nedokáže. Lze se totiž dohodnout na částce nízké i vysoké, paušální za vyřízení věcí, procentu z úspěšně vysouzené částky či sazbě za hodinu. A jenom když se advokát s klientem výslovně nedohodne a v případech, v nichž je ustanoven soudem (ex offo), stanoví jeho odměnu zase jiná vyhláška č. 177/1996 Sb., které se říká Advokátní tarif. Pak se platí za jednotlivý krok neboli za jeden úkon ve věci (například za sepis odvolání, účast u jednání před soudem, sepis smlouvy či poradu s klientem). Kdysi se Advokátní tarif používal i pro výpočet nákladů řízení, ale na mnohé situace nezná odpovědi ani správná řešení, což je mimochodem také důvodem, proč jej advokáti pro výpočet své odměny neradi používají.

Jak vypočítat náklady řízení

Náklady soudního řízení s odměnou advokáta nijak nesouvisí. Jsou součtem soudního poplatku, hotových výloh a náhrady za právní služby, je-li protistrana zastoupena advokátem. Povinnost k jejich placení ukládá soud zejména v občanskoprávních a obchodních věcech tomu, kdo spor jasně prohrál, ovšem nikoli vždy a za každých okolností, soud totiž může náklady řízení vítězné straně z různých důvodů nepřiznat. Existuje také nezanedbatelná množina případů, v nichž se náklady nepřiznávají vůbec - rozvody, rodinné věci, vypořádání společného jmění manželů, bytové náhrady, výživné na nezletilé děti, úprava styku či opatrovnické věci.

Jenže běžte na právníka s matematikou – vypočítat náklady nikdy nebylo docela jednoduché, proto v roce 2000 přijalo Ministerstvo spravedlnosti vyhlášku č. 484, které se říkalo "paušální" nebo "přísudková", protože byla postavena na paušále za řízení před soudem jednoho stupně. Byla jsem v té době členskou Sekce pro advokátní tarif (poradního orgánu České advokátní komory), a tak si mám dosud v živé paměti, jak vše probíhalo. Zastánci konspiračních teorií budou zklamáni, ale jediným iniciátorem změny bylo ministerstvo sledující tehdy dva cíle – vedle zjednodušení výpočtu také urychlení soudních řízení. Končil-li totiž spor rychle, byl paušál vyšší než odměna za úkony (a měl motivovat účastníka, aby neprotahoval řízení), zatímco při dlouhém sporu byl paušál nižší než odměna podle Advokátního tarifu.

Idylická teorie a nemravný život vyvolaný právem

Náklady řízení patří vítězi sporu a jak bylo řečeno výše, s odměnou, zaplacenou advokátovi, svou výší ani nárokem nesouvisejí. Slibované cíle paušální vyhláška v praxi nesplnila, protože kdo se u soudu brání placení, toho výše nákladů od souzení neodradí. Kupodivu se však na onu udici chytily jiné ryby – inkasní agentury a firmy obchodující s pohledávkami, jejichž podnikání v roce 2000 nikdo nepředpokládal, je však otázkou, zda je ve skutečnosti iniciátor vyhlášky sám neumožnil. Zda jim odměnu přiznávat či nikoli, si netroufám jako advokát posuzovat, ačkoli se polemika nad spravedlivou výší nákladů řízení vedla na mnoha úrovních, včetně stránek odborného časopisu Soudce. Účastníků běžných soudních řízení a většiny z deseti tisíc advokátů se probíhající diskuse či judikáty stejně netýkají, protože odkupu pohledávek se až na ojedinělé výjimky nevěnují.

Jak žít po nálezu Ústavního soudu

Iniciátoři nálezu a drobní dlužníci dnes oslavují, ale je otázkou, zda je čemu připíjet, neboť pro výpočet nákladů řízení bude opět používán dvacet let starý Advokátní tarif. Osobně se k potlesku nepřidávám, i když zrušení Paušální vyhlášky věru neželím – existence dvojího výpočtu byla klientům těžko vysvětlitelná a laikům obtížně pochopitelná. Na druhé straně – zdrženlivost je na místě i z jiných důvodů – lišky podšité opět něco vymyslí a neplatiči si příliš nepomohou. Možná by měli změnit přístup – náklady řízení budou totiž platit tak jako tak.

Autorka je advokátka, bývalá ministryně spravedlnosti a místopředsedkyně Spolku Šalamoun

(psáno pro Lidové noviny)