Unie obhájců a zpychnutí žalobce Romana Kafky

Zpráva o tiskové konferenci zakladatelů Unie obhájců, konané dne 9. června 2014, vyvolala rozruch přinejmenším v odborné veřejnosti. Někteří jí tleskali, jiní se cítili pohoršeni a zlehčovali počin sedmi významných obhájců jako nátlakovou akci k posílení šancí obhajoby v politicky choulostivých procesech, v nichž obhajují různé veřejnosti známé osobnosti. Zakladatelé Unie jsou ale většinou lidé, kteří opakovaně prokázali schopnost logického myšlení a odbornou vyspělost. Jistě vědí, že kromě svědomitě vedené obhajoby nemají nástroje, jimiž by mohli bezprostředně zasáhnout do chodu trestního řízení. Ani ovlivnění veřejného mínění jim nemusí pomoci vyhrát bitvu. Přesto se pustili málo nadějnou cestou, kterou před nimi dosud kráčeli pouze různí občanští aktivisté. Čas ukáže, zda díky svému společenskému vlivu a právnické kvalifikaci budou v potírání výstřelků státnězástupcovské svévole úspěšnější než předchůdci.

V oboru kritického nazírání na nepřístojnosti některých státních zástupců nejsou ani osamoceni, ani průkopníky. Například v archivu spolku Šalamoun se nachází pěkná řádka návrhů na kárné řízení se státními zástupci a jiných stížností a legislativních návrhů na zavedení vnějšího dohledu nad orgány vynucování práva. Na jeho internetových stránkách lze dohledat dalších 21 dílů seriálu Temná moc žalobců, jehož obsah svědčí ve prospěch domněnky o důvodnosti akce advokátů.

Pokud tedy tito úctyhodní právníci vystoupili z ulity stavovské zdrženlivosti, je na místě, aby ministerstvo spravedlnosti společně s vedením státního zastupitelství začalo rychle uvažovat, zda "výtržnictví" členů Unie a dalších nespokojenců skutečně nesignalizuje překročení míry únosností výstřelků svévole žalobců.

Bezprostřední příčinou pobouření zakladatelů Unie je postup Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a policie v kauzách s politickými souvislostmi, které můžeme zahrnout pod označení "Nagygate". Jejich úvodní prohlášení kopíruje vlnu kritických mediálních výstupů různých komentátorů. Svorníkem většiny nepřátelských projevů různých kritiků je personifikace všeho zla světa v osobách Ivo Ištvana, šéfa olomouckých žalobců, a Roberta Šlachty, ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu PČR.

Ivo Ištvan je jistě osobnost, která stojí za pozornost. Kdysi se tvrdě postavil proti zneužití moci Nejvyššího státního zastupitelství, které přes jeho hlavu zasáhlo do trestního stíhání tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Úřadující ministr nespravedlnosti Jiří Pospíšil jej za to bez váhání odvolal z funkce. Ivo Ištvan se vzepřel soudní žalobou, s kterou uspěl, takže Jiřímu Pospíšilovi nakonec nezbylo než jej po dvou letech znova jmenovat. Ale ani tato dramatická epizoda jeho profesní kariéry (kterou hodnotím jako kladnou výpověď o jeho osobnosti) z něj neudělala mediální hvězdu. Pro většinu veřejnosti zůstal neznámý a nezajímavý až do 13. června 2013, kdy média přinesla zprávy o překvapujícím policejním zásahu proti politickým špičkám a mocným "kmotrům", dozorovaném místně nepříslušným Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci.

Podobný osud měla před ním také Lenka Bradáčová, veřejnosti neznámá náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí n.L. a průbojná prezidentka ctižádostivé Unie státních zástupců, dočasně také poradkyně exministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila. I když jako odpůrkyně bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké o sobě dávala hodně slyšet v době sporů o "kauzu Čunek", negativní emoce kolem ní vybuchly až v souvislosti se zahájením trestního stíhání exministra a krajského hejtmana Davida Ratha. Proti jejímu jmenování vrchní státní zástupkyní v Praze se strhla bouře nevole. Dnes ji z ohniska zájmu veřejnosti téměř vymazal Ivo Ištvan, ačkoli se nikterak nezmenšila její "nebezpečnost" pro různé vlivové skupiny, pohybující se na hraně zákona nebo i za ní.

Média prostě vytvářejí obrazy různých osobností, které ne vždy zcela odpovídají realitě. Například v daném případě jim uniká, že oba vrchní státní zástupci by se nemohli pustit do kauz, pro které při přísném dodržování trestního řádu nejsou příslušní, kdyby je do nich nenasměroval nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který mediální rámus kolem státního zastupitelství sleduje s výrazem mlčenlivé sfingy.

V regionálním rozsahu se vynořil z neznáma státní zástupce Roman Kafka, vedoucí zlínské pobočky Krajského státního zastupitelství v Brně. Vynesla jej "kauza metyl". Pro média a jimi ovlivněnou část veřejnosti je hrdinou. V očích stádních občanů, kteří ctí nekřesťanskou zásadu "oko za oko, zub za zub", si vysloužil popularitu navrhováním vysokých trestů pro pachatele. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že rozbujení nezákonných obchodů s lihem právě ve Zlínském kraji je vizitkou stavu vnitřní bezpečnosti v oblasti, který možná potvrzuje platnost přísloví, že pod svícnem bývá tma. Přirozeně se nezkoumá souvislost mezi ním a rozsahem úsilí, které krajští šéfové policie věnovali ostřelování nezákonně odvolaného policejního prezidenta Petra Lessyho. Nemluví se o tom, že bezpečnostní situace v kraji je také odrazem úrovně dozorové činnosti státního zastupitelství nad činností policie.

Povzbuzen obrazem hrdiny, který mu přiznala média, nově osvědčuje svou nesmiřitelnost v boji se zločinem v případu Jakuba Juřeny, odsouzeného k neobvykle vysokému trestu za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, ke kterému došlo při dopravní nehodě. V jeho věci sehrál významnou úlohu znalecký posudek z oboru forenzní biomechaniky, předložený prof. Jiřím Strausem, nedávno odvolaným z funkce vedoucího katedry na Policejní akademii, proti němuž probíhá u Městského soudu v Praze správní řízení na odnětí práva působit jako znalec.

Jakub Juřena se s přísným rozsudkem nesmířil. Nechal přezkoumat znalecké posudky z původního procesu renomovaným znalecký ústavem při Fakultě tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity, vedeným doc. Karlem Jelenem. Jeho posudek použil jako argument pro žádost o povolení obnovy procesu. U regionálních novinářů vyvolala jeho akce přímo zběsilou nevraživou reakci. Dokonce se v jedněch novinách objevil titulek, podle něhož "vrah žádá o obnovu procesu". Vrah je ale člověk, odsouzený za vraždu, což Jakub Juřena není. Novinářům a jimi ovlivněné stádní části veřejnosti nedochází, že neštěstí, jež postihlo oběť dopravní nehody a její rodinu, se nezmenší trápením rodiny odsouzeného, která jeho uvěznění rovněž vnímá úkorně.

Znalecký posudek skupiny doc. Karla Jelena zpochybnil závěry původních znalců. Pro mne to není nová situace: zažil jsem totéž v jiné kauze s posudky prof. Jiřího Strause již dříve a výsledek byl pro obžalovaného příznivý. V daném případě znalci jednak dokazují, že Jakub Juřena při rozjezdu nemusel vidět poškozeného stojícího těsně před autem, stanovili nižší pojezdovou rychlost vozidla, na základě široké rešerše rozsudků označili uložený trest za neobvykle přísný a zejména popírají, že by rozsáhlé poškození jeho jater mohlo být výsledkem střetu s vozidlem jedoucím rychlostí chůze. Vyvozují z toho domněnku, že poškozený utrpěl vážný úraz ještě před osudovou nehodou. Klasickým postupem řešení rozporu mezi dvěma skupinami znalců by bylo nařízení revizního posudku znaleckým ústavem, určeným soudem.

V řízení o povolení obnovy procesu jednal soud již dvakrát, naposled 12. června 2014. Hned na úvodním zasedání dne 15. května 2014 intervenující žalobce předložil soudu úřední záznamy z výslechu skupiny svědků, kteří si troufají dokázat, že poškozený neutrpěl jiný úraz před nehodou, ke které došlo v červenci r. 2010. Následně se případu ujal osobně sám velký žalobce Roman Kafka písemným návrhem soudu na provedení výslechu skupiny svědků, kteří mají dokladovat nepravdivá tvrzení v předloženém znaleckém posudku. Při hlavním líčení dne 12. června 2014 pak oznámil soudu a všem přítomným v soudní síni, že podal trestní oznámení na advokáta, který zadal zpracování znaleckého posudku, a na znalce za předložení nepravdivého znaleckého posudku. Obhájce naproti tomu navrhl přizvání dalšího znalce z oboru soudního lékařství.

Předseda senátu ale navrhované důkazy neprovedl, ukončil dokazování a nařídil další stání na den 9. července 2014 za účelem přednesení závěrečných řečí a patrně i vynesení rozhodnutí.

Roman Kafka svým zásahem zpochybnil nezávislost a nestrannost soudu. Podle mého laického názoru překročil svou pravomoc, neboť hodnocení důkazů, předložených soudu, přísluší pouze jemu, nikoli žalobci. Jiná situace by nastala, kdyby se v průběhu soudního jednání prokázala falešnost závěrů znalců a soud by kvůli ní žádost o povolení obnovy procesu zamítl.

Pro posouzení pravdivosti závěrů skupiny doc. Karla Jelena nemá Roman Kafka potřebnou odbornou kvalifikaci, neboť není ani lékař, ani znalec forenzní biomechaniky. Přesto si dovolil arogantně zasáhnout do práv odsouzeného, jehož právo dožadovat se zmírnění rozsudku zákonnými prostředky je nezpochybnitelné. Žádost o povolení obnovy procesu zákonným prostředkem nepochybně je. Dále ve své pýše pohaněl advokáta, který má mravní stavovskou povinnost jednat ve prospěch svého klienta. Posléze se dotkl cti renomovaného znalce a jeho kolektivu, jež nařkl z vydání nepravdivého znaleckého posudku. Zejména narušil nestrannost a nezávislost soudu, kterému sdělil, jak má hodnotit důkazy obhajoby a jaké rozhodnutí od něj očekává. Soudu tak nepřímo naznačil, že rozhodnutí, odlišné od jeho představ, nepřijme a napadne stížností. Zapomněl na to, že nadřazenost prokurátorů nad soud patřila k stalinistickým deformacím předlistopadového trestního řízení a v současných poměrech nemá místo.

S plnou vážností prohlašuji, že během dlouhých let činnosti ve spolku Šalamoun jsem zažil ledacos, ale tak brutální útok ze strany žalobce na nestrannost a nezávislost soudu a práva obžalovaného, k jakému došlo v tomto případě, dosud nikoli.

Soud bude 9. července v choulostivé situaci, ovlivněné zásahy žalobce Romana Kafky. Pokud povolí obnovu řízení, sesypou se na něj novináři, nepřátelsky zaujatí proti Jakubu Juřenovi, a žalobce zcela jistě napadne jeho rozhodnutí stížností k Vrchnímu soudu v Olomouci. Zamítne-li soud žádost, nikdy se nezbaví podezření, že podlehl tlaku vlivného státního zástupce a veřejného mínění, zmanipulovaného novináři, podlehnuvšími názorům žalobce.