S pozdviženým obočím jsem si přečetl rozhovor ve čtvrtečním vydání deníku Právo s titulkem Bradáčová napomíná Babiše a Zemana. Konečně víme, kdo je víc než prezident a premiér.

Paní vrchní zástupkyně hovoří o neodpovědném aktu ve vztahu k institucím státu, když dva nejvyšší ústavní činitelé hovoří otevřeně o možném objednání trestního stíhání lidí. Přitom sama tvrdí, že „trestní oznámení může být prostředkem msty na odstranění politického či ekonomického soupeře, což není výjimečné“.

Sama uvádí, že po každých volbách do obecního zastupitelstva následuje řada trestních oznámení ze strany bývalé opozice, která střídá ty, kteří tam vládli před ní. Podle vrchní státní zástupkyně se „už delší dobu trestní oznámení používají jako nástroj soupeření mezi různými skupinami“.

Dva ze čtyř nejvyšších státních činitelů jen řekli, že je možné objednání trestního stíhání, a státní zástupkyně mluví o tom, že „trestní oznámení může být prostředkem msty na odstranění politického soupeře, což není výjimečné“. Když dva říkají totéž, není to totéž. Správně pan prezident při jmenování nových soudců požádal nové justiční tváře o shovívavost k funkcionářům malých obcí, kteří „trpí úzkostí kvůli předražené kanalizaci“. Pan prezident má pravdu. Zažil jsem stíhání zastupitelů z malých obcí pro jejich hlasování na zastupitelstvu. A tito lidé byli soudem zproštěni obžaloby, kterou podali právě státní zástupci. Nikdy už tito lidé nebudou kandidovat na žádnou veřejnou funkci. Život je vyléčil. Ani já už nebudu v životě kandidovat do veřejné funkce. Aby člověk riskoval své zdraví a svůj osud pro veřejné blaho, to je příliš.

V České republice se stala módou kriminalizace politiky. Různé paní Vitáskové či Jourové jsou stíhány, nikdo se jim na konci trestního stíhání neomluví, jen se suše poznamená, že měl státní zástupce odlišný právní názor. Může si toto dovolit lékař, jenž použil své lékařské metody? Může si toto dovolit konstruktér mostu, který se zřítil? Ne! A tom není rovnost. Státní zástupce má nést odpovědnost za nezákonné a nedůvodné stíhání. Zažil jsem úmrtí trestně stíhaných lidí, kteří v důsledku stresu onemocněli rakovinou či infarktem. Že byli zproštěni? To už není podstatné.

Trestní řád ukládá státnímu zástupci v § 2 odstavec 5 povinnost dokazovat vinu obviněného. Tedy i když státní zástupce ví, že obviněný je nevinen, má povinnost dokazovat jeho vinu až do konce, a to za každou cenu. Jinak jej čeká kárné řízení.

Navrhuji zrušit povinnost státního zástupce prokazovat vinu obviněného, navrhuji přestat z těchto lidí dělat stroje. Ani obhájce nemá povinnost prokazovat nevinu obviněného, je povinen řídit se jeho pokyny.

Česká republika je právním státem, vycházejícím z moci zákonodárné, výkonné a soudní. Dělba těchto mocí je zárukou demokratičnosti. Státní zástupci čtvrtou mocí nejsou.

Autor je advokát

Právo, 2.2.2018