Stát nejen obvinili, ale současně také odsoudili. David Rath se obrátil až na Ústavní soud kvůli délce vazby a neadekvátnímu zacházení - neustálé vodění v poutech a neustálé doprovody množství reportérů. Ústavní soud mu dal za pravdu, a proto on chce od státu odškodné. Předseda soudu nereagoval v přiměřené době na rozhodnutí Ústavního soudu, a proto ho D. Rath žaluje jako osobu. Zatímco od státu žádá asi 40 000Kč, od předsedy soudu bude chtít podle svého vlastního vyjádření, statisíce.

Mezi žalobami soudců a žalobou D. Ratha je podstatný rozdíl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vyhověl žalobě soudkyně, má dopad na státní rozpočet ve výši několika miliard, vyhoví-li soud Rathovi, přijde to státní rozpočet na několik desítek tisíc.

Tříčlenný senát Nejvyššího soudu dospěl nikoliv právní, ale spíše sociologickou úvahou k závěru, že pro výpočet platové základny soudců, státních zástupců a dalších ústavních činitelů, byl řadu let používán nesprávný statistický údaj a tím docházelo řadu let ke krácení jejich oprávněných nároků. Oprávněné nároky mají být vypláceny zpětně, což je v rozporu s dřívějším verdiktem Ústavního soudu, který již dříve rozhodl, že je sice protiústavní snižovat soudcům plat, ale ušlé nároky není možné vyplácet zpětně. Odůvodnění bylo možné rozumět tak, že snížením platů by byla ohrožena soudcovská nezávislost. Nezávislost závislá na penězích vzbuzuje spíše podezření než důvěru.

Soudy v mnoha případech rozhodují na základě posudku znalců v příslušném oboru, tentokrát soudní znalce nepotřebovali. Od odborníků by se mohli dozvědět, že používání průměrného platu, kterého nedosahuje 70 % příjemců, není vhodným parametrem a že nejlépe odpovídá rozložení platů tzv. medián. Jeho hodnota je ovšem nižší i než dosud používaný průměrný plat.

Nikdo nezkoumal, zda poslanci hlasováním rozhodovali o vzorci pro výpočet nebo pro přiměřenost výsledku při použití údajně špatného statistického údaje.

Rozsudek NS byl vynesen 29. prosince 2014. Domnívám se, že existuje souvislost mezi tímto rozsudkem a v prosinci 2014 přijatou novelou zákona, kterým se postupně navyšují platy poslanců tak, aby se nikoliv meziročně, ale až v průběhu několika let přiblížily platům státních zástupců. Meziroční výrazné zvýšení platů poslanců podpořil i šéf ANO a odůvodnil to vyšší odolností poslanců proti korumpování. Původní dohodu poslanců o meziročním 14procentním navýšení zboural předseda ČSSD Sobotka a podpořil ho i prezident Zeman. Novela přijatá na návrh předsedy Hamáčka po hanebné diskusi v parlamentu měla být řešením na dlouhou dobu, ale sotva přežije následující rok.

Souvislost rozsudku NS a přijaté novely vyplývá ze skutečnosti, že dlouhá léta nikdo základ výpočtu nezpochybňoval a přesvědčení o jeho správnosti vyjádřilo i několik ministrů svým hlasováním ve vládě.

Na neudržitelnost dosavadního vzorce pro výpočet upozornil předseda NKÚ. Rozdíly mezi platy soudců a zaměstnanců by v dalších letech rostly velice rychle, ne sice geometrickou řadou, ale ty rozdíly by brzy byly vnímány většinově jako společensky nepřijatelné.

Po zveřejnění rozsudku NS následovaly další podivné události. Dosavadní předsedkyně Nejvyššího soudu, která byla proti zvyšování platů soudců, na svou funkci rezignovala a jako důvod uvedla věk. Její překvapivý nástupce je ovšem jen o dva roky mladší.

Krátce nato následovalo jednání špiček justice a zástupců vlády. Jejím výsledkem byla dohoda, podle které má stát doplatit jen menší část nároků vypočtených podle rozsudku Nejvyššího soudu.

Dohoda byla zástupci vlády i špiček justice prezentovaná jako úspěch především ministryně Heleny Válkové, protože dohoda šetří státu několik miliard. Dohoda zachovává i možnost podání stížnosti k Ústavnímu soudu.

Možnost aplikace dohody vzápětí zpochybnila bývalá členka Ústavního soudu a nyní senátorka Eliška Wagnerová. Podle její názoru není možné určovat plat soudců dohodou, ale musí to být zákon.

Špičky justice až dojemně oceňovaly zásluhy paní profesorky Válkové, která byla vzápětí drsně odvolána hnutím Ano, kterým byla do vlády nominována.

Šéfovi hnutí ANO se zřejmě nelíbilo, že paní Válková souhlasila s tím, že státní zástupci si zákon napsali sami k obrazu svému, soudci si změnou zákona rozhodli sami o svých platech a ministryně se vzdala některých kompetencí pro výběr soudců.

Vláda vyjádřila souhlas s dohodou špiček justice a tří zástupců vlády jen nejtěsnější možnou většinou.

Výhrady k dohodě má i část soudců, která požadovala, aby vláda přijala usnesení, že soudcům dluží a oni se velkoryse vzdávají svých oprávněných nároků.

V diskuzích zazněly některé pozoruhodné argumenty na podporu, ale i proti požadované výši platů.

Soudci se prý musí svou prací uživit! Soudci mají velkou odpovědnost a nemohou podnikat. Advokáti mají ještě větší příjmy.

Soudci naopak dluží státu, protože svou nečinností protahovali kauzy největších tunelářů tak dlouho, až byli amnestováni bývalým prezidentem a stát přišel o desítky miliard. O kauze MUS musely rozhodovat švýcarské soudy a je velice pravděpodobné, že stát utrpí další škodu. Již dlouho se táhne kauza konkurzní mafie. Rychle roste počet požadavků na odškodné za chyby soudů.

Soudci mají prakticky doživotně zajištěné zaměstnání, jejich postihování za jejich nevýkonnost a chyby je velice mírné.Poslanci mají své jisté jen jedno volební obdob a někdy ani to ne. O výši honorářů advokátů rozhodují klienti a navyšují je i soudci protahováním procesů. U soudců se jedná prakticky o paušál jen málo závislý na kvalitě jejich práce.

Diskuse o tom, zda jistota zaměstnání má být bonifikována nebo naopak penalizovaná, se jistě objeví v souvislosti s platy nově ustavovaných státních úředníků. Vzhledem k jejich počtu a navrhovanému platovému zvýhodnění to způsobí další navýšení platu poslanců a soudců.

Špičky soudců vyslovily obavy o ztrátu přirozené autority ve společnosti. Nejdříve ji musí získat - a k tomu jen astronomické platy nestačí.

K platu soudců se vyjádřil i prezident. Jeho vyjádření bylo jiné než v případě poslanecké dohody o navýšení poslaneckých platů, ale dopustil se omylu, když za řešení označil přijetí zákona, který by stanovil poměr platu soudců k průměrnému platu zaměstnanců. Jednak takový zákon už platí a v delší perspektivě vede k příliš velkému rozdílu mezi platy skupin státních zaměstnanců.

Případ platů soudců zpochybňuje i fungování trhu v oblasti lidských zdrojů. Odborníků s technickým vzděláním je velký nedostatek a jejich platy zdaleka nedosahují platů soudců. Je nemálo těch, kteří dali přednost studiu práv před studiem technických oborů, protože se obávali náročnosti matematiky, s kterou měli velké problémy už u maturity.

V zákonu o přímé volbě prezidenta, připravovaném a kontrolovaném jistě jinými právníky, jsou procenta chybovosti sčítána jako brambory.

Obávám se, že každé další zasedání senátu Nejvyššího soudu, kde se bude něco počítat, bude znamenat zvýšené nebezpečí pro stání rozpočet.