23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


JUSTICE: Reforma právnického vzdělávání

1.5.2008

Tento týden se konala konference o reformě právnického vzdělávání, kde jsem měl příležitost vystoupit ve dvou panelech, za což organizátorům děkuji. Své poznámky k tématu uvádím níže.

1/ Máme velmi dobré důvody se domnívat, že systém právnického vzdělávání v Česku je v krizi. Za prvé, učitelé právnických fakult výsledky svých výzkumných činností nepublikují v impaktovaných tj. zahraničních časopisech a tak možnost srovnat výsledky jejich výzkumů není možná. Kde není prostor pro srovnání, tam není možnost kontroly systému a systém má tendenci být neefektivní. Je otázka zda tedy vůbec nějaký relevantní výzkum probíhá. Tím ho nezpochybňuji, pouze poznamenávám, že je to obtížně ověřitelné. Námitka, že právo je národní disciplína a dá se o něm psát převážně v Česku a česky je v 21. století zcela mimo a vede k izolaci a podprůměru. Kdyby se o právu dobře psalo v domácích časopisech, možná by byl některý z nich hodnocen alespoň nějakým impaktovým faktorem.

Za druhé, vedle výzkumu selhává i systém pedagogického vedení studentů v důsledku čehož studenti se neučí číst a psát (ať už praktické právní texty - jako je smlouva, nebo teoretické právní texty - jako je odborná práce), studenti se neučí mluvit (tj. schopnost artikulovat právní problém a vést o něm diskusi) a studenti se neučí přemýšlet o právu (narozdíl od memorování práva). Pedagogická úroveň vedení přednášek je na úrovni počátku minulého století, o sokratovské metodě nemůže být řeč a „klinický" nebo „pro bono publico" přístup se teprve rozvíjí (mluvím za dvě školy se kterými mám zkušenost tj. PF UK jako absolvent a FP ZČU jako učitel).

2/ Zavedení školného na právnických fakultách je nutnou (nikoliv dostatečnou) podmínkou reformy právnického vzdělávání. Školné však nevyřeší podkapitalizaci právnických fakult (viz. bod 3). Významným způsobem však povinné neregulované školné ve střednědobém výhledu zvýší kvalitu výuky, zbaví se podprůměrných učitelů a umožní specializaci.

Vyloučení cenového mechanismu má vždy své důsledky. Důsledkem vyloučením cenového mechanismu v systému hospodářství ČR v letech 1948 až 1989 byl nedostatek kvalitních produktů a služeb (fronty na banány a toaletní papír :o). Stejně tak vyloučení cenového mechanismu v systému vysokoškolského vzdělávání (tj. absence povinnosti platit školné) vede k nedostatku kvalitních produktů a služeb. Jinými slovy, školy neví co a jak učit. Funguje to tak, že v systémech se školným se studenti přesunují k předmětům a učitelům s nejvyšším přínosem a odsunují od předmětů a učitelů s nejnižším přínosem. Tím dostává systém vzdělávání informaci (zpětnou vazbu) o tom co je kvalitní a co kvalitní není. Jestli si někdo myslí, že tuto práci za cenový mechanismus udělá jakákoliv komise (v našem případě akreditační), plete se. Možná to někomu přijde příliš abstraktní, ale tato země má hodnotnou „neabstraktní" zkušenost se socialistickým experimentem vyloučení cenového mechanismu a měla by se z něj poučit.

3/ Všechny vysoké školy si stěžují na nedostatek financí a přitom selhávají v zajištění si financí vlastními silami. Pro informaci je dobré se podívat na výroční zprávu, kterékoliv lepší zahraniční university. Např. v případu Harvard University za rok 2007 byly celkové výnosy 3.2 mld. USD. Téměř polovina výnosů (1.5 mld. USD) však byla financována z finančních příspěvků dárců. Finanční příspěvky školám mají velmi sofistikovanou podobu. Buď se jedná o neomezené příspěvky (dary), kdy s nima škola může naložit jak chce. Ale daleko častěji se poskytují tzv. finanční endowmenty, kdy škola dostane od soukromého dárce peníze, ty nesmí po určitou dobu nebo i nikdy utratit a používá pouze výnosy z nich na financování určitého programu nebo profesorského místa. Celková výše endowmentů HU byla v loňském roce 35 mld. USD a z toho je okolo1,8 mld USD určeno pro jejich právnickou školu.

Když už budete u čtení čísel zjistíte, že HU vybere na školném a dalších poplatcích něco kolem 658 mil. USD, ale na stipendiích jim vrátí zpět okolo 444 mil. USD. Proto říkám, že školné podkapitalizaci škol příliš nevytrhne. Všimněte si i košaté kapitálové struktury HU, která svědčí o tom, že nad efektivností financování školních aktivit se někteří lidé umí zamyslet.

České právnické vysoké školy se na získávání finančních endowmentů ani darů vůbec nezaměřují. Není divu, protože v zásadě neexistuje žádná systémová politika získávání soukromých finančních příspěvků a to ani směrem ke svým absolventům. Pohříchu tak ignorují klíčový zdroj svých příjmů.

Zdrojem financí mají být i doprovodné činnosti jako jsou nakladatelství a dodatečné studijní programy (např. LLM v Praze dává ekonomicky velký smysl - spousta evropských studentů určitě ráda stráví rok v jednom z nejpříjemnějších míst Evropě, o hlubším akademickém smyslu však pochybuji).

Vedle toho by české právnické školy mohly získat významnou úsporu nákladů, kdyby své studijní programy ořezaly o zcela neživotné obory, typicky právně historické, které dává smysl studovat/vyučovat pouze volitelně nebo v rámci dalšího akademického výzkumu na doktorských programech.

Ve výzkumných oborech se musí školy specializovat a tak docílit značných úspor z rozsahu. Stávající systém jednotného standardu, který zastával na konferenci i děkan PF UK prof. Gerloch, je nesmírně nákladný (některé obory se zbytečně duplikují, stačilo aby je studovalo jen 200 studentů a ne 2000 studentů, tj. jinými slovy možná by se měl studovat jen na jedné škole tj. na té která jej vyučuje relativně nejlépe) a neefektivní (vychovává šedý průměr a zadupává elity). Bez školného to ale realizovat nepůjde. Je totiž nemožné zvenku zjistit, ve kterých oborech je která škola relativně lepší a na které se má tak zaměřit.

4/ O platech vysokoškolských učitelů se traduje, že jsou nízké. To neplatí zcela. Systém odměňování na českých vysokých školách je založen na systému „jedna velikost pro všechny". Důsledkem takového systému, je že vytlačuje lidi s hodnotou vyšší než nabízená mzda a přitahuje lidi s hodnotou nižší než je nabízená mzda. V důsledku tedy učí dva typy lidí. Takoví co by učili tak jako tak, protože je to baví a je to jejich životní náplní a druzí, kteří zjistili, že by nic jiného v životě dělat nemohli z nedostatku schopností. To vede k tomu, že ti první mají mzdu neúměrně nízkou a ti druzí neúměrně vysokou.

Nechápu proč je nemožné vázat plat a vůbec celý kontrakt profesorů, docentů a asistentů na jejich výkonnost. Tj. např. za každý impaktovaný článek 100 tis. odměna, nebo nepublikuješ jednou za tři roky impaktovaný článek a letíš.

5/ Pokud právnické školy významně selhávají v magisterských programech (undergraduate) tak zcela selhávají v doktorských (PHD) programech. Žádná právnická fakulta nebyla zatím schopna vytvořit elitní doktorský program, který by byl centrem právního výzkumu. Žádný z českých právnických PHD programů není schopen systémově generovat odborné studie srovnatelné s evropským PHD průměrem. Vzorem pro právníky by měl být CERGE, který v Česku mnoho let působí a stal se centrem ekonomického výzkumu v Česku (takže rozhodně neplatí, že v Česku to prostě nejde). V tomto ohledu je patrné, že mezi právníky chybí postava typu prof. Švejnara, která by byla schopna takový program založit a vést.

P.S. Má kritika je namířena na systém právnického vzdělávání a nikoliv na lidi, kteří jsou jeho součástí (a často obětmi). Významné množství lidí uvnitř systému se poctivě snaží věci změnit a někteří z nich patří mezi mé přátele, nic z výše uvedeného ať prosím není vykládáno jako nedostatek respektu k jejich práci.

Law&Economics Blog

Petr Kuhn