Od počátku mediální kampaně na přelomu let 2007/2008, v které byl místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera předváděn národu jako „ďábel našeptávač justiční mafie“, se stále jasněji ukazuje, že probíhá scénář, podle něhož má být k němu svedena pozornost od skutečných pachatelů nepravostí, spáchaných v trestním řízení proti bývalému vicepremiérovi Jiřímu Čunkovi. Je vhodným terčem, protože díky svým rozvětveným přátelským vztahům se stýká s řadou lidí, kteří v dané kauze sehráli aktivní úlohu. Nositelé nekritických mozků snadno přehlédnou, že manipulace s kauzou Jiřího Čunka je věcí státních zástupců, na které nemá ani vysoce postavený soudce žádný vliv. Obvinění proti němu mohou jim pak znít docela věrohodně. Zvlášť když se jim nezvedá žaludek nad tím, že se operuje s útržky rozhovorů vedených v přísném soukromí, takže se procesem proti Pavlu Kučerovi vracíme kamsi před Listopad.

Soustředění pozornosti na něj je účelové. Jeho soudcovská kariéra stejně skončí ze zákona k 31. prosinci letošního roku, pokud ji ještě nezkrátí odvolací soud potvrzením rozhodnutí ze 7. září. Kdyby nešlo o člověka citlivého na svou dobrou soudcovskou pověst, a proto krutě strádajícího, dalo by se cynicky říci, že až na ostudu před odchodem do důchodu se mu nemůže nic stát - na rozdíl od jiných, kteří ještě mají do důchodu daleko a které by zničení kariéry zasáhlo daleko bolestivěji. Nehledě k tomu, že by jim mohl hrozit i jiný postih. Nyní již nemohou být kvůli promlčení kárně stíháni.

Naplňování scénáře dále pokračuje. Pavel Kučera dostává za pravé viníky jednu ránu za druhou.

V návaznosti na nepravomocné rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze 7. září 2010 ve věci místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučery vyzvala dne 14. září 2010 Iva Brožová v dvojjediné roli předsedkyně Nejvyššího soudu ČR a žalobkyně v kárném řízení proti němu ministra Jiřího Pospíšila, aby nepravomocně odsouzeného dočasně zbavil funkce soudce.

Když ministerstvo 9. listopadu 2010 doručilo odsouzenému a současně zveřejnilo zprávu, že ministr podnětu vyhověl, přišlo to jako blesk z čistého nebe. Postižený neměl o zlovolném kousku své nadřízené ani tušení, přestože se s ní prakticky denně setkával. Překvapení je o to větší, že vyhnání Pavla Kučery z pracoviště, na kterém s výjimkou zahájení kárného řízení v r. 2008 působil bez jakýchkoli potíží od 1. ledna 1993, nemá praktický význam: za pár týdnů by odešel stejně.

Soudu jeho vynucený odchod spíše uškodí, než prospěje. Ačkoli i malé okresní soudy mají většinou aspoň dva místopředsedy, velký Nejvyšší soud ČR má jen jednoho. Náhrada za zapuzeného místopředsedu není připravena. Nebylo možné plynulé předání agendy z odcházejícího na nástupce. Je ohrožena stabilita chodu soudu v případě delší nepřítomnosti jeho předsedkyně. To ovšem nevzrušuje ani Ivu Brožovou, ani ministra. Jejich kariéry přece závisí na jiných věcech, než je taková hloupost jako řádné fungování soudu.

Netrpělivostí na ukončení přítomnosti Pavla Kučery u Nejvyššího soudu ČR a zákeřným chováním k němu Iva Brožová na sebe znova prozradila, že mu neprominula loajalitu k prezidentovi republiky v době, kdy se vzepřela jeho rozhodnutí odvolat ji z funkce. A to si o sobě myslí, že je vzorem nepodjatého, objektivního a nezávislého soudce.

Kárné řízení proti Pavlu Kučerovi se vede kvůli jeho údajnému podílu na manipulaci státních zástupců s trestním stíháním bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka. Oficiálně zatím stále platí, že usnesení státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka z 4. června 2007 o odnětí věci z dozoru Okresního státního zastupitelství v Přerově a jejím předání Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě bylo vynuceno hrubými vadami řízení, vedeného pod dozorem a dohledem severomoravských žalobců, a bylo po právní stránce bezchybné. Bylo prý proto v pořádku, že se nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká ve vřavě, kterou usnesení vyvolalo, postavila za své podřízené.

Ve světle nepravomocných a dle mého laického názoru pochybných rozsudků samosoudce Vojtěcha Cepla ml. z řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti bývalé nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové u Krajského soudu v Praze, a rovněž podle nepravomocného a téměř stejně zfušovaného rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze v řízení proti Pavlu Kučerovi se ale zásah ve prospěch Jiřího Čunka jeví spíše jako velká lumpárna (to se nijak netýká otázky jeho viny či neviny). V každém případě vyvolal bouři nevole ve veřejnosti a spustil tzv. „válku žalobců“, jejímž zatím posledním zahřměním bylo veřejné vystoupení téměř dvou set státních zástupců, podnícených jabloneckou státní zástupkyní Věrou Novákovou, proti ministrovu záměru vrátit nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou po odvolání na její původní místo krajské státní zástupkyně v Hradci Králové.

Tři roky od pochybného skutku zůstává společnost ve vztahu k záchranné akci státních zástupců ve prospěch Jiřího Čunka rozpolcená. Značnou část odpovědnosti za to nese bývalý a současný ministr Jiří Pospíšil, který nenechal přezkoumat Potoczkovo usnesení Nejvyšším soudem ČR. Nenechal cestou kárného řízení, popř. policejního vyšetřování prověřit podezření, že vydání Potoczkova usnesení bylo výsledkem zákulisního ovlivňování. Nezbavil dočasně Renatu Veseckou její funkce až do prověření podezření, přestože nevole veřejnosti směřovala hlavně proti ní. Nic z toho neudělal, přestože dostal řadu výzev a podnětů. Naopak, kryl „pachatelům“ zásahu záda a ani dnes se nesnaží, aby se veřejnost konečně dověděla pravdu a aby byli potrestáni praví viníci (ale kdo by pletl oprátku sám na sebe, není-liž pravda?).

Něco bylo špatně: buď bylo trestní stíhání proti Jiřímu Čunkovi bezdůvodným obtěžováním či bylo vedeno s hrubými závadami, nebo byla jeho záchrana lumpárnou. V obou případech měl někdo nést odpovědnost. Před kárný senát se ale dostal Pavel Kučera, který neměl moc zasáhnout do trestního stíhání Jiřího Čunka a není vůbec známo, jak by se jeho akademické úvahy v kroužku přátel mohly přenést do hlavy státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka. Kárný senát se ani neodvážil zeptat Potoczka, kdo mu vnukl nápad vyhovět stížnosti advokáta Eduarda Bruny, protože to zřejmě vědět nechtěl: hrozilo nebezpečí, že po Potoczkově výslechu by musel být obětní beránek Pavel Kučera zproštěn viny a hněv veřejnosti by se obrátil jinam. Ostatně senát nepoložil tuto otázku ani svědkyni Renatě Vesecké, která by jako Kučerova kamarádka a Potoczkova nadřízená měla znát odpověď.

Pokud pochybil státní zástupce NSZ Stanislav Potoczek vydáním usnesení a Renata Vesecká tím, že jeho akci zaštítila, měli být podrobeni vyšetřování ať v kárném nebo trestním řízení a s nimi celá skvadra státních zástupců, kteří jejich rozhodnutí dovedli do konce.

Avšak bylo-li vadné řízení proti Jiřímu Čunkovi, měli být kárně stíháni příslušní státní zástupci, kteří nad ním vykonávali dozor a dohled. Zatím se postihu dočkali pouze ti, jejichž odpovědnost byla vzdálená a nepřímá, zato kritizovali odebrání věci z obvodu Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Především to byl olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištván. Ministr Pospíšil ho odvolal údajně na vlastní pěst, bez podnětu ze strany nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. S ním dobrovolně odešel jeho náměstek Igor Stříž, jenž takto svému neodvratnému odvolání předešel. Nic se nestalo dozorovému státnímu zástupci Radimu Obstovi. Stejně hladce vyvázl státní zástupce KSZ Radek Bartoš, který má skutečně na svědomí drobné administrativní pochybení, na jehož základě mohl Nejvyšší soud ČR konstatovat nezákonnost počáteční fáze trestního stíhání Jiřího Čunka. A jejich nadřízená, krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, si zachránila kůži tím, že poslala vrchní státní zástupkyni v Olomouci „práskačský“ dopis, z něhož vyplývá, že její kamarád Pavel Kučera při soukromých sedánkách uzavřeného kruhu čtyř přátel vedl jakési „velezrádné“ akademické úvahy, přičemž přítomná nejvyšší státní zástupkyně mlčela jako ryba. Svědčila obdobným způsobem před Krajským soudem v Praze i před kárným senátem. Byla při tom usvědčena, že se na setkání v Jihlavě vyjádřila značně neuctivě o Jiřím Čunkovi a obhajovala nutnost podání obžaloby proti němu z důvodů, jež s předmětem jeho trestního stíhání nesouvisely. Nebyla za to postavena před kárný senát. Kde není žalobce, není soudce. Vystavila vysvědčení své profesionální zdatnosti tím, že potřebovala tři čtvrtě roku na to, aby dodatečně pochopila, že její společníci možná po ní něco chtěli. V její osobě se propojily oba tábory – zastánců i odpůrců záchrany Jiřího Čunka: „topila“ Pavla Kučeru, vyviňovala Renatu Veseckou. Oba jsou její dlouholetí známí, s nimiž se stýkala i soukromě.

Ať je pravda o povaze Potoczkova usnesení na té či oné straně, je zjevné, že v soustavě státního zastupitelství došlo k nepravostem, k nimž ministr Jiří Pospíšil mlčel a straně Vesecké a Potoczka poskytl aktivní podporu. Odchýlil se jen jednou: v případě Pavla Kučery. Když se mu dostal do rukou „práskačský“ dopis Zlatuše Andělové, nenechal prověřit podezření proti místopředsedovi Nejvyššího soudu ČR svými pověstnými „experty“ (jak učinil později při zásahu proti šéfovi severočeských žalobců Jiřímu Křivancovi) a neuplatnil svou vlastní kárnou pravomoc, ale postoupil věc Ivě Brožové. Jistě věděl, že předsedkyně Nejvyššího soudu ČR může upadnout do pokušení zneužít dopisu k vyrovnání soukromých účtů s Pavlem Kučerou, což se pak stalo.

V domnění, že občané na jeho podíl na manipulaci s kauzou Jiřího Čunka během jeho nepřítomnosti zapomněli, po návratu do funkce zázračně prozřel a začal házet siláckými slovy o odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, s kterou jej spojuje spoluodpovědnost za rozdmýchání skandálu kolem kauzy Jiřího Čunka. Nabubřelý předvolební nástup proti ní se nakonec změnil v rozvleklé, trapné vyhlašování stále dalších lhůt a váhání, s výsledkem jejího setrvání v úřadě do konce letošního roku. Jasný oficiální důvod jejího odvolání nebyl lidu prozrazen.

V poměru k přímému působení a vinám jmenovaných státních zástupců a k nepřímé zásluze Jiřího Pospíšila o záchranu Jiřího Čunka je podíl Pavla Kučery na této akci pouze akademický, pakli vůbec jaký. Jiří Pospíšil toto jistě dobře ví. Přesto jej odvolal z Rady Justiční akademie a nyní si do něj ještě jednou kopl dočasným odnětím funkce soudce. Asi dosud nedospěl natolik, aby se naučil studu.

Je podivné, že Petr Nečas mu opět svěřil resort spravedlnosti, když přitažlivost ODS v očích voličů poškodila mimo jiné právě aféra Jiřího Čunka, za jejíž vypuknutí a následné nezvládnutí je Jiří Pospíšil spoluodpovědný.