Nejvyšší správní soud je instituce, jak řekl před lety její současný předseda Josef Baxa, v níž občané dostali spojence ve svém věčném boji proti úřadům.

A nyní, čtyři měsíce před tím, než jeho mandát spolu s mandátem místopředsedy skončí, je tato nejrespektovanější instituce českého soudnictví právě podle jejího předsedy v ohrožení. To uvedl v pondělí v rozhovoru v Lidových novinám.

Jenže zvláště v současné politické situaci, kdy máme stále vládu bez důvěry, kdy premiér v demisi je trestně stíhaný a prezident má snahu si vykládat zákony i ústavu kreativně, jak sám prohlásil, je to velmi nebezpečná situace.

Připomeňme, že v autoritativních a totalitních systémech správní soudnictví většinou neexistuje. Pan Baxa upozorňuje na to, že tento soud politikům nikdy nevoněl a že by mohly nastat dvě situace, jak lze soud ovlivnit. Buď se omezí jeho pravomoci, nebo bude do funkce jmenován soudce, který bude prodlouženou rukou exekutivy. Ta druhá možnost je pravděpodobnější.

To by se mohlo právě stát při hledání nového předsedy, kterého jmenuje prezident a kontrasignuje předseda vlády. Zákon sice stanoví, že předsedou NSS může být jmenován pouze soudce tohoto soudu a že jeho funkční období je na deset let, jenže, jak upozorňuje pan Baxa, „některá politická rozhodnutí jsou krátkodobě opřena o víru ve vládu většiny“.

„Myslím,“ říká dále pan předseda, „že by se to mělo pomalu obracet ve víru ve vládu práva.“ Ohrozit by tedy mohl fungování této instituce soudce dosazený zvenčí, který s fungováním správního soudnictví nemá nic společného. Protože prezident Zeman odmítá dlouhodobě konzultace s nejvyššími představiteli justice o obsazení této funkce po odchodu nynějšího předsedy, spekulace se zdají být oprávněné.

V daném případě by však prezident nemusel za jistých okolností ani zákon obcházet, stačilo by, kdyby jmenoval jako místopředsedu někoho ze soudu, s nímž se předem domluví, že bude souhlasit s přidělením soudce, kterého by tam chtěl pan prezident.

To by šlo ale jen v případě, že by současný předseda před svým odchodem nezrušil všechna opatření, která by to místopředsedovi dovolovala, což je málo pravděpodobné, a proto jmenování nového předsedy, který nepochází zevnitř, je prakticky zablokované. Nebo jmenuje prezident přímo někoho, s kým je domluvený, že po čase odstoupí, a ten bude souhlasit s přidělením soudce, kterého si přeje pan prezident na funkci předsedy.

Pakliže by ale prezident jmenoval rovnou někoho zvenčí, existují dvě možnosti: teoreticky by bylo možné takový akt napadnout zvláštní žalobou nejvyššího státního zástupce ve veřejném zájmu, anebo by bylo možné považovat ze strany prezidenta takový akt za porušení demokratického právního státu.

To by opravňovalo senátory, aby podali stížnost a nezákonně jmenovaný předseda by měl po nálezu Ústavního soudu, který by jim dal nejspíš za pravdu, okamžitě rezignovat.

(Psáno pro ČRo Plus)

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel