18.4.2024 | Svátek má Valérie


JUSTICE: Hrozba zaplevelení Ústavního soudu

21.2.2013

Již dříve jsem projevil názor, že oblast práva a spravedlnosti je nastávajícímu prezidentu Miloši Zemanovi značně vzdálená.

Z mediálních zpráv o jeho záměrech s doplňováním soudcovského sboru Ústavního soudu ČR s politováním vyvozuji, že jsem se nemýlil. Výmluvná je již skutečnost, že se v této věci radí mimo jiné s "jedinou spravedlivou", s exprokurátorkou Marií Benešovou, Paroubkovou vládou kdysi právem vyhozenou z čela Nejvyššího státního zastupitelství.

Proskočila také některá jména z těch osmi, jež chce ve dvou vlnách navrhnout Senátu. Jsou-li zprávy o jeho záměrech pravdivé, musel bych je hodnotit tak, že nastávající prezident hodlá zaplevelit Ústavní soud ČR pohrobky normalizace. Někteří z nich jsou dle mých poznatků zralí spíše na kárné řízení než na povýšení na nejvyšší stupeň soudcovské kvality. Takové nakládání s Ústavním soudem ČR bych považoval za jeho znevážení.

Sám Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 15.listopadu 2010 č.j. I.ÚS 517/10 vyjádřil názor, že dlouhodobá služba v represivním orgánu protiprávního režimu a ideologická indoktrinace bývalých členů KSČ mohou i dnes stále ovlivňovat způsob myšlení soudců nežádoucím způsobem. Nad rámec úvah Ústavního soudu ČR dodávám, že výhrada má zvlášť silné oprávnění v případě bývalých prokurátorů, kteří již vstupem do služby na prokuratuře (a zvlášť na vojenské prokuratuře) dali najevo, že jsou připraveni v případě potřeby se podílet na potlačování základních práv a svobod svých spoluobčanů. Ti "nejšikovnější" si skutečně smočili a dokonce si vysloužili mimořádné povyšování. Nápad, že právě tito lidé budou těmi správnými vykladači ústavy, která se zejména po začlenění Listiny základních práv a svobod od právních principů protiprávního režimu na hony vzdálila, by se jinde než v zemi Franze Kafky asi nezrodil.

Miloš Zeman se již také vyjádřil, jakým způsobem hodlá dosáhnout souhlasu senátorů s přijetím jeho návrhů. Jeho postup bude nepochybně účelný. Zapomněl ale na významného činitele, kterým je veřejnost. Ta může využít petičního práva a sdělit Senátu své pochybnosti o jednotlivých kandidátech. Projednávání kandidatury na funkci ústavního soudce v Senátu není pro uchazeče zrovna nejpříjemnější. Bývají vystaveni velmi nemilosrdnému "praní špinavého prádla", k němuž právě vstupy veřejnosti poskytují podklady. Například právník Aleš Pejchal, dnes soudce Evropského soudu pro lidská práva, se velmi hněvá na předsedu spolku Šalamoun Johna Boka, o němž si myslí, že poskytnutím určité choulostivé informace Senátu zmařil jeho jmenování soudcem Ústavního soudu ČR.

Žádný z odmítnutých uchazečů by nestál o opakované semletí v mlýně senátního prověřování. Není divu: vzpomeňme, jak nemilosrdně byl znevažován noblesní předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček kvůli nepřiznání kandidatury na členství v KSČ a kvůli mylné domněnce, že jako místopředseda obvodního soudu soudil politické kauzy.

Výtky, jež připravily o jmenování oba zmíněné právníky, jsou pohádkou z babiččina kufříku proti tomu, co by se dalo namítat proti některým kandidátům, jež chce údajně navrhnout Miloš Zeman. Nemohu samozřejmě potvrdit, že jména jsou skutečně platná. Avšak jsou-li míněna vážně, někteří ze jmenovaných budou při projednávání kandidatury v orgánech Senátu prožívat skutečně horké chvilky – pokud ovšem, zaslepeni nezřízenou ctižádostí, na nabídku kývnou.