Jordánský král Abdulláh se rozhodl dokončit dílo svého otce a odvrátit demografickou hrozbu v podobě rostoucího počtu Palestinců. V Jordánsku jich žije okolo dvou milionů, což je skoro třetina obyvatel, a až dosud měli nejširší práva a svobody ze všech palestinských uprchlíků v arabských zemích.

Ty z nich hned po roce 1948 udělaly rukojmí blízkovýchodního konfliktu a aby zdůvodnily požadavek jejich návratu na území Izraele, nechaly je žít v nuzných podmínkách uprchlických táborů, neudělily jim skoro žádná občanská práva a dodnes jim omezují přístup k práci, vzdělání i zdravotnictví.

Minimální práva má půl milionu Palestinců v Saúdské Arábii i podobný počet v Sýrii. Libanon, kde žije přes 400 000 Palestinců ve vůbec nejhorších podmínkách, jim teprve před dvěma lety povolil pracovat ve stejných profesích jako Libanonci, ale dál nemohou žít mimo tábory a mají status uprchlíků. Egypt má jen asi 50 000 Palestinců, ale občanství jim také neudělil. Kuvajt svých skoro 400 000 Palestinců vypověděl po válce s Irákem v roce 1991 poté, co se přidali k nepříteli.

Z Iráku Palestince vyhnali po spojenecké invazi islamisté a z původních 35 000 jich zbylo jen 11 000. Světlou výjimkou bylo vždycky Jordánsko, kde jich žije nejvíc na světě. Většina z tamějších dvou milionů Palestinců má jordánské občanství i přístup ke vzdělání a lékařské péči, i když jich přes 300 000 rovněž žije v táborech.

Když v roce 1988 vypukla v Izraeli první palestinská intifáda, vřelé vztahy Abdulláhova otce, krále Husajna, k Palestincům ochladly. Zpřetrhal těsné administrativní a právní vazby se Západním břehem Jordánu, aby mu dal údajně možnost "budovat vlastní stát". Hlavním důvodem byl strach, že se povstání přelije do Jordánska a inspiruje tamější Palestince ke vzpouře proti hašemitskému království. Král jim začal odebírat občanství, ale dospěl jen k asi 40 000 lidí. Jeho syn Abdulláh, jehož manželka, královna Rania, je rovněž Palestinka, se k otcově plánu vrátil v roce 2009, ale ani on se nedostal daleko kvůli protestům zahraničních propalestinských skupin a organizací pro lidská práva.

Vloni se Jordánsku nevyhnulo arabské jaro s demonstracemi a požadavky reforem. Objevila se i petice kmenových vůdců proti královně – vyzývala krále, aby omezil její vliv na politiku a zabránil, aby využívala svého původu k prosazování nežádoucích opatření. Trnem v oku jim byl zejména zákon udělující jordánské občanství dítěti jordánské matky, který podle kmenových vůdců naturalizuje další Palestince. Podle představitelů kmenů by mohl Izrael odepřít Palestincům s jordánským občanstvím právo návratu na své území a řešit svůj problém na úkor Jordánska.

Abdulláh se rovněž obává, že se jordánští Palestinci spojí s populárním Muslimským bratrstvem a obrátí se proti králi. Aby předešel vítězství islamistů a Palestinců v letošních parlamentních volbách, navrhl před několika dny nový volební zákon, který stanoví pevné kvóty kandidátů politických stran. Zákon vyvolal vlnu protestů, hrozby bojkotu voleb opozicí a demonstrace islamistů. Těm Abdulláh zasadil ve čtvrtek další ránu svým druhým zákonem, který z voleb vyřadil Muslimské bratrstvo, protože zakazuje účast nábožensky orientovaným stranám.

Abdulláh má strach, že Palestinci početně převýší Jordánce a udělají si svůj stát z Jordánska. Proto také odmítá přijmout přes tisíc palestinských uprchlíků ze Sýrie a drží je na hranicích v táborech s nevyhovujícími podmínkami, přestože za uplynulý rok přijal 100 000 etnických Syřanů. Palestinců je však v Sýrii půl milionu – co kdyby chtěli do Jordánska všichni? Král Abdulláh je ve své zemi nechce a není sám – palestinské uprchlíky ze Sýrie odmítly přijmout i Libanon a Egypt.

Abdulláh se také potichu vrátil k politice svého otce a začal jordánským Palestincům rušit jordánské občanství, údajně aby "zachoval jejich národní identitu a umožnil jim návrat do Palestiny". Podle jordánských médií přijde o občanství přes půldruhého milionu lidí a možná i nejvyšší představitelé palestinské samosprávy a Organizace pro osvobození Palestiny, včetně předsedy Mahmúda Abbáse, který má v Ammánu druhý domov. Pozbytí občanství s sebou nese i ztrátu některých práv a omezuje přístup ke vzdělání, lékařské péči a zaměstnání, vlastnictví majetku nebo cestování.

Abdulláhovi se však možná nepodaří početní převaze Palestinců zabránit. V Jordánsku je tato hrozba mnohem reálnější než v Izraeli, který má stejné obavy. Podle oficiálních údajů tvoří jordánští Palestinci jen třetinu obyvatel, ale ve skutečnosti je jich údajně až dvakrát tolik – zhruba čtyři miliony z šesti a půl milionu obyvatel Jordánska.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6