25.4.2024 | Svátek má Marek


Jedna malá jistota

24.6.2016

Po čtvrtečním parlamentním klání má občan jedinou jistotu – pokud měl dost nervů a síly věc sledovat. Má jistotu, že se iluze o spolupracující koalici zhroutila a že se politika opět propadla do stavu, kdy je veřejný zájem až na posledním místě. Pokud by někdo chtěl bádat nad tím, proč se propadá prestiž standardních politických stran a proč lidé ztrácejí důvěru v zastupitelskou demokracii, těžko by si vybral lepší příklad.

Celá ta policejní aféra se skládá ze vzájemných naschválů. Nejdřív to byla narychlo upečená policejní reforma s předvídatelnými následky, poté hysterická reakce politického subjektu vystrčeného za dveře, pak fígl nastražený oklamaným politickým subjektem s parlamentním slyšením a završeno to bylo obstrukcí ze strany strůjců reformy. V médiích je pak hluk laděný podle toho, na čí stranu se médium přiklání.

Od parlamentního slyšení se toho moc nečekalo, jen to, že tam Šlachta vyleje nějakou špínu a někdo to vynese za zavřené dveře. Je poněkud překvapující, že se Šlachta nedostal ke slovu a že doteď, tedy do čtvrteční půlnoci, se ještě obsah jeho kbelíku nedostal na veřejnost.

Británie odchází

Těsným výsledkem 52 ku 48 procentům rozhodli britští voliči pro Leave, tedy pro odchod z Unie.

Británie se tedy vydává na cestu bez ukazatelů a čekají ji křižovatky, které GPS nezná. Argentina se už ozývá kvůli Falklandům, Skotsko žádá nové referendum o samostatnosti, v Irsku se ozývají hlasu pro unifikaci. Jaké bude mít tahle rána následky v Evropě je ve hvězdách. Spojené království rozhodlo rozdílem menším než dvouprocentním.

Je to velmi špatná zpráva a hluboké obavy jsou na místě. Ohlasy jsou převážně pesimistické, u nás jen Václav Klaus projevil obrovskou radost a prohlásil, že se po odchodu Británie nestane vůbec nic. To snad nemůže myslet vážně.

Je opravdu moc brzy na komentáře, nicméně podotknu aspoň to, že naděje na impuls k obnově jsou pošetilé. Určitě není pravda, že se nestane nic, ale je velmi nepravděpodobné, že dojde k nějaké sebereflexi institucí. Instituce nejsou schopné sebereflexe. Instituce sestávají z pozic a ty jsou obsazeny lidmi a ti lidé z nich mají benefity. Těch se nikdy nevzdají. Takový Jean-Claude Junkcer vystudoval práva, ale nikdy praxi nevykonával, celý život řečnil v parlamentech. Ten to nezabalí a neotevře si právní praxi! Co je naopak pravděpodobné je to, že nastane hledání viníků, v Británii i mimo, a že majitelé patentu na výklad evropských hodnot zvýší své inkviziční úsilí v odhalování rozvracečů a ztroskotanců.

Aston Ondřej Neff