Poměrně často se chlubíme, jak je český jazyk bohatý a jak jím lze všechno pěkně a výstižně vyjádřit. Většinou tomu tak je, ale v některých případech naše mateřština hanebně selhává. Jak označit muže, který není se ženou sezdán, ale intimně se s ní stýká, nebo s ní i žije - jak se říká hezky česky - „na hromádce“ nebo „na psí knížku“? „Milenec“ nebo „souložník“ je moc jednostranné, protože o duchovní spřízněnost různé intenzity jde většinou také. Stejně tak u již skoro zapomenutých slov cizího původu „amant“, „galán“ nebo „šamstr“. „Její chlapec“ se nehodí pro zralé pány a u „partnera“ se může jednat také o obchod, tenis či kanastu. Nabízejí se snad i jiné možnosti, ale žádné slovo se nedočkalo všeobecné obliby. Proto se začal užívat výraz „přítel“.

Po dlouhá staletí označovalo slovo „přítel“ muže, který chová k jinému člověku silné a nezištné sympatie, zcela neerotické. Již mistr Jan Hus rozvažoval:

„Přítel Páleč, přítelkyně pravda ...“

To se však v minulém století začalo měnit. Poprvé jsem se s novým významem tohoto slova setkal v 60. letech ve francouzském televizním seriálu.

„Máte přítelkyni?“ zeptal se inspektor Leclerc podezřelého.

Po pádu komunismu v naší zemi a stále silnějším opičení se po Západu se s erotickým přáteli roztrhl pytel. Poznamená-li dnes muž něco o svém příteli, zahrává si s nebezpečím, že bude považován za homosexuála. Původní význam toho slova se zatím ještě zachoval v množném čísle - u „posezení s přáteli“ o sexuální orientaci účastníků přemýšlí málokdo. Ale v singuláru nový význam již zcela zdomácněl, z nouze ho užívají i ti, kterým to připadá divné. Protože dlouhodobé svazky už nemusejí být posvěceny manželstvím, slýcháme to slovo na každém kroku. Když hezká dívka postřehne, že cizí muž začíná být dotěrný, utrousí pohotově zmínku o svém příteli a dobře vychovaný dotěra zařadí zpátečku. A když se jiná dívka (nebo stejná) se svým milým rozchází a nabídne mu ještě postaru přátelství, jak se pak v tom má ten chudák vyznat? Máme v tom poněkud - jak se opět říká hezky česky - maglajs. Milenec je nyní přítelem a přítel byl tak trochu degradován na kamaráda.

Pozoruhodné je, jak snadno jsme původní smysl důležitého slova „přítel“ opustili. Je to snad tím, že opravdových přátelství už není tolik jako dřív?

Nutno ještě dodat, že slovo „přítel“ bylo v minulosti znásilněno i jinak. Aby nemuseli soudruhovat, vypůjčili si je členové některých spolků. Byl jsem kdysi jednou svědkem, jak si na schůzi Českého svazu zahrádkářů dva muži zuřivě spílali kvůli spadaným hruškám a zároveň se titulovali „příteli“. Také sociální demokraté se takto častují, například Hašek se Sobotkou, nebo o něco dříve Wagner s Grulichem.

Řečeno dnešní, částečně zpitvořenou češtinou: Slovo „přítel“ je stále in, ale už je to o něčem jiném.