Díl druhý: Poezie

Chandler psal detektivky, jak každý ví, ale nešlo mu jen o dějové linie, překvapivé zvraty a pointy. V jednom ze svých dopisů se zmiňuje, že: ... construction, about which I care nothing, being fundamentally rather uninterested in plot... the most durable thing in writing is style, and style is the most valuable investment a writer can make with his time. It pays off slowly, your agent will sneer at it, your publisher will misunderstand it, and it will take people you never heard of to convince them by slow degrees that the writer who puts his individual mark on the way he writes will always pay off. ¹

Chandler si dokázal vychutnat texturu situace, nálady. Svým příběhům o zločinu přidával kvality  vlastní spíše jiným literárním žánrům, například poezii. Mnohdy zůstával drsným a cynickým, ale básník se v něm nezapřel, což ukazuje i popis chvíle, která následovala po rychlé přestřelce. Jedna aktérka v ní právě zmrazila pohyb svých nepřátel přesně namířenou automatickou pistolí.

There was a thud, as if feet dropped off a ladder to a wooden porch. In the room we were five statues, two fallen.  ²

(The Man Who Liked Dogs, str. 80)

Skutečným mistrem pak byl, když doslova maloval atmosféru scény. V druhé ukázce kráčí Vivian Reagan z kasina, kde před chvíli vyhrála vzrušující částku, směrem k parkovišti. Děj halí hustá mlha.

Light steps, the steps of a woman, came along the invisible pathway and the man in front of me moved forward and seemed to lean against the fog. I couldn´t see the woman, then I could see her indistinctly. The arrogant carriage of her head seemed familiar. The man stepped out very quickly. The two figures blended in the fog, seemed to be part of the fog. There was dead silence for a moment. The man said: “This is a gun, lady. Gentle now. Sound carries in the fog. Just hand me the bag.“  ³

(The Big Sleep, str. 154)

Podobně působivá je i tato malba, má osudovou barevnost a výrazy jako red mask a black spearpoints jí dodávají charakter jakéhosi šamanského rituálu smrti, která do velkoměsta, ozářeného neonovými světly, přichází odkudsi z temné džungle.

The girl made a choked sound and her face was a red mask for an instant before she sank down out of the fan of light. Dalmas looked into the light, his head low behind the sill of the end window. The leaves of the bushes were black spearpoints in the red glare.  ⁴                   

(Smart-Aleck Kill, str. 106)

Kromě větších obrazů měl Raymond Chandler v zásobě ještě spoustu drobných přirovnání, jimiž dokázal špikovat své texty jako vybranou pečeni, viz řada těchto citátů:

His long legs slid out in front of him and his heels made a rasping sound on the floor. He sat like that limp, his chin on his chest, his eyes looking upward. Dead as a pickled walnut.  ⁵

(Goldfish, str. 100)

His smile was as stiff as a frozen fish. His long pale hands made gestures like sick butterflies over the top of his desk. One of them began to drift towards a side drawer of the desk.  ⁶

(The Man Who Liked Dogs, str. 46)

In the crisp fall evening the lights of Hollywood and Los Angeles winked at him. Searchlight beams probed the cloudless sky as if searching for bombing planes.  ⁷      

(The King in Yellow, str. 94)

The General spoke again, slowly, using his strength as carefully as an out-of-work showgirl uses her last good pair of stockings.  ⁸

(The Big Sleep, str. 7)

Chandlerovy metafory a přirovnání mají velmi často melancholický nádech, typický pro noir.

Phil Marlowe, coby vypravěč příběhů, je odvážný a sám v sobě pevný, zároveň však vyzařuje smutek z osamělosti a zvláštní, existenciální hořkost.

A yellow window shone here and there, but most of the houses were dark. A smell of kelp came in off the water and lay on the fog. The tyres sang on the moist concrete of the boulevard. The world was a wet emptiness.  ⁹                      

(The Big Sleep, str. 162)

Under the thinning fog the surf curled and creamed, almost without sound, like a thought trying to form itself on the edge of consciousness.  ¹⁰                     

(The Big Sleep, str. 163)

An hour crawled by like a sick cockroach. I was a grain of sand on the desert of oblivion.  ¹¹

(The Long Goodbye, str. 531)

The little dead man sat silent in his chair, beyond fear, beyond change.   ¹²         

(The Big Sleep, str. 195)

Nedovolme však naší náladě, aby se utopila v nostalgii. Uzavřeme tento díl Chandlerových lingvistických ozdob přece jen odlehčeněji, s větší dávkou humoru:

Fulwider looked at me, to see how the show was going over. I had my mouth open and a blank expression on my face, like a farm boy at a Latin lesson.  ¹³     

(The Man Who Liked Dogs, str. 60)

We shook hands, grinned at each other like a couple of wise boys who know they´re not kidding anybody, but won´t give up trying.  ¹⁴

(Goldfish, str. 38)

Míla Koubová

________________________________________________________________________________

Překlady citátů:

¹ ... struktury, na kterou nedbám, protože se v podstatě příliš nezajímám o dějovou linii... nejtrvalejší věc na psaní je styl a styl je nejcennější investicí času, jakou spisovatel může udělat. Vyplácí se pomalu, váš agent na vás bude vrčet, váš nakladatel to nepochopí a jde o to, abyste postupně předsvědčili lidi, o kterých jste nikdy neslyšeli, že spisovateli, který svému stylu psaní dává punc osobitosti, se tohle vždy vyplácí.

(Chandler, Later Novels & Other Writings, přel. Míla Koubová, str. 1030)

² Ozvalo se žuchnutí, jako by něčí nohy seskočily ze žebříku na dřevěnou verandu. V místnosti, kde jsme byli, jsme strnuli jako sochy, dvě z nich povalené.

(Muž, který měl rád psy, přel. Vlasta Dvořáčková, str. 81)

³  Lehké ženské kroky se přibližovaly po neviditelné pěšině a muž přede mnou se posunul dopředu. Zdálo se, že se opírá o mlhu. Ženu jsem neviděl, ale neurčitě jsem rozeznal její siluetu. Pánovité držení hlavy mi připadalo známé. Muž velmi rychle vykročil. Obě postavy splynuly s mlhou, jako by k ní patřily. Chvíli bylo hrobové ticho. Muž řekl: „Tohle je revolver, dámo. Nekřičte. V mlze se hlas nese daleko. Stačí, když mi dáte kabelku.“

(Hluboký spánek, přel. František Jungwirth, str. 133 – 134)

⁴  Žena přitlumeně vyjekla a na okamžik, než klesla na podlahu z dosahu světelného kužele, byl její obličej jako rudá maska. Dalmas, hlavu skrčenou co nejníž pod parapetem posledního okna, vyhlédl do světla. Listí na keřích vypadalo v rudé záři jako černé hroty oštěpů.

(Přehnaně rafinovaná vražda, str. 107)

⁵  Dlouhé nohy se mu natáhly dopředu a podpatky zaskřípaly po podlaze. Seděl v křesle, s bradou na prsou a očima obrácenýma v sloup. Mrtvý jako vlašský ořech naložený v sirupu.

(Zlaté rybičky, přel. Tomáš Jungwirth, str. 101)

⁶  Jeho úsměv byl takový, jako by se asi usmála zmrzlá ryba. Jeho bledé ruce udělaly pár gest nad psacím stolem, jako by létali nemocní motýli. Jedna ruka se snažila dostat k postrannímu šuplíku.

(Muž, který měl rád psy, přel. Vlasta Dvořáčková, str. 47)

⁷  Svěžím podzimním večerem na něho mrkala světla Hollywoodu a Los Angeles. Bezmračnou oblohu prozkoumávaly paprsky reflektorů, jako by tam pátraly po bombardovacích letounech.

(Král v žlutém rouše, přel. Tomáš Korbař, str. 95)

⁸  Generál znovu promluvil, hovořil pomalu a šetřil silami stejně, jako šetří nezaměstnaná sboristka svůj poslední dobrý pár punčoch.

(Hluboký spánek, přel. František Jungwirth, str. 10)

⁹  Tu a tam zasvítilo žluté okno, ale většina domů byla temná. Pach mořských řas stoupal od vody a bylo jej cítit v mlze. Pneumatiky svištěly na vlhkém betonu bulváru. Svět byla mokrá prázdnota.

(Hluboký spánek, přel. František Jungwirth, str. 141)

¹⁰  Řídnoucí mlhou jsem viděl, jak se příboj se zpěněnými vlnami tříští, téměř nehlučně jako myšlenka, která se rodí na pokraji vědomí.

(Hluboký spánek, přel. František Jungwirth, str. 141)

¹¹  Hodina se plazila kolem jako nemocný šváb. Byl jsem jen zrnkem písku v poušti zapomnění.

(The Long Goodbye, Later Novels & Other Writings, str. 531, přel. Míla Koubová)

¹²   Mrtvý mužík seděl mlčenlivě v židli, nedotčen bázní ani změnou.

(Hluboký spánek, přel. František Jungwirth, str. 168)

¹³  Fulwider na mě koukal, aby zjistil, jak na mě celá ta komedie účinkuje. Otevřel jsem pusu dokořán a zatvářil se nechápavě jako farmářský kluk při hodině latiny.

(Muž, který měl rád psy, přel. Vlasta Dvořáčková, str. 61)

¹⁴  Potřásli jsme si rukama a zazubili se na sebe jako dva čímani, kteří vědí, že jeden druhému nenalítne, ale pořád jim stojí za to, aby to přece jen zkusili.

(Zlaté rybičky, přel. Tomáš Jungwirth, str. 39)

Použitá literatura:

CHANDLER, Raymond. Later Novels & Other Writings, New York, The Library of America, 1995

CHANDLER, Raymond. The Big Sleep, London, Penguin Books, 2007

CHANDLER, Raymond. Hluboký spánek, Praha, Albatros, 2007

CHANDLER, Raymond. The King in Yellow, Král v žlutém rouše, Praha, Garamond, 2011

CHANDLER, Raymond. The Man Who Liked Dogs, Muž, který měl rád psy, Praha, Garamond, 2008

CHANDLER, Raymond. Goldfish, Zlaté rybičky, Praha, Garamond, 2010

CHANDLER, Raymond. Philip´s Marlowe´s Guide to Life, Život podle Phila Marlowa, Praha, Garamond, 2011