Média jsou přecitlivělá na sebemenší podnět v této době vyprahlosti, a tak stačilo, aby se ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva zmínil o možnosti jakési malé pravopisné reformy, a krajina se rozhučela, jako když zašťouráme do mraveniště. Zájem se soustředil na uvažovanou legalizaci hovorových výrazů, zejména slovo „abysme“, které by mělo být postaveno na roveň spisovnému „abychom“. Je to skutečně bouře ve sklenici vody, ovšem zároveň i příležitost k malému zamyšlení.

Tak především, jazykové reformy už nejsou a nebudou, co bývaly. Minulý režim dusil myšlenku, a aby to zakryl, okázale dbal na formální dokonalost. Z oficiálních Pravidel českého pravopisu se stala kanonická kniha, závazná pro jakoukoli publikaci knižní, časopiseckou nebo novinovou. Po převratu závaznost zmizela. Během 20 let se vyvinul newspeak plný jazykových krkolomností. Z jazyka se stala neobdělávaná zahrádka. Vyrostl v ní plevel leckdy odpudivých tvarů a zvenčí sem nalétala semínka možná tisíců nových slov. Jazyk se v posledních 20 letech změnil, o tom se nedá pochybovat. Ústav pro jazyk český sice máme, ale chybí mu dohližitelská autorita z minulého režimu. Nemá smysl hodnotit, zda je to dobře, nebo špatně, prostě to tak je. Jazyk do sebe nabral desítky odpudivých klišé typu „jsem tomu rád“ anebo „v horizontu tří let“. Jazykozpytec spolu s psychologem by asi vysvětlili, odkud se tato klišé berou, nejspíš z úporné snahy bez vzdělání působit dojmem vzdělance.

Kapitolou pro sebe jsou převzatá cizí slova. Francouzi se systematicky – a nepříliš úspěšně – brání průniku cizích slov, zvláště pak anglických, takže místo „software“ používají „logiciel“ na přístroji zvaném „ordinateur“, což je komputer. Mimochodem, Francouzi jdou tak daleko, že legalizují nová slova ve svém Journal oficiel de la République française. Tak daleko jsme nebyli ani za minulého režimu, aby nová slova byla publikována ve Sbírce zákonů. V tomto ohledu máme rozumnou tradici. Norma přejímá bez zbytečných kolizí všechno, co se vžilo. Vše se přejímá zpravidla v počeštělé formě, takže Karlem Olivou užitý příklad elektronické pošty (ostatně, obě slova jsou cizího původu) v anglické podobě „mail“ se velmi pravděpodobně počeští do „mejlu“ a za pár let to nikomu nepřijde divné.

O to větší pochyby budí snaha o legalizaci vysloveně nespisovných výrazů typu „abysme“. Zřetelně to souvisí se snahou jít „k masám blíž“. Je to tendence doslova prastará. Už v roce 1913 středoškolský profesor Otakar Kunstovný navrhl, aby se v češtině zrušilo tvrdé „y“ a bylo nahrazeno měkkým „i“. Myšlenka nezanikla a čas od času se objevuje. Ostatně, prosadila se ve slovenském pravopisu, ve kterém tvrdé „y“ zmizelo z příčestí. Ideou se zabýval Ústav pro jazyk český po dlouhá léta, a dokonce v roce 1983 se zmínky o tajeném projektu dostaly na veřejnost a vyvolaly bouřlivě nesouhlasnou reakci. Okolnosti nejsou přesně dokumentované, zdá se, že projekt tehdy zastavil Gustáv Husák s hlavním ideologem Janem Fojtíkem, právě z obavy před veřejným míněním. Naopak až do konce osmdesátých let stoupencem projektu byl zlý muž režimu Vasil Biľak. Jeho motivace byla průhledná. Režim měl dost moci na to, aby reformovaný jazyk protlačil do všeho tištěného – a lidé by si zvykli a ztratili by postupem času schopnost číst vše, co bylo vytištěno předreformním jazykem. Jako se to ostatně stalo, když z psané češtiny zmizela dvojitá w a mnoho dalších jazykových zkamenělin – až do devadesátých let devatenáctého století se tiskly knížky ve starém pravopisu, pro zmenšující se minoritu lidí neochotných se přizpůsobit.

Profesor Kunstovný před 100 lety otevřel diskusi, zda stojí za to zatížit gramatiku něčím tak zbytečným, jako je tvrdé „y“ po obojetných souhláskách. Nevyslovuje se, je zkrátka jenom vidět v psaném textu. Děti se musí mořit biflováním vyňatých slov po písmenech „befeleme pes se veze“. Není to zbytečné?

Je a není. Pánská kravata taky nezakrývá nahotu a nehřeje a je to zcela zbytečná součást oděvu. Celá kultura je z jistého pohledu zbytečná – však jí také vládci minulého režimu říkali „nadstavba“. Bohužel, jsme svědky dlouhodobého odklonu „od kravat“, tedy od zbytečných a možná až ornamentálních atributů kultury. Debata kolem „abysme“ je okrajová, avšak případná. Je správné a potěšující, že popřevratový jazyk obnovil tvar „pane Zemane“, takže sebedbalý mluvčí by dotyčného neoslovil „pane Zeman“. Zedník vás osloví ve tvaru „pane Procházka“, majitel firmy „pane Procházko“. No a zedník řekne „jak bysme to provedli“ a architekt řekne „jak bychom to provedli“. Možná by bylo dobré vyhlásit některé jazykové útvary za druh ohrožený plebejstvím, plebejsky řečeným hovadismem. Jazyk se bude vyvíjet i bez dohlížejících úřadů a dokáže vstřebat novinky plynoucí z nových situací. Neměly by se však do něho uměle vnášet ústupky nízké lenosti. Možná je to náhled povýšenecký, možná je to jakési intelektuálsky aristokratické hledisko: no a co je na tom špatného?

LN, 5.8.2011