Autorovi připadá, že hezky poskládal slova, zní to elegantně:

Starší lidé mají v porovnání s mladšími nižší práh tolerance vůči pití alkoholu, kouření i k tzv. lehkým drogám, např. k marihuaně, jejíž kouření považuje za přijatelné každý třetí mladý člověk, ale jen jeden z pěti starších lidí.

Nevím, oč jde. Sousloví vyšší práh, nižší práh se užívá zejména ve vztahu k bolesti: nižší práh bolesti znamená, že toho člověka bolí téměř vše, vyšší práh bolesti značí, že ho něco bolí, až když je to opravdu, ale opravdu ouvej. Něco je za tím prahem. Když se práh (bolesti, práh zvuku…) překročí, dostaneme se pomyslně na cizí území. Na území bolesti třeba. Něco se stane (zabolí). Překročení prahu mění pociťovanou intenzitu vnímaného, pociťovanou intenzitu toho, co se děje, toho, co je za oním prahem; dává to prostor k uplatnění toho, co je za tím prahem – v tomto případě bolesti. Když se překročí práh tolerance, dostaneme se kam, stane se co? Dostaneme se na území tolerance. Co nám to přinese? Na první pohled to vypadá, že tolerance stoupne nebo naopak klesne. Co z toho chtěl autor říci? Striktně vzato: na území tolerance budeme více tolerovat alkohol. Záměr sdělení si domyslíme spíše podle svých zkušeností, dohadů, předpokladů, zaujatosti anebo telepaticky. Starší lidé mají sníženou toleranci…

Jenom doufám, že jsem to pojednala přehledně.

Slovo necelý má v podstatě význam málo, nedostatečné množství, jde o slovo, jež vyjadřuje hodnocení, autorův postoj k věci (k vysvětlení – necelý obsahuje jisté zklamání: škoda, že ne celý. Slovo téměř / autorovi citovaného textu nejspíš neznámé / – skoro dostačující):

"Piercing má v oblibě necelá polovina mladých, mezi staršími má k piercingu pozitivní vztah jen asi čtvrtina lidí. U většiny starších lidí naopak budí pohoršení, zatímco mezi mladými piercing vadí jen necelé třetině lidí. Tetování se zase líbí přibližně 68 % mladých, zatímco mezi staršími lidmi je to jen necelá polovina." dodává k tomu Pivoňka z agentury Datank.

A zase nevím, oč jde. Piercing má v oblibě necelá polovina mladých, takže málo?, nebo snad autor mínil, že hodně, takže téměř (skoro) polovina? Nebo (u tetování) necelá polovina starších, takže taky málo?, nebo snad téměř polovina starších, takže dost – vzhledem k tomu, že jsou starší, takže konzervativnější, asi? Jednou hodně, jednou málo… přitom pořád jedno slovo.

Ve svém volném čase devět z deseti mladých pravidelně brouzdá na internetu, zatímco mezi staršími lidmi je to jen 71 %.

Na to, že jde o starší lidi, bych neřekla, že o 19 % brouzdalů méně v této generaci je tak špatný výsledek.

Až 83 % mladých uveřejňuje na internetu své fotografie. Mezi staršími lidmi je naopak necelá polovina těch, kteří své fotografie na internet zásadně nedávají.

Tady se asi míní téměř polovina starších lidí. Nebo ne? Jsem zmatena, tomuto autorovi přestávám nejen rozumět, ale i věřit.

Obě generace se liší i vtom, do jaké míry považují internet za veřejný prostor. Více než polovina mladých nepovažuje stahování z internetu za nic nepřípustného, mezi staršími jsou naopak necelé dvě třetiny těch, kteří si myslí, že by mělo být stahování nějakým způsobem omezeno. Naprostá většina mladých lidí využívá sociální sítě, mezi staršími lidmi jsou to necelé tři čtvrtiny.

O kolik míň – nebo víc? - jsou dvě třetiny než polovina? Necelé dvě třetiny... Nemá být téměř dvě třetiny? Kolik je naprostá většina, když je to zřejmě víc než téměř tři čtvrtiny? Je to dost důležité – sociologie hodnotí a interpretuje fakta, jež zjistí. Prosila bych tedy přesnost.

Dodržet daného slova – dodržet dané slovo (koho, co, 4. pád)

Nerada se opakuji, ale nedá mi to, pořád to někde straší:

Trestná výprava? – Trestní výprava, trestná činnost. Trestní výprava je výprava, jejímž posláním je někoho ztrestat. Trestná výprava by podobně jako trestný čin byla výprava, jejíž činnost musí bát ztrestána.

Výstavná vila – vila, jejíž architektonická hodnota je veliká

Výstavní vila – vila, určená k pořádání výstav.

Koncovka –ní signalizuje poslání, koncovka –ná, ný signalizuje vlastnost.

Vopičková – Slepičková. Slečna Slepičková se provdala za pana Vopičku. Slečna Slepičková byla či je známou osobností, nejspíš umělkyní, její jméno je obchodní značka. Je tu dohad, že změnu jména publikum nezaznamená a bude si říkat: "Vopičková, kdo to je? Neznám. Nezájem."

Slečna Slepičková se proto rozhodne ponechat si po určitou dobu dívčí příjmení. Které jméno ale dát jako první? Vopičková (podle manžela) nebo Slepičková (původní jméno)? Tradice velí, že první má být jméno manžela – choť mu takto vzdává úctu (pro feministky: je zdvořilá) a krom toho se předpokládá, že původní příjmení časem vyšumí. Z druhé pozice to půjde snáz, lidé si obvykle pamatují začátek.

Může se se mnou někdo do krve hádat, ale myslím, že v našich poměrech to vyjma uměleckých kruhů tradicí nebylo.

V poslední době se ujímá zvyk, že mladé dámy si po svatbě nechávají své původní příjmení. Do češtiny to nepatří, tím se zabývat nebudu.