V dnešní prekérní době, kdy uprchlíci cloumají volbami, teroristé chystají další útoky a Andrej Babiš se chystá zrušit senát i kraje, jsou moje starosti opravdu, ale opravdu malicherné.

Nicméně již delší dobu mne trápí přechylování – nepřechylování jmen. U nás se pracně přechylují jména zahraničních sportovkyň. Obzvláště se mi líbilo, jak si komentátoři lámali jazyk s Marií Des Lurdes Mutolaovou, roztomilá je i Číňanka Wuová. Náhledem z této perspektivy se měla má žena jmenovat Bečkaová, není-liž pravda?

Naproti tomu se u nás rozmáhá nepřechylování příjmení provdaných žen českých. Do jisté míry jsem to chápal u Kateřiny Emmons, vzala si člověka ze země, kde přechylování neznají, neboť k prostému rozeznání pohlaví jim stačí křestní jméno. U českých příjmení jsem na rozpacích. Delší dobu jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když se z mé nejoblíbenější televizní ranní hvězdy stala Jana Bílek Marečková, řekl jsem si dost.

Jak my muži k tomu přijdeme? Kde je genderová rovnoprávnost? Moje milovaná žena již bohužel zemřela, jinak bych si doplnil jméno na Karel Gregorová Bečka, což by se i jí jistě zalíbilo. Ale snad by se takové akce mohli chopit ostatní muži s ženami dosud žijícími?

Zkusil jsem si dvě postavy nejzávažnější. Jak by se vám líbil Václav Šalgovičová Klaus? Nebo Miloš Bednarčíková Zeman?

A co vy ostatní? Nepostavíme-li se na odpor, ty nekorektní ženské nám seberou všechnu dnes vládnoucí korektnost!