Máme mluvit „genderově správně“, a proto ministerstvo školství připravuje genderovou příručku. Mluva osob pod kuratelou ministerstev a ve školách se změní. Nemáme například říkat „odborníci“, ale „odborná obec“. Místo „student“ je vhodné pravit „studující“ a místo „občan“ si raději zvolme „veřejnost“. Na slova typu „zabijačka“, „porodnice“ či „strážnice“ coby protějšků k zabijákovi, porodníkovi a strážníkovi si prý zvykneme. Jak říká autorka příručky Jana Valdrová z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity: „Budou znít divně, dokud se nebudou používat.“

Jistě, zvykneme si, a možná se běžná stanou další slova dnes kuriózní či přímo nikdy neslyšené novotvary: Budeme číst nejen o „zabijačkách“, ale vedle již běžně užívaných „alkoholiček“ možná též o „kořalkách“ či třeba „padouškách“ nebo „rváčkách“. A spolu s těmito označeními - aby mě snad někdo nenařkl z apriorního očerňování žen – se dočkáme jiných zrovnoprávňujících termínů: vedle posla bude poslyně, vedle hosta hostka. Spolu s mágem magička. A aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, těším se na jedno reciproční slovo. Máme stevard, stevardka, ale jen letuška. Takže, prosím, do genderové příručky zaneste i „letušáka“.

Naprosto souhlasím s autorkou příručky Janou Valdrovou, že „ženy jsou úplně stejně vzdělané, stejně kompetentní a stejně jako muži dosahují úspěchů.“ Má-li však nařízená mluva změnit ženám nepříznivý stereotyp, obávám se, že jeden jazykový problém zůstává v češtině nevyřešen. Jmenuje se příčestí minulé.

Jak známo, měkké či tvrdé i (y) u slovesa v něm závisí na rodu podmětu. Problém nastává, když se ženský a mužský rod setkají. Tehdy se příčestí minulé řídí rodem mužským, takže třeba ve větě „kluci a holky si hráli“ píšeme na konci měkké i. Nahlíženo duchem příručky, která vysvětluje, „co je genderově nekorektní jazyk“, je to jasná diskriminace žen, navíc v citlivém formativním věku. Je snad klučičí hra lepší či hodnotnější než hra holčičí, aby společné hraní chlapečků a holčiček neslo jazykově pečeť mužského elementu? Nebo co když se nesexisticky, genderově zcela vyváženě napíše věta: „Ministři a ministryně jednali o státním rozpočtu?“ Bude-li ve shodě s českou gramatikou u slovesa měkké i, znamená to snad, že páni ve vládě jsou oproti ministryním něčím víc?

Nevím, zda je již genderová příručka pro učitele a úředníky vytištěna, ale pokud ne, upozorňuji, že současné vůči ženám necitlivé české příčestí minulé celý záměr příručky znehodnocuje. Snad by – ale na to jistě přijdou ty a ti, kdo se záležitostmi genderu profesionálně zabývají – mohlo příčestí minulé doznat jednoduché změny. Pokud by třeba větu „Petr a Jana se šli koupat,“ psala žena, dala by ve slově „šly“ na konci tvrdé y. Muž by zůstal u měkkého. Pokud by se jednalo o souvislejší text, mohla by se měkká a tvrdá i (y) v příčestí minulém pravidelně střídat. Gramatická správnost by se pak posuzovala podle toho, zda píšící – úmyslně jsem se vyvaroval genderově nevhodného „autor“ – ve svém textu důsledně zachoval pořadí. Vyučující češtiny – všimněte si: neříkám ani učitel, ani učitelka – by si současně procvičil matematiku.

Genderově správné mluvení a psaní nás ještě nejspíš potrápí. A to buďme rádi, že na tom nejsme jako na Slovensku. Tam se v příčestí minulém bez ohledu na rod podmětu píše u slovesa jen usurpující mužské měkké i. Chudáci Slováci. Budou z toho mít nejspíš polízanici evropského rozměru.

Text byl odvysílán na stanici Rádio Česko 8.1.2009

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze