Abenomika je slovní novotvar vzniklý spojením příjmení nového japonského premiéra a ekonomiky. Pojem se zrodil koncem minulého roku, kdy Šinzó Abe vytáhl v čele Liberálně demokratické strany do předvolebního klání, ze kterého strana vyšla jako zcela jasný vítěz. Abenomika má tedy být novým, účinným lékem na dvě desítky let trvající ekonomické problémy země.

Jakkoli je termín sám o sobě nový, jeho obsah již novotou tolik neoslňuje. Základem abenomiky jsou masívní ekonomické injekce, které jsou do žil nemocné ekonomiky dávkovány již od počátku jejich trablů. Od poslední dávky, zvící dvaceti biliónů jenů, si vláda slibuje vymanění se z půl roku trvající recese. Peníze mají putovat do veřejných prací zadávaných Tokiem i lokální správou. Částka má pomoci vytvořit šest set tisíc nových pracovních míst a zvýšit hrubý domácí produkt o dvě procenta. Má jí být financováno pokračování odstraňování následků předloňského tsunami, asi třetina má jít na rozvoj regionů.

První reakce na toto opatření jsou veskrze pozitivní: Především posílil burzovní index Nikkei 225, který se z devíti tisíc vyhoupl na 10802 bodů, čili do výšin, které po dva roky nespatřil. Nepříjemně silný jen, brzdící konkurenceschopnost japonského exportu, oslabil ve stejné době o dvanáct procent. Podle odborníků je současný kurs vůči americkému dolaru, na který je jen vázán (89 jenů za dolar) ideální. Hlubší pokles japonské měny by prý neúměrně zdražil dovoz, který v případě Japonska především představují energetické zdroje, suroviny a potraviny.

O pozitivním dopadu těchto opatření na hospodářské ukazatele nikdo z předních ekonomů nepochybuje. Podobný efekt byl již minulosti několikrát zaznamenán, ovšem zpravidla neměl dlouhé trvání. Velkou neznámou proto zůstává, jestli se bude jednat o skutečný impuls, který ospalou ekonomiku rozhýbe, nebo se japonské hospodářství vrátí do strnulé pozice poté, co bude finanční pobídka projedena, jako se stalo již mnohokrát předtím. V takovém případě by kvantitativně uvolněná částka byla pouze připsána na futro ke stávajícímu státnímu dluhu. Panují totiž oprávněné obavy o účelnost vynaložení uvolněných peněz - aby nebyly bezúčelně prolity nenasytným hrdlem betonářské lobby, čili česky řečeno, aby se za ně nestavěla jakási hladová zeď.

Podobných pomníků, jako jsou supermoderní muzea v krajích, kde lišky dávají dobrou noc, je po celé zemi neurékom. Distribuce financí totiž připomíná dělení českého medvěda, založené na principu "větší bere", čili nejmasívnější částky zpravidla plynou do volebních obvodů čelních představitelů. Koncem devadesátých let jsem bydlel v prefektuře Okayama, odkud pocházel tehdejší premiér Hašimoto. Nevěřil jsem svým očím, co za ultramoderní nesmysly lze za peníze daňových poplatníků postavit v pustých lesích, posléze do nich najmout personál a to celé - rozlehlé a liduprázdné - klimatizovat a osvětlovat.

Ekonomická krize je doprovázena čímsi, co bych nazval krizí japonské identity. Jde o postupné avšak dlouhodobé vyklízení světových pozic elektronickými giganty; značky Sony nebo Panasonic jsou dodnes symboly ekonomického rozmachu země ve druhé polovině dvacátého století. Jejichž místo ochotně převzaly firmy jihokorejské a v současné době i čínské. Ve snaze zachovat rodinné stříbro vláda momentálně zcela vážně uvažuje o zestátnění těchto symbolů. Takovýto antithacherovský krok nejen, že vládě, která si říká pravicová, příliš nesedí, ale očekávat, že původně soukromá firma bude pod státním řízením směřovat k ekonomické prosperitě, může jen hodně naivní tvor.

Nový kabinet dostal k vládnutí velmi silný mandát. Opírá se o dvoutřetinovou většinu v dolní komoře parlamentu, což pohodlně stačí na prosazení většiny důležitých zákonů i přes nevoli komory horní. Liberální demokraté však nenechávají běh dějin náhodě a připravují se vydobýt si silnou pozici i v komoře horní. To jim umožní implementovat i ústavní změny, které redefinují oficiální vztah Japonska k okolním státům a také k historii, především roli ostrovní říše ve druhé světové válce. Šinzó Abe nenechává nic náhodě, hodně sází na mediální kartu. Snaží se být Japoncům na oči vždy a všude, čili je ho plná televize, velmi aktivně je on či jeho štáb aktivní na sociálních sítích.

Nový kabinet stojí před řadou zásadních rozhodnutí a tak bude zajímavé sledovat, co abenomika Japonsku přinese. Zatím se daří. Centrální bankéři spokojeně hlásí, že dosavadní průběh kvantitativního uvolňování splňuje do něj vložené naděje. popularita Šinzó Abeho značně přesahuje šedesát procent. Kousek za startem nového roku si přejme, aby trend byl vytrvalý, aby se tento neologismus mohl zapsat do učebnic dějepisu co nejlépe. A Abemu osobně, aby ve zdraví přežil i řádné volby, které se odehrají letos v červenci.

A trocha rozptýlení na konec:

Převzato z osobních stránek autora