Poslední bouřka ve sklenici vody dobře ilustruje českou situaci, kdy veřejný prostor zahlcují ptákoviny. Protest Rady zdravotně postižených proti prezidentově výroku, že nechce jmenovat premiéra z invalidního vozíku, je přemrštěný a směšný.

Prezident je člověk jako každý jiný, má úraz a je hendikepovaný, a je tudíž naprosto lidské a přirozené, že tak významnou chvíli, jako je jmenování premiéra vlády České republiky, chce prožít, až bude fit. Václav Krása hodně silně přestřelil výrokem, že prezident "jakoby" řekl, že člověk na vozíku nemůže vykonávat nejdůstojnější a nejvyšší funkce. Právě to slůvko "jakoby" je podlé a podvodné. Krása tím podsouvá prezidentovi, že je "jakoby" nepřítel zdravotně postižených a řadí je mezi lidi nižší kategorie. Tohle si pan Krása vybájil a není pro to ani ten nejmenší důkaz. Prezident je zcela prostě a lidsky nespokojený se svým momentálním stavem, tečka a není důvod to nějak dál rozmazávat.

I zde to uvádím jako doklad rozjitřenosti doby, kdy každý čeká na cokoli, jen aby se dostal do popředí pozornosti a veřejného zájmu. A jelikož je prezident v defenzívě v důsledku krachu svých strategických plánů na ovládnutí české politiky, usoudil zřejmě pan Krása, že si do něho může čutnout.