Viděno zvenčí, situace v aerolinkách připomíná situaci v celém státě. Lidé by mnohdy byli ochotni si utáhnout opasky a přinést oběti, ale museli by být přesvědčeni, že to má smysl, že to jinak nejde, že se udělalo vše rozumné, co se dalo udělat. Lidé u nás stejně jako v Řecku a ve Španělsku jsou ale roztrpčeni, že váha úspor naprosto míjí ty, kteří špatnou situaci zavinili, a padá na ty vrstvy, které neměly a ani nemohly mít sebemenší možnost vývoj ovlivnit. Z toho pramení pocit křivdy a křivda je matka zloby.

Ostatně i tohle platilo za starého Rakouska také.