Jako by se zdálo, že se s ústavou chce hýbat. Konec konců, i Andrej Babiš na svém volebním kongresu navrhoval zrušení senátu a výrazné omezení počtu poslanců, i to by byl zásadní zásah do ústavy České republiky. Vřelého přijetí se tomuto nápadu nedostalo. Jako námět k přemýšlení je ale zveřejněné stanovisko místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy.

Ten navazuje na ideu prorektora Karlovy univerzity Aleše Gerlocha, aby se v ústavě výslovně psalo, že je Česká republika vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních menšin a entit, které jsou s ním spjaty. Roman Fiala navrhuje, aby vedle základních lidských práv existovaly i základní povinnosti.

Názory tohoto druhu se vyskytují zatím sporadicky, ale vyskytují se a kolem nich je vždy polemika. Už to, že je polemika kolem něčeho tak očividně samozřejmého, je znepokojující. Jsme Česká republika a nikoli Nějaká republika, kdo přijde, tak tu je, ať už přijde sám nebo je sem přisunut v rámci nějakých kvót nadiktovaných jinde.

Pokud jde o ty povinnosti, pak je dobře si připomenout, že v oboru lidských práv došlo k neblahému posunu. Staly se z nich nároky. Svoboda, to je jistě pozitivní lidské právo, jen svobodný jedinec se může volně rozvíjet. O tom víme po půlstoletí nesvobody opravdu hodně. Agenda lidských práv se ale rozrostla do obludných rozměrů a povinnosti jsou vnímány jako cosi, co jde proti nim.

Proto je dobře, že se ve veřejném prostoru ozývají takové hlasy od tak vážených osobností, jako je místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.