29.3.2024 | Svátek má Taťána


AKVARISTIKA: Neobvyklá akvária aneb když se praxe odchýlí od teorie

24.3.2016

Akvaristická literatura popisuje různé způsoby zařízení akvárií od společenských nádrží s dekorativně upravenými rostlinami a rybkami z různých světových končin až po specializovaná akvária, kupříkladu biotopová, jejichž zařízení odpovídá přírodním podmínkám konkrétního biotopu. Ve veřejných prostorách bývají reprezentační akvária obřích rozměrů s velkými rybami. V akváriích holandského typu je rybek málo, zato oplývají množstvím druhů rostlin.

Z příruček pro akvaristy nebo také z různých internetových stránek věnovaných akvaristice se lze poučit o věcech, které jsou pro pořízení a údržbu akvária nezbytné. Jak se akvárium zařizuje, jaké prostředí musíme vytvořit těm či oněm druhům ryb, co je to biologická rovnováha, jak se akvárium udržuje a mnoho jiného.

Přední stěna akvária

Mám snad všechnu akvaristickou literaturu vydanou u nás od 50. let do let osmdesátých 20. století. Nejhodnotnější jsou zřejmě encyklopedické publikace německého autora Günthera Sterby a také vynikající knihy českých autorů jako jsou Karel Polák, Stanislav Frank, Rudolf Zukal a další. Dnes vydávané knihy o akvaristice jsou spíš obrázkové publikace s minimem textu, proto je vhodnější hledat informace na internetu.

Existuje jeden extrémní přístup k akvaristice, který klade značný důraz na techniku. Akvárium takového perfekcionisty nemá jen obvyklé vybavení jako je topítko, teploměr nebo jednoduchý filtr. Musí mít zařízení na výrobu kysličníku uhličitého, různé testovací a regulační přístroje. Měří se tvrdost vody a její Ph, ozonér dodává podle nastavených hodnot do vody ozón, to aby se hubily choroboplodné zárodky, k čemuž se také používají lampy s ultrafialovým zářením.

Zvláštní kapitolou jsou pak složité filtry a jejich náplně. A dalo by se pokračovat. Je až neuvěřitelné, jakým množstvím techniky je možné vybavit 100 litrovou nádrž. Nic není ale definitivní, a jakmile se na akvarijním trhu objeví nějaká novinka, například modernější zařízení na výrobu kysličníku uhličitého nebo nový typ filtru, musí je akvaristický nadšenec do techniky ihned mít.

Hejno rybek při krmení na hladině

Na různých akvaristických stránkách lze pak číst nekonečné diskuse o tom, jak akvaristé přes všemožnou techniku bojují nejen se zákaly, řasami a bohužel i s hynutím nejen rostlin, ale i ryb. Přitom by stačilo podívat se do staré literatury, kde je vše důležité vysvětleno. S bujením řas a zákaly se nedá bojovat přiléváním chemikálií. Kdysi jsem různé diskuse akvaristů na internetu sledoval, ale už jsem toho dávno zanechal.

Akvarijní technika svůj význam přitom má. Budu-li mít velké akvárium holandského typu bez rybek nebo jen s několika málo rybkami, kde jsou hlavní rostliny, pak se bez sycení vody kysličníkem uhličitým, přidávání hnojiv a intenzivního osvětlení obejít nelze. Péče o mimořádnou kvalitu vody je pak namístě při chovu některých náročných ryb, jako jsou například L-sumci. Je ale nerozum vpouštět do stolitrového akvária s hejny teter nebo živorodek kysličník uhličitý, dávat do vody hnojivo pro rostliny, hrát si s ozónem, UV lampami nebo instalovat složité filtry a dumat, jaké náplně do nich použít.

Někdy se věci seběhnou tak, že máme doma akvárium, pro které bychom v akvaristické literatuře marně nějaký vzor hledali. Proti poněkud neobvyklým akváriím nelze nic namítat, pokud je vše uspořádáno tak, aby to bylo ku prospěchu ryb.

Dvakrát se mi podařilo dospět k takovému zařízení akvária, které je neobvyklé. Stalo se to v nádrži, která je v provozu nepřetržitě od roku 1988. Nebyl to ale původní záměr. V akváriu o objemu 93 litrů byli od počátku roku 1989 dva trnovci pancířnatí (Acanthodoras cataphractus), pancéřníčci skvrnití, keříčkovci dvoupásí, hrotočelci indičtí a pancéřníčci kropenatí. Kromě těchto asi 12 ryb tam bylo hejno teter červených.

Pancéřníček panda

Po 12 letech obývala akvárium už jen dvojice trnovců pancířnatých. Od té doby jsem dvakrát ročně vyměnil vždy polovinu vody a přibližně každé dva měsíce vyčistil molitanový filtr. Tedy údržba jistě minimální, vlastně skoro žádná, zvláště dlouhé intervaly mezi výměnou vody by mnohý akvarista jistě vytkl. Trnovce jsem krmil výhradně tabletami pro sumce, a to každý druhý nebo i třetí den.

Trnovci světlo nemilují, mají rádi tmu a mimo dobu krmení byli zalezlí ve spleti kořenů, pod filtrem nebo pod kusy břidlice. Takže jsem v akváriu svítil jen dvěma žárovkami 25 W, a to jen pár hodin večer, aby akvárium umístěné daleko od okna v rohu místnosti zcela nepozbylo svou dekorativní funkci a bylo v něm alespoň něco málo vidět (kořeny, kameny a několik malých na světlo nenáročných rostlin).

Za těchto podmínek se jeden trnovec pancířnatý dožil 22 a druhý 24 let. Přitom literatura u tohoto druhu uvádí nejdelší v akváriu pozorovanou délku života 17 let. Podle akvaristické literatury mohou trnovci pancířnatí v akváriu dorůst 12 cm, v přírodě 15 cm. Moji trnovci se tím neřídili a dorostli do délky 16 cm. O této zkušenosti jsem chtěl napsat do měsíčníku Akvárium Terárium. Otec jej kdysi pravidelně kupoval a v 90. letech jsem si dvě nebo tři čísla na čtení do vlaku koupil ve stánku na nádraží. Časopis ale v roce 2009 zanikl a já tak na Zvířetníku dne 14. 3. 2012 začal publikovat článkem Neobvyklá dlouhověkost ryb v akváriu.

Hejno rybek

Akvárium jsem nezrušil. Postupně jsem je předělal. Přidal kořeny, lávové kameny a vysadil nové rostliny. Namísto prastarého dvouramenného molitanového filtru poháněného vzduchovacím motorkem jsem instaloval filtr z polyuretanové pěny s ponorným čerpadlem. Stál asi 200 korun a běží nepřetržitě již čtyři roky. Spínací hodiny zapínají osvětlení v 9 hodin a vypínají je v 21 hodin. Od 12 do 14 hodin se nesvítí. Kromě 15 W akvarijní zářivky red tropical jsem si zhotovil tři další osvětlovací tělesa. Dvě s úspornými žárovkami 7 W (prý vydrží svítit 10 000 hodin), které svítí jako klasická 30 W žárovka a jedno s podobnou žárovkou 9 W. Světla je v akváriu dost.

Vedle teploměru je v akváriu jako poslední technická vymoženost 100 W topítko s termostatem, které ale vůbec nepoužívám. V nádrži je několik menších i větších kořenů, v nichž jsou uchyceny rostliny. Jsou to různé kultivary druhu známého pod jménem hnědovka křídlatá (Microsorium pteropus). Je to obojživelná kapradina, jejíž domovinou jsou řeky od přední Indie, přes indomalajskou oblast až po Filipíny. Nezapouští kořeny do dna, nýbrž na ponořených kmenech a kamenech.

Houštiny jávského mechu

Druhou rostlinou je vodní mech měchýřka jávská (Vesicularia dubyana). Akvaristé ji říkají jávský mech. Může se vznášet volně ve vodě nebo uchytit na kamenech a kořenech. Jde rovněž o obojživelnou rostlinu, ve své domovině v tropické jihovýchodní Asii ve vlhkých džunglích vyrůstá z vody a pokrývá kameny a padlé stromy kolem říčních břehů.

Asi za dva roky malé rostliny hnědovky křídlaté zmohutněly a začaly se rozmnožovat oddělováním malých rostlinek na okrajích velkých listů. Uvolněné rostlinky mají kořeny, není je nutno vsazovat, mohou se vznášet na hladině. Jávský mech roste zpočátku pomalu. Teprve po dvou letech vznikl z malého chomáčku hustý porost.

Rybí osádku tvoří dva druhy pancéřníčků, tetry červené, neónky obecné, živorodky trpasličí a velké hejno živorodek Endlerových. Občas se ryby vytřou a na skle se objeví snůška jiker. Nechávám je ale v akváriu, takže k líhnutí nedojde. Zato živorodé endlerky se úspěšně rozmnožují.

Neónky obecné

Rostliny postupně vyplnily celé akvárium. Nijak je neomezuji, občas nějaké vyndám a věnuji známým. S rostlinami, které se dají sehnat v akvaristických prodejnách, často bývají problémy. Jde totiž o rostliny, které byly vypěstovány nikoli ve vodě, ale na souši. Zpočátku vypadají nádherně, pak ale rychle hynou, takže je nezbytné stále rostliny v akváriu doplňovat. Při kupování akvarijních rostlin je vhodné předem zjistit, jak byly vypěstovány a dát přednost třeba méně efektním, menším, ale ve vodě vypěstovaným rostlinám, které jsou na vodu zvyklé a dobře nám v akváriu porostou.

Nevím, kolik je v akváriu rybek. Jenom živorodek Endlerových může být kolem 50 a těch ostatních asi 12. V té džungli, která v nádrži vznikla, se to prostě spočítat nedá. Takhle rostlinami zcela zaplněné akvárium jsem dosud neměl. Problém by mohl být s osvětlením, avšak akvarijní zářivka a tři další osvětlovací tělesa zelenou masu prosvítí tak, že světlo dosáhne i dna. Jsou však místa, kde je stále přítmí. To vyhovuje sumečkům, kteří takové tmavé úkryty ve spleti kořenů vyhledávají.

Filtr je nastaven na poloviční výkon tak, aby za hodinu dvakrát přečerpal 150 litrů, tedy zhruba dvojnásobek objemu vody v akváriu. Pohyb vody není na rostlinách nijak vidět, je patrný pouze na hladině při vhození krmiva.

Šedesát ryb v 93 litrovém akváriu (vody může být v nádrži 70 litrů) vysoko přesahuje veškerá doporučení pro množství ryb v nádrži, s nimiž se můžeme v akvaristických příručkách setkat. Odpadních produktů látkové výměny rybek, vylučovaných ve formě močoviny a tuhých exkrementů, bude jistě dost. K těmto odpadním dusíkatým látkám se řadí také odumřelé části rostlin. Jde o látky, které se rychle rozkládají působením různých mikrobů.

Aby se zamezilo anaerobnímu hnití, při němž dochází k zápachům vody a hynutí ryb, musí být ve vodě dostatek kyslíku. Velká část odpadních organických látek se okysličením uhlíku přemění na čpavek a kysličník uhličitý, který přijímají ve dne rostliny. Okysličením dusíku se čpavek mění na dusitany a ty na dusičnany, čímž se organické hnilobné látky přeměňují na látky minerální, které jsou výživou rostlin.

Živorodka trpasličí

Aby rostliny mohly mineralizované látky využít pro svůj růst, potřebují přijímat kysličník uhličitý a mít dostatek světla. Kysličník uhličitý se v akváriu vytváří nejen při oxidaci uhlíku v odpadních látkách, podstatnou část kysličníku uhličitého vydechují ryby. Přijímáním kysličníku uhličitého za spolupůsobení světla vytvářejí rostliny z minerálních látek organické látky. Prostě rostou. Jde o mimořádně složitý a dosud ne zcela probádaný proces známý jako fotosyntéza (asimilace). V noci vše běží opačně. Rostliny spotřebovávají kyslík a vydechují kysličník uhličitý (disimilace).

Čtenáři to zajisté znají, mnozí i lépe. Tyto obecně známé věci se v každé akvaristické příručce zmiňují v souvislosti s pojednáním o biologické rovnováze. Úplně jednoduše řečeno je pro vytvoření biologické rovnováhy v akváriu důležité světlo a provzdušňování vody. Zatímco příroda dokáže biologickou rovnováhu vytvořit, v uzavřeném prostoru sebevětší nádrže se jí lze jen více či méně přiblížit.

Jediná údržba akvária spočívá ve výměně 25 litrů vody za vodu novou (s malou lžičkou kuchyňské soli) jednou za 6 týdnů. Vodu nenechávám odstát déle než několik minut, dbám jen na to, aby byla stejné teploty jako voda v akváriu. Odebraná stará voda nijak nezapáchá a je čirá. Přitom se vyčistí přední a obě boční skla akvária (na zadním skle je ponechán porost zelené řasy), odstraní odumřelé části rostlin, popřípadě se vyjmou rostliny, které se příliš rozrostly. Filtrace (a tedy i okysličování vody) běží nonstop. Svítí se 10 hodin denně. Krmení jednou denně výhradně několika druhy suchého, kvalitního krmiva. Dva dny v týdnu se rybky nekrmí.

Živorodky Endlerovy (samičky)

Část odpadních látek odbourá filtr. Polyuretanovou kostku filtru vyždímám dvakrát za rok ve studené vodě, abych nezahubil nitrifikační bakterie, které se v něm utvořily. Sám by ale filtr sotva na to množství odpadních látek stačil. Největší zásluhu na udržování biologické rovnováhy budou mít zřejmě rostliny. Akvárium je jimi doslova prostoupeno. Oba druhy akvarijních rostlin se rozmnožují.

Hovořit o přiblížení se k biologické rovnováze v akváriu se 70 litry vody a 60 rybkami, byť malými, může být, a právem, považováno za troufalé. Fakta jsou nicméně následující: ryby předčasně nehynou a netrpí žádnými nemocemi. Některé se dokonce vytírají a kladou jikry. Ve společném akváriu se rodí živorodky a mláďata jsou schopna vyrůst. A daří se i rostlinám.

Krmení rybek na hladině, na skle nakladené jikry

Rybky jsou většinou skryté ve vegetaci a jen několik jich plave tak, aby byly v akváriu vidět. Na první pohled není vidět, kolik jich v akváriu je. Vyrojí se však v okamžiku, když se na hladinu sype krmivo.

Jedno pravidlo pro určení, jaký počet ryb lze v akváriu chovat, stanoví na 1 cm délky ryby v dospělosti jeden litr vody. Jiné pravidlo říká, že na jednu rybku do 5 cm by mělo být 5 litrů vody. Podle prvního pravidla by mohlo být v akváriu 25 až 30 rybek, podle druhého pouhých 14. Někdy ale přece jen může platit ono úsloví o šedé teorii. Sděluji proto svou zkušenost a přikládám fotografie akvária. Možná se k tomu někdo vyjádří.

Foto: autor. Určitě se podívejte do fotogalerie - kliknutím do kteréhokoli obrázku v textu.




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !