Ech děvče, ty jsi tedy nadílka! Princezna Měděnka, viď?! Ležíš si na sluníčku, oči mhouříš a jsi prostě ta nejkrásnější a nejhodnější… Houby, jsi pořád Cuprumice dračice! Nadílka, kterou jsem fakt nutně potřebovala! Moc se nesměj – ještě ve tvém půl roce jsem byla rozhodnutá, že tě někomu dám, pokud toho bude hoden.

Cuprum s Ap, foto Wami

Jenomže se to pak tak nějak zašmodrchalo a zůstalas doma. A když ti byl první rok, prohlásila jsem tě definitivně za moji. Tak trochu vzájemně jsme se nadělily k narozeninám. Strejda Alík z toho tedy nebyl zrovna nadšený. I když jsem ho ujišťovala, že on je a pořád bude mým nejlepším. Přeci jen vás bylo docela dost. Plný dům i dvoreček. Čtyři rezaví a jeden černý a tvůj děda Borek byl velký šéf…

V září pak přišel čas na naši tradiční dovolenou na milované chalupě. Skvěle jsi doplnila Elsu a kočkoury a Alího s Darkem. Byli jsme dokonalý pojízdný cirkus. Hlavně cesta tam byla výživná. Zvlášť první hlučná hodina. Ale zvládli jsme to a na chalupě nám bylo krásně, jako vždy. Mňoukavci si užívali všech zákoutí bezpečného, uzavřeného dvora a volný pohyb dovnitř-ven. My s mamčou a vaší trojhlavou smečkou zas krásných vycházek a dokonalé pohody.

Alí se s výrazem trpitele smířil s tvou neustálou přítomností. A když po návratu doma zjistil, že už s náma nebydlí tata Borek ani sestřička Aurum, že jsme sami, začal si svého postavení nejstaršího ve smečce docela užívat. Přijal tě dokonce i pod naši společnou peřinu.

Tobě zpočátku trochu chyběla Aurumka. Maminku jsi mohla kdykoli beztrestně okusovat a zlobit ji nebo usínat přitisknutá u ní. K Alímu si takové důvěrnosti nemůžeš dovolit dodnes. Už je z něho poněkud netýkavý pán. Zato Darek, to je parťák, že?! Moc se netvař jako nevinnost sama. Kdo ho právě před chvílí držel na lopatkách? Pěkně za krk!?

Já vím, že si to užíváte oba. Ale občas to fakt přeháníš. Máš štěstí, že tě Dáreček z nějakého mně neznámého důvodu tolik toleruje. Raději uteče, než by na tebe zavrčel. Cože? Jó, že jsi nejkrásnější a on tě miluje! Tak to jo, to je důvod! Jen doufám, že s touto teorií jednou nenarazíš. Jasně, jsi okouzlující. Nožku přes nožku, zasněný výraz sfingy...

Cu dámička, foto Markéta Adamusová

Koketa seš, abys věděla! Darka poblázníš, kdykoli se ti zachce. A na Alíka to taky umíš hezky rozehrát. Nejlépe v naší posteli, když přijdu z práce, že? To je opravdu moc hezký uvítací rituál. Akorát nechápu, proč ho nemůžete provozovat třeba na koberci. Aha, podlaha nepruží, nemohla bys s sebou efektně mrskat na záda. Přední pacinky na hrudníčku, stehýnka roztažené, ocásek dozadu jak anténku a jen mrkáš, aby tě přišel oňuchat a olíznout. Měděnko, Měděnko! Vždyť vím, že to je tvá nejsilnější zbraň na Alouška. A pak že nejsi koketa!

A co teprve, když na tě v prosinci přišlo první hárání… Bylas nečekaně hodná. Netvař se, nepodceňuju tě. Vím, že jsi šikovné děvče. Ale bylo toho na tebe najednou moc nového a opravdu jsi mě mile překvapila. A bylo mi tě líto. Snášela jsi hárací kalhotky i pobyt na místečku v bedně. A asi ti nebylo nejlíp, protože jsi byla hrozně mazlivá a něžná. Kdepak, normálně nejsi moc něžná. Tulíš se s razancí buldozeru.

A štípeš mě při každé příležitosti. Jo to jsou vášnivé hubičky, ahá! Tak promiň, že je jaksi patřičně neoceňuju. Ale zpět k hárání. Nejhorší byl poslední týden, kdy ses začala klukům nabízet naplno a oni taky přesně věděli, že jsi v nejlepším. To mně bylo líto nás všech a hlavně Alouška, který tě měl doma přímo pod nosem. Ale přežili jsme to, tvou čest jsem uhlídala. A pak přišly Vánoce a mohli jsme být zas všichni pospolu. Vyčuchali jste si dárečky pod větví a mohlas zas v noci pod peřinu.

Na Silvestra bylo tak teplo, že jste si všichni tři při procházce zaplavali. Týden na to, při pravidelném velkém víkendovém procházkování, sis koupel s Alím zopakovala. Jste prostě cvoci. Kachny převlečené za pejsky.

Strejdo, plavem, foto Markéta Adamusová

Celá zima byla divná, teplá, žádný sníh, žádné tahání na běžkách. Dalo se akorát procházkovat a aportkovat s balónkem na šňůrce. Prostě počasí stálo za psí štěk. To se tak říká, když se něco nevydaří. Co? Jo, že tvůj štěk se vydaří vždycky! No to máš pravdu. Ty jsi totiž štěkna největší. A je to pěkně otravné a pořád nevím, kde máš vypínač. Štěkáš, když se raduješ, když se vztekáš, když se bojíš, když se nudíš. Samozřejmě když hlídáš.

A navíc ještě mručíš a kvílíš a pískáš nosem jak papiňák když třeba nemůžeš usnout! No to je hrozná sranda! Dávejte pozor, jasná princezno, abyste si neuvrtěla ten svůj ocásek! Kuprumice opice, vždyť ty si dokonce štěkneš, když děláš „DOWN“! Vůbec nechápu, jak tě tohle napadlo? A hlavně tys asi vůbec nepochopila, že na „DOWN“ bys měla okamžitě a bezhlesně zalehnout. Aby sis třeba nevyplašila zvěř. Mno, zatím se tímto povelem nebudeme trápit…

Jaro přišlo brzy. Teplé, hezké. Krom lítání za aportkem s Alím a Darkem jsem ti vymyslela novou pohybovou zábavu. Zkusily jsme zápřah do koloběžky. A ono tě to bavilo! A já byla z tebe přímo nadšená, jaká jsi šikovná. Jízda s tebou byla prostě paráda! V terénu těžká pohoda, jen na kopečky nemáš tu sílu co Aloušek. Ale jinak jsi krásně tlapkala dopředu, žádné rožky tě nesváděly k očuchávání, žádné stopy neodváděly pozornost. Jen v uličkách kolem psů za plotem to teda moc nešlo. Protože jsi ta štěkna a hysterka k tomu. Ale jinak jsi moc šikovná holčička, já vím!

Každopádně mě ježdění s tebou velmi rozradostnilo a začala jsem ti plánovat tažnou kariéru. Blížil se termín závodů na Radíkově. Těšila jsem se, jak s Alouškem uzavřeme jeho závodní éru a potom si ho budu už jen hýčkat. Přece jen devítiletý pes už není žádný mladý atlet. Tebe jsem si chtěla nachystat na podzim. Jenomže Alí si dva týdny před závody pomrvil kloubek na pravé přední. Nožka nějak neustála jeho vášnivé aportování s tebou a Darkem. A protože on je magorek a já nedůsledný blbec, neudržela jsem ho patřičnou dobu v klidu, kloub zlobí pořád a tahat spolu už asi nebudem.

Jedeme! foto Markéta Adamusová

A tak ses stala náhradnicí a na Radíkov jsme jely jako holčičí tým. Nebyla jsem z toho vůbec nadšená. V zápřahu jsi byla čtyřikrát a tolik lidí a psů pohromadě jsi ještě neviděla. Jenomže ty jsi prostě princezna Měděnka, pravá dcera zlatíčka Aurumky. Umíš překvapit. Nebylo úplně všechno dokonalé, ale přesto jsi mi připravila moc hezký víkend. Chovala ses dobře a závody jsi zvládla se ctí. Hlavně v sobotu jsme jely vyloženě na pohodu. Snaživě jsi táhla, neřešilas psy ani lidi na trati. Skvělé to bylo!

V neděli jsem na tobě viděla od rána, že sis v noci neodpočinula. Bylas roztěkaná, extrémě uštěkaná. Start jsme měly jak klauni z cirkusu. Byl tak pomalý, že máme zaručeně nejvíc fotek ze všech závodníků. Z kopečka ses konečně rozběhla a pak už to bylo zas dobré. Fyzicky jsi byla v pohodě, akorát jsi měla náramně unavenou hlavičku.

Při vyhlašování výsledků jsem si s tebou sedla stranou na sluníčko a ty ses nechala jako malá uložit do klína na záda a úplně tvrdě jsi usnula, než na nás přišla řada. Skončily jsme na šestém místě z deseti a dvě závodnice navíc odstoupily po prvním kole. Takže vlastně přesně v půlce, což považuju za slušný výkon. S Alouškem jsme došli na prvních závodech na Cakově pěšky s rozbitým kolem na rameni…

Tvá tažná kariéra se zdála být nastartovaná. Jenomže jaro pokročilo a do parku se zase nastěhovali holubi. A v tobě se probudily lovecké geny. Začalas mi předvádět naprosto dokonalé vystavování i postupování. Moc hezky se na to dívalo. Pravda, když jsi byla navolno a holubi vzlétli, poněkud jsi zešílela, ale připískat ses nakonec nechala.

No, a koncem dubna pořádalo myslivecké sdružení Karviná jarní svod psů. Páneček tam jel s tvou sestřičkou. A já z nějakého náhlého popudu přihlásila i tebe. Patrně jsem lehce zešílela. Věděla jsem, že moc nechceš ukazovat zuby a vůbec se vlastně neumíme předvádět. Jenomže ty jsi fakt šikovné děvče. Pravda, tvé předvedení byla trochu komedie. Souhlasila jsem s panem posuzovatelem, že na výstavě by nás nejspíš vyhodili z kruhu. Ale nakonec ti vystavil moc hezký posudek. No uznej sama: místo povaha střelená napsal temperamentní, pochválil tě vlastně celou, napočítal všechny zuby a změřil správnou výšku.

Vycházka, foto Daška Klichová

Sestřička, která šla po tobě, předvedla ještě větší divadlo. Pobavily jste všechny okolo, holky jedny zrzavé. Jen my s pánečkem jsme byli z ní nešťastní. Ukázalo se, že nemá správný počet zubů. S tím jsme vůbec nepočítali. Bohužel se tak hned na začátku uzavřela její cesta k případné chovnosti. A taky bylo zbytečné, aby skládala zkoušky, když ji majitelé nechtějí mít loveckou. Jenomže ségra už byla přihlášená na Jarní zkoušky vloh v půli května. A protože jsem cvok a s oblibou si nadělám do svého vlastního pelechu, rozhodla jsem se, že budeš její náhradnicí a zkusíme to spolu.

K mému děsu a tvé veliké radosti jsem se uvrtala do něčeho, co jsem NIKDY nechtěla dělat. Vždyť už jen při čtení zkušebního řádu mě jímala hrůza. Jediné, co jsme splnily na 100 %, bylo, že pes by měl zkoušky vloh absolvovat v podstatě nepoznamenán výcvikem, aby mohl plně předvést vrozené vlohy. Jenomže poslušnost by jistě měl mít. A propadnout nadšenému šílenství, sotva se vznese bažant, o zvěři běhací radši nemluvě, to taky asi není nejlepší. A my měly necelé tři týdny, abych se já naučila tě předvést a ty abys mě alespoň trochu vnímala a brzdila to šílenství. Děs!

Zahájila jsem přípravu vstupem do řad ČMMJ a zakoupením lovecké píšťalky. Ač normálně pískám celkem slušně na pusu. Přehlášení na zkoušky zajistil páneček. A pak to začalo. Páneček chodil dolaďovat výcvik s maďarem Timem, kterého měl vést den po nás na „Podzimkách“, my se učily abecedu. Naštěstí mi hodně poradil, bez jeho podpory bych do toho vůbec nešla. Jenomže mě dílem povzbuzoval a dílem pořádně deptal. Byly dny, kdy jsem s tebou vůbec do pole nešla, protože jsem toho měla úplně dost.

Poslední čtyři dny před zkouškama začalo období dešťů. Denně jsme svorně promokli. Hledání v trávě po pás a kalužích po kotníky bylo drsné, trápil nás nedostatek zvěře. Tebe ovšem netrápilo vůbec nic. Bylas nadšená, že můžeš lítat porostem a čuchat ty bažantky. Stačilo, když jsi našla jednoho, a bylas radostná po celou dobu mokrého hledání. Po práci jsi byla samozřejmě vysušená a nakrmená, mělas vskutku princeznovskou péči. Zato já jsem se ke všemu pohybu zmítala v pochybnostech, a tak se první výsledek dostavil už před zkouškama. Zhubla jsem o tři kila…

Sedmnáctého května jsem se probudila do šedivého promočeného rána. Že jsem, já spavec, vstala hodinu před nastaveným budíkem, aniž bych si toho všimla, jen dokládá, v jakém rozpoložení jsem se nacházela. Ty s Alouškem jste se ochotně nechali vyvést na nečekaně ranní venčící procházku do parku. Postrádalas tam akorát ještě spící holuby, moje nervozita se tě v nejmenším nedotkla. Po telefonátu pánečkovi se mi teprve rozbřesklo, kolik je vlastně hodin.

Páneček nás do Havířova vezl. Nutně jsem potřebovala podporu morální i řidičskou. Přejezdy městem na plochy jsou vždycky hektické, občas se dojíždí po necestách, nedala bych to. Tak vynervovaná jako ráno před zkouškama jsem asi ještě v životě nebyla. Bála jsem se, aby se ti něco nestalo, bála jsem se, abys neudělala nějakou ostudu, abys mi třeba nedonesla neplánovaně polomrtvého bažanta, bo co bych si s ním počala…? No prostě uzlík nervů. A čím víc se já děsila, tím byl páneček rozvernější. A ty ses tvářila, že máš od rána super den.

Tim s páníkem, foto S. Kubíček

Na nástupu jsem tě udržela celkem tiše a v klidu jen díky pamlskům. Říkalas, že sedět v řadě mezi psy je děsný opruz, a chtělas kecat pánečkovi-trubači do slavnostních fanfár. Potom jsme se konečně s menšími zmatky rozjeli do určených lokalit. Já se trochu uklidnila, ty ses naopak hemžila očekáváním. Počasí nám přálo. Bylo mlžno, pošmourno, ale nepršelo! Ovšem terén byl nasáklý tak, že zkoušky se klidně mohly jmenovat vodní. Jak jsi maličká, mělas v louce vody občas až po pupík. Pro bažanty to rozhodně nebylo moc přirozené prostředí.

Nečekané megalouže ti občas podtrhly nožičky, což ti ovšem radost nezkazilo. Akorát jsi po hledání byla durch mokrá. Nechtěla jsem tě nechat prochladnout, a tak jsem ti při čekání na další akci oblíkla „bundičku“. Pravda, někteří účastníci se dívali trochu divně. Rozhodčí to nekomentovali, a i kdyby, nenechala bych princeznu klepat zimou. Že jsem byla navlhlá taky, jsem neřešila. Nevadí mi mokro v botách a spodní podvlíknuté vrstvy jsem měla teplé. A hlavně jsem se uklidnila, protože jsi byla opět moc šikovná a spolupracovala jsi. Myslím, že rozhodčí z nás měli docela srandu. Nová fena a nová ženská do klubu…

Postupně jsme všichni předvedli, co umíme a neumíme a nakonec jsme se dočkali i zasloužené svačinky. Máš pravdu. Je to móc dobrý zvyk, vozit do terénu voňavé horké klobásky. Potom nás už čekala poslední zkouška – vystavování. Protože divoké zvěře byl v těch extrémních podmínkách jaksi nedostatek, muselo dojít na „vypuštěného“ bažanta z odchovu. A i tak to bylo kapku složité, louka byla vhodná skutečně spíš pro kachnu. Ale všichni jsme měli stejné podmínky.

No jo, musím tě moc pochválit! S trochou štěstí předvedlas vůbec nejkrásnější vystavení ze všech. Napřed ses, posilněna svačinkou, nádherně rozběhla do hledání. Potom tě do nosu praštil pach, zvolnilas, opatrně postupovalas k houštině kopřiv a zůstala do nich civět pevně stojící se zvednutou tlapkou. Jen nozdry se ti pohybovaly, jak jsi zkoumala lákavý pach. Byla jsem nadšená. Radost měl i pan rozhodčí.

Ve chvíli, kdy jsem tě, pořád ukázkově vystavující, připínala na vodítko, ze mě všechno spadlo. Huba se mi roztáhla do přiblblého úsměvu a byla jsem poněkud euforická. Hele, netvař se tak poťouchle, princezno. Tobě taky někdy stačí ke štěstí málo. A náhodou, naše úspěšné první představení na veřejnosti, kdy o něco skutečně šlo, nebylo vůbec málo. Jo, ty ses dobře bavila, ale muselas přece jen i poslouchat. A dobřes věděla, že jsi moje nejlepší holčička. Že jsem z tebe radostná a spokojená a bylas na sebe pyšná.

Dokonce v hospodě, při čekání na výsledky, ses chovala způsobně. A při závěrečném nástupu a přebírání diplomu jsi byla téměř za dámu. Jarní zkoušky vloh jsi dokončila v 1. ceně se ziskem 194 bodů z možných 228. Jenomže ten výsledek nás taky trochu zavazuje pokračovat v započatém, víš? A to už taková legrace nebude. Měla jsem tě vzít druhý den s sebou, když jsem byla fandit pánečkovi s Timem. To bys viděla, jak má vypadat ohař při práci. Byli tak šikovní, že Timeček byl vyhlášen druhým nejlepším z celých zkoušek a dostal i pohár. Až tohle dokážem, můžeš se dmout hrdostí.

Profík Tim na podzimkách, foto S. Kubíček

Momentálně mám z nás pocit, že pokud někdy podzimky vůbec prolezeme, bude to zázrak. Pro letošek jsme se k žádným nedopracovaly. Po jarkách jsem se potřebovala vzpamatovat a poněkud jsem polevila v rozvíjení tvých kvalit. Stejně s tebou nebyla řeč, začaly se ti bouřit hormóny. V červnu tě přepadlo druhé hárání. Domluvit se s tebou nedalo víc než měsíc a celých dlouhých deset dní jsi klukům dokonale bláznila hlavy. Největší chudák byl opět Aloušek. A hned potom já. Tys byla tentokrát v pohodě, koketko jedna.

No a potom jsme začaly cvičit ten aport, protože přinášení něčeho odněkud je na podzimkách opravdu hodně. Celých 6 disciplín se scíplotinou! A že by nám to nějak zvlášť dobře šlo, to se říct nedá. Moc na mě nekul ty oči, víš, jak na tom jsme. Odmítla jsem pánečka, když se nabízel, že tě to naučí. Snažila jsem se mu vysvětlit, že by mě to netěšilo, že se nepotřebuju jen předvádět se psem vycvičeným někým jiným. Že s tebou to mám buď všechno, nebo nic.

Běžíme, foto Markéta Adamusová

Potřebovala jsem jen poradit, jak na to. To se mu moc nechtělo, ale když už jsem z tebe byla opravdu zoufalá, nějaký fígl mi vždycky nakonec prozradil. Myslím si, že ty už moc dobře víš, co po tobě chci. Problém je, že né vždy se ti chce. Nejsem žádný výcvikář. Svorně jsme napáchaly dost chyb a doteď občas nevím, jak ti správně vysvětlit, co máš udělat. Nevím, nevím, princezno moje, jestli zvládneme podzimky v jarním termínu. Už umíš drž a dones a odevzdat hezky s předsednutím. Taky tě baví hledej.

Ale pořád jsme jen u půlkilového aportu z celtoviny a v domácím prostředí. Až vyjdem na louku, bude tě zajímat všechno jiné než aport, jak tě znám. A kde je to nošení scíplotin?! Mrtvolky tě budou bavit, to nepochybuju. Ale musíš si v té tvé krásné hlavince srovnat, že mi je musíš donášet, tak jako teď aportek. Žádné pohazování, žádné žvýkání, ale najít, popadnout, donést, sednout a odevzdat. Králík je těžký. A pro kachnu musíš skočit do vody. A k tomu budeš muset pracovat mezi cizími psy. A chodit bez tahání na vodítku. A nesmíš honit frnknutého bažanta ani zdrhající zvěř čtvenohou. Že bych tě nějak naučila to zalehnutí na povel na dálku, to ani nečekám…

Cu důležitá, foto Markéta Adamusová

Ukázkově zíváš! Už tě nudím? Jo na výlet že bych tě radši mohla někam vzít! Jako onehdá k Ešusovým za Bubitkou a Štajnidlem třeba. Pendolinem by se princezna chtěla zase povozit, Štajníka prohnat po louce… Děvče moje, asi by ses divila, jaký už je z něho veliký kluk. Určitě by ses lekla a zas hulákala jak střelená, než by ti došlo, že je to kamarád. Taky bych jela, Měděnko. Bohužel to k nim máme moc daleko, ale byl to povedený víkend…

Jenomže nemám jen tebe, jak sis ty žárlivko jistě dobře všimla. Ty že nejsi žárlivá? Že na výlet na hory bys klidně vzala naše kluky, že s Darkem byla v lese sranda. To teda byla, akorát jsem byla kapku v křeči, který z vás zbourá nějaký strom hlavou, jak jste rozjeli tu honěnou. Ještě že Alču jsem včas přidržela u nohy. Ale jo, zářijová túrenka v Beskydech byla moc povedená. Jen je trošku náročné ukočírovat vás tři pohromadě. Až zas vymyslím lidupustou trasu, tak vás s mamčou někam vyvezeme.

Buď ráda, že se můžete alespoň o víkendech pořádně vyřádit u koníků. A celé léto i kus podzimu jsme se mohli koupat v Kališoku. No, ty a Darek se koupete furt. Však se mi nedávno hodilo, že tak ráda plaveš. Když ses mi v ohradě u koníků přebarvila nahnědo, vyplavala ses zas hezky do Měděnky.

My s Alím jsme už starší ročník, my už vám teď plavání jen závidíme, abychom si neprochladili záda třeba…

Ale máš pravdu, měly bychom ještě využít hezkých dnů. Dostaneš postrojek a trochu se proběhneš u kola ke koníkům, jo? Blíží se podzimní tažné závody na Radíkově, budou poslední listopadový víkend. Ještě nevím, jestli vezmu Alouška jen tak do počtu na výlet nebo pojedu s tebou, ale připomenout si povely pro tahání by sis mohla. Tak konec mžourání a zívání. Pojď, jdeme! Ježiš, nebuď tak střelená! Ticho!!! Neskač na mě! Aů!!! Zas štípeš! Jsi Cuprumice OPICE, střelka střelená, princezna blběna…

Štípaná, foto Daška Klichová

Pro fotonadšence přidávám alba z Radíkova: první, druhé, třetí, čtvrté, páté a šesté.  Foto ze svodu a z našich „vodních“ jarek 17.5.2014 nemám, neměla jsem fotografa. Prý jsou fotky na FC - OMS Karviná, ale jak nejsem moc virtuální, žádné jsem nenašla…

A pozvánku na aktuální akci v Radíkově najdete zde.

P.S. Ap výlet do Radíkova o tomto víkendu doporučuje, protože opět bude co vidět a Chata pod věží výborně vaří.