25.4.2024 | Svátek má Marek


KOČKY: Anešek stále překvapivý

13.8.2014

Anešek jest byl nejdřív koška, pak kocourek a pak se proslavil tím, že jurodivě povil dva sněžné krtky a stal se vzorným matkem.

Následující tři roky stal se potom kočí veskrze indórovou, jak zní módní příšerný název pro koč gaučovou. Bytu neopouštěje, hlavně hajal a papal a jediným jeho úkolem bylo seřvat paničku, když přišla domů. Tuto vyhlížel z parapetu v předpokládaný termín návratu, a když se mu zjevila na monitoru, rozeřval se na celou ulici – sáááám, tak sááám tu sééém, ubohý já bílý koč. Jednou jsem šla dřív a z druhé strany, pohodlně a pohodově se rozvaloval na sluníčku mezi okny a hajal.

Kromě hajotu a papotu jevil jakési vnitřní pnutí, jen když oknem viděl ptáky. Čuměl s tlamičkou otevřenou a slabounce pištěl, ne puzen pudem loveckým, spíš údivem – jé, oni jsou pořád ještě i jiná zvířátka než já! Až mi srdce bolelo při pomyšlení, že ho vlastně vězním. Ale Anéš ve svých předchozích pobytech v zeleni výrazně strádal, už to zoufalství, že po ruce neměl svou nepostradatelnou bedničku, a musel, považte, až dolů pod smrček. A tam se tak náročně hrabe.

Anešek zvídavý

Letos jsem se rozhodla změnit teritory, tudíž nastal čas kastrace. Našemu vetovi, milovníkovi koček, se do toho nikdy moc nechtělo, nevěda, co vlastně vyjmout má. Navíc můj přítel, pamatuje a velmi tehdá oblibuje Aneščí maminku Scarlettu, projevil přání mít po této, alespoň zprostředkovaně, kotě. 

Ech. (Jistá má přítelkyně ze Zvíř řad na tuto informaci vydala jen poděšený kvil – množit Anéééška?) Nojo, no. Pak se ozvala přítelkyně jiná, také požadujíc kotě, s tím, že potřebuje kočičku, neb její kocour se furt jen někde fláká a pere, na myši nereflektuje a vůbec, jako všichni chlapi vůbec není k ruce.

Takže, osudu a CD ponecháno, pánubohu poručeno, Anešek převezen do rodného údolí. Jsem předpokládala, že několik minimálně dní nevystrčí svůj růžový delikátní čumáček zpoza polštáře v mé posteli, chvěje se strachem a bázní. 

Cha! Již úžasná vymoženost samostatného kočičího dveřního vstupu zaujala ho natolik, že zapomněl na hysterák, který během transferu předváděl v přepravce. Vzrušeně čuchal za kredencem a pak, obalen pavučinami, s ocáskem zvídavě zdviženým vyrazil do vlahého jarního podvečera.

Anešek spokojený

Nebyla ta koč doma tři noci a dva dny. Bych aspoň trochu zamezila vlastním výčitkám, začala jsem si vypočítávat „výhody“ Anešovy zřejmě již fatální nepřítomnosti, například absence souvislé vrstvy bílých chlupů naprosto všude vůkol. Aspoň něco pozitivního, když už :-( , není přece možná, by tento můj pitomeček, kravička má bílá, ovečka nevinná, koč to veskrze pokojówa, přežil ve zdejší divočině takovou dobu. A bez papání!

Třetího dne k ránu mi probudili ptáci, pokřikovali jinak, skoro se to dalo přeložit – pozorpozordesempozor – a áno, za chvíli strčil Anešek držtičku do dveří. Vyčerpaně to zvířátko pak spinuškalo, milostné kousance si hojíc. 

Včera v noci se tu na dvorku odehrávaly zřejmě manévry 4. ukrajinského frontu maršála Malinovského, aspoň tak to znělo. Anešek/ška avšak již způsobně hajal na gauči. A též byl viděn místní frajer největší, zrzavý superkocour zvaný Pirát z Karibiku, an vyčerpaně odpočívá pod jasmínem, se zbrusu novým šrámem za zbývajícím uchem. Asi ta blondýna z Prahy za to stála.

Pokračování příště.

13. května 2014

 

Anešek půvabný

Tak pokračuju.

Dnes je 25. července a Anešek je stále štíhel a svižen a evidentně netěhoten. Takže tuto sezónu vystupuje za kocourka.

Abyt Neviditelný pes