25.8.2016 | Svátek má Radim






Jak jsem se vydal po stopách ruského fenoménu

23.8.2010 6:45

Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.TOPlist

Před časem jsem seznámil čtenáře svého blogu se školou Vjačeslava Michajloviče Bronnikova, který vypracoval vlastní metodu výuky "přímého vidění", známého z některých praktik duchovních cvi­čení jako tzv. "vnitřní zrak". Přímé vidění má dávat lidem mož­nost orientovat se v prostoru bez pomoci očí, tedy vidět ve tmě. Tako­vémuto přímému vidění se podle Bronnikova mohou naučit i lidé nevidomí (slepci) a získat tak náhradu za ztra­cený zrak. Jak Bronnikov říká, techniku tzv. vnitřního zraku on sám ovládá, dokonce naučil přímému vidění i svého syna.

Bronnikovu metodu výuky "přímého vidění" obhajovala svým prohlášením i jedna z ruských vědec­kých kapacit: ,,Potvrzuji, že lidé, ovlá­dající me­todu V. M. Bronnikova, jsou schopni číst neznámé texty se zakrytýma očima. Dokáží reali­zovat celou řadu různých složitých činností a úkolů, aniž by k těmto úko­nům použili zrak. Výsledky pozo­rování uká­zaly, že lidé, kteří ovládají tuto techniku, nemusí mít žádné zvláštní schopnosti. Především jsem vi­děla různé techniky učení, které směřují k tomu, aby se maxi­málně využily všechny schopnosti a mož­nosti organizmu. Použití alternativ­ního vidění se dá v plné míře využít u slepých lidí. Výzkum potvr­zuje celko­vou prospěšnost pro rozvoj lidského mozku." N. P. Bechtě­reva, akademik Ruské akademie věd a Ruské akademie lé­kařských věd.

A tak jsem se vydal po stopách tohoto ruského "fenoménu zakrytých očí", neboť i u nás máme mnoho ne­vidomých osob, které by uvítaly možnost osvojit si Bronnikovo přímé vidění, jako ná­hradu za ztra­cený zrak. Ovšem nejde jen o naše spoluobčany, vždyť podle odhadů Světové zdra­votnické organi­zace (WHO) z roku 2002 žije na světě přibližně 161 mi­lionů lidí s poškozeným zra­kem. Z toho je 37 milionů (0,6 % z celkové populace) nevidomých, při­čemž drtivá většina (více než 90 %) osob s vadami zraku žije v rozvojových zemích. Takovéto množství zrakově postiže­ných lidí je zde hlavně z důsledku nedostatečné nebo žádné lékařské péče, nedostatku fi­nančních pro­středků a špatné hygieny. Odhaduje se, že až ve třech čtvrtinách případů by šlo slepotě předejít nebo ji vyléčit. Proto také v roce 1999 Světová zdravotnická organi­zace spolu s Mezinárodní spo­lečností pro pre­venci slepoty (IAPB) a dalšími organizacemi založila iniciativu Vision 2020: The Righ To Sight. Cí­lem této iniciativy je do roku 2020 snížit odstra­nitelnou slepotu ve světě. Je proto s podivem, že tato iniciativa s Bronnikovou školou přímého vidění nejenže nepočítá, ale dokonce v jejích prospektech, zprávách či studiích nenajdeme jedinou zmínku o "vnitřním", "pří­mém" či "alter­nativním" viděním Bronnikovy metody, nikde se zde nehovoří ani o fenoménu "vision with closed eyes". Vzhledem k tomu, že s fenoménem "přímého vidění" jsem čtenářskou obec se­známil vpravdě sugestivní formou, nemohl mne žádný ze stoupenců Bronnikovy školy či milovníků záhad obvinit, že bych nebyl vstřícný vůči jejich poznatkům. Proto jsem také mohl oslovit zástupce spo­lečnosti, která se u nás pořádání Bronni­kových kurzů ujala.

Jak mne zástupce společnosti informoval, došlo v pořádání kurzů k tech­nickým změnám a výuka má nadále probíhat prostřed­nictvím tzv. uzavřených videokonferencí v rus­kém ja­zyce, které vede z Feodosie na Krymu v reál­ném čase sám autor V. M. Bronnikov. Napsal jsem tedy zástupci spo­lečnosti, že hledám pro potřebu našich lékařů nějaké odborné články, publikované ruskými (pří­padně zahraničními) badateli v odborném tisku, a to v angličtině. Neboť na zatím nejnovější texty jsem narazil na U.S. National Library of Medicine, ovšem tyto pocházejí z roku 2005. Ale jak se ukázalo, pan inženýr, coby zástupce této společnosti, nemá žádnou odbornou literaturu v anglickém jazyce, "která by podrobněji rozepisovala problematiku V.M.Bronnikova". V následném dopise mi pak pan inženýr ještě sděluje: "Na Vaši otázku, zda účastníci kurzu skutečně získali schopnost vi­dět se zavřenýma očima i po několika málo hodinách, musím říci, že ne. Navíc pracoval jsem s dospělýma osobama a nevylučuji, že by se to u senzoricky velmi citlivých jedinců i dětí nemohlo stát. Jinak je tu důležitý fakt a to dodržení bezpečnostních zásad při práci s touto technikou a nic se nesmí přeskakovat a samotné vidění se zavřenýma očima je až závěrečný akt při přechodu za­končení druhého stupně a příprava pro třetí stupeň výuky podle metody V.M. Bronnikova."

I sestavil jsem dopis tohoto znění:

Vážený pane inženýre, po tom, co jsem české veřejnosti představil na nejsledovanějším serveru dvě ruské školy "vidění" se zakrytýma očima, jsem obdržel ze zahraničí spoustu materiálů, které se váží k této problematice. Bohužel jsem nenašel na celé internetové síti ani jeden pádný dů­kaz toho, že lze naučit totálně slepé děti tzv. přímému vidění z metody pana Bronnikova. Navíc již bylo zveřejněno na netu několik dokumentů, které mají dokládat, že jeho žáci, po opravdovém vy­řazení zraku, údajně nejsou schopni předvádět alternativní, či přímé vidění. Vzhledem k tomu, že se do budoucna hodláte Vy sám věnovat popularizaci Bronnikovy školy a jeho kurzům, naskýtá se zde možnost naší vzájemné spolupráce a uvedení, jak se říká, "věcí na pravou míru". Rád bych tedy zamezil dal­ším dohadům a uspořádal jednoduchý experiment (z něhož by měl vzniknout videodo­kument), kterým by bylo možné tento fenomén seriozně verifikovat - tedy proká­zat jeho existenci. K tomu bych chtěl využít posluchárnu lékařské fakulty. A protože jde v expe­ri­mentu o vyřazení funkce lid­ského zraku, měli by se na experimentu podílet lékaři z oční kliniky. Ji­nak řečeno, kdo jiný by mohl lépe po­soudit, zda pokusná osoba užívá či neužívá svůj zrak, než právě lékaři z oční kliniky? Po dobrozdání lé­kař­ského konsilia, že jimi připravená pokusná osoba nemůže v násled­ném experimentu v žádném případě uží­vat svůj zrak, mohou pak zástupci skep­tiků přistoupit ke zcela jednodu­chému, opako­vatelnému experimentu (s dodržovanou experimen­tální zásadou "dva­krát naslepo") a požádat pokusnou osobu, aby za dohledu filmových kamer de­monstrovala svoji schopnost "číst" pro ni ne­známý text s očima důkladně zakrytýma gázou a ob­vazy. Protože jste v osobním kontaktu s panem Dr. Bronnikovem, napadlo mne logicky, zda byste pana Bronnikova nemohl požádat o vyslání jednoho jediného účastníka jeho kurzů, který je opravdu schopen na ex­perimentu českým lékařům předvést "přímé vidění" bez použití zakrytých očí. Pokud taková osoba před kamerou skutečně Bronnikovo přímé vidění předvede, uhradím veškeré ná­klady tohoto hosta na jeho cestu a pobyt v ČR.

Na tento můj dopis mi pan inženýr odpověděl:

"Dobrý den pane Wágnere, vážím si Vašeho zájmu o Bronnikovu metodu, ale myslím si, že Vás i Vaši peněženku vyjde levněji, když se zajedete osobně podívat do Feodosie nebo Moskvy a osobně se přesvědčíte na vlastní oči, jak celá metoda doopravdy funguje. Vámi navrhovaným pří­kladem je jen zbytečné vracení se po spirále času na samé začátky, kdy vědci a skeptici z celého bývalého SSSR se pokoušeli zpochybnit jeho metodu. Pokud má někdo z odborných vědeckých kruhů opravdový zájem a chce prozkoumat samotný děj, jednotlivé pokusy s touto metodou spo­jené a již nesčíslněkrát opakovaně prováděné, pak bych je rád nasměroval na odborné publikace N. P. BECHTĚREVNY, akademičky RAN a RAMN, Laureátky Státních vyznamenání SSSR, zahra­niční členky Rakousko-Finské akademie věd, Americké Akademie lékařské a psychiatrie, Meziná­rodní Akademie vědy ekologie, bezpečnosti člověka a přírody. Já sám se o metodu V. M. Bronni­kova velmi zajímám a praktikuji ji. Snažím se o to aby i ostatní měli tu možnost, se s metodou se­známit a naučit se ji. Nepotřebuji si nic dokazovat (a zvláště skeptikům ne), zda to, či ono funguje a co kdyby, kdyby.... Na takové věci nechci a nebudu tratit drahocený čas a chci se věnovat budo­vání, osvětě a praktickému seznamování široké veřejnosti lidí, kteří projeví o tuto unikátní metodu zájem."

Vzhledem k tomu, že jsem již mezitím prostudoval kvanta všelijakých internetových článků, studií a nejrůznější mailů, které mi přicházely z Ruska, bylo mi teď jasné, že přes všechnu moji vstřícnost uspořádat jednoduchý experiment, který by existenci fenoménu "zakrytých očí" či "přímého vidění" potvrdil nebo vyvrátil, nebude možné. A popravdě řečeno, bylo mi také již jasné, že žádný z žáků Bronnikovy školy s největší pravděpodobností nebude schopen "přečíst" mu předložené texty, po­kud jeho zrak před demonstrací "přímého vidění" vyřadí oční lékaři. Na druhé straně jsem ovšem musel uznat, že Bronnikova metoda může skutečně u dětí přispívat k rozvoji tzv. fotografické pa­měti. Někteří ze školou povinných Bronnikových žáků v této oblasti podávali opravdu fascinující výkony.

Zbývalo jen najít nějaký přesvědčivý důkaz k tak radikálním závěrům. Ovšem stále mám v živé paměti jednoduché řešení z kauzy tzv. filipínské psychochirurgie. Stejně jako tehdy jsem na­konec dospěl k názoru, proč vlastně chodit za kováříčkem, když můžu přímo za kovářem? Ne sice zde přímo za autorem metody výuky přímého vidění, za Vjačeslavem Michajlovičem Bronnikovem, který sám nikdy ve videošotech "přímé vidění" nepředváděl. Ale jednoduše jsem se soustředil na in­ternetová videa (což mne "i moji peněženku" vyšlo nejlevněji), ve kterých vystupuje - svými ukáz­kami de­monstrace "přímého vidění" v Rusku proslavený - syn autora metody výuky přímého vi­dění, Bron­nikov mladší, tedy Vladimír Bronnikov. Vladimír Bronnikov, který se měl naučit "alterna­tivnímu vi­dění" již jako malý chlapec, v různých videošotech nejenže zasvěceně hovoří o škole svého otce, ale též demonstruje výsledný efekt otcovy metody v praxi.

Videodokumentům, které lze chápat jako oslavné ódy na školu V. M. Bronnikova a zázračné schopnosti jeho syna Vladimíra, se na YouTube zcela vymyká několik střízlivých videošotů maďar­ské ESO.TV, která přijela do Moskvy zdokumentovat fenomén "alternativního" či "přímého" vidění žáků Bronnikovy školy. Demonstracím tohoto fenoménu a natáčení dokumentu byl přítomen sám autor metody, jedním z žáků jeho školy, demonstrujících tzv. přímé vidění, byl jeho syn Vladimír. Maďarský tým se soustředil především na látkovou černou masku, kterou si Bronnikovi žáci zakrý­vají oči. Jako už mnohokrát různí kritici průkaznosti tzv. přímého vidění poukazují na malé štěr­binky pod maskami, nedoléhajícími úplně k obličeji kolem nosu. Ovšem zásadní zvrat předsta­vo­vala maďarským týmem dovezená vlastní maska, podobná maskám policejním (které např. nasa­zuje i naše policie dopadeným zločincům, aby jim zcela znemožnila zrakové vjemy). Tato neprů­hledná maska dokonale přilnula Bronnikovým žákům k obličeji a zcela ochromila jejich zrak. A vý­sledný efekt? Schopnost "přímého" či "alternativního" vidění u Vladimíra Bronikova náhle zcela vymizela a on svým "vnitřním" zrakem neviděl vůbec nic.

Pokud jde o výše zmíněný fenomén tzv. filipínské psychochirurgie, zdánlivě vůbec s ruským feno­ménem tzv. pří­mého vidění nesouvisí. A přece mají jeden styčný bod. Bronnikova škola se vyzna­čuje nemalými náklady na studium, neboť frekventanti musí absolvovat několik stupňů kurzu, po­kud se chtějí dopracovat ke slíbené schopnosti "vidět" se zakrytýma očima. Zrovna tak se i kurzy filipínského léčitelství vyznačují nemalými náklady na studium, neboť i zde frekventanti musí ab­solvovat několik stupňů placeného kurzu, aby se mohli dopracovat k pořadateli slibované schop­nosti "operovat" pacienty bez nástrojů, pouze holýma rukama. V obou přípa­dech tak pořádané kurzy představují dobře organizovaný ob­chod s iluzí.

Převzato z autorova blogu na karelwagner.blog.idnes.cz.

Karel Wágner


Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...