28.3.2024 | Svátek má Soňa


IZRAEL: Ženy, matky, vojačky a čarodějky...

9.11.2007

Vojenskému suknu neušly v Izraeli, kde je povinná vojenská služba i pro dívky, ani dcery Bobbyho Davida, moravského Žida, který jako dítě přežil holocaust v Terezíně a v roce 1946 se vystěhoval do Tel Avivu. Jeho mladší dcera Yael má dnes dvě děti i šťastnou rodinu, izraelské dívky 1druhorozená Michaela, štíhlá dlouhovlasá blondýnka, je psycholožkou, jež se rozhodla být ve své profesi dokonalá, a proto se nevdala.

Ve svých sedmatřiceti letech se dala na další studium. Praxi si odbyla během své povinné dvaadvacetiměsíční vojenské služby pro izraelské dívky. Mladí Izraelci musejí sloužit tři roky, potom jsou jednou za rok, pokud to není častěji v době války, povoláváni na měsíční manévry. Vojančí tak oficiálně až do své padesátky, někteří podle potřeby narukují i po tomto věku.

Michaela po absolvování třítýdenního výcviku se zbraní dělala sekretářku veliteli, nastoupila do důstojnické školy a pak jako podporučnice rozdělovala nové brance podle jejich dovedností k jednotlivým útvarům. Dívky, které nechtěly přímo bojovat, dělaly sekretářky, zdravotnice, radistky nebo řidičky.

hadassh,,Nikdy mě ani nenapadlo, že bych neměla jít téměř na dva roky do kasáren a na frontu. Povinné vojenské šlužby jsou v Izraeli zbaveny jenom dívky, které se mimo jiné vdají, nebo jsou ortodoxní věřící Židovky. Každý soudný Izraelec musí pochopit, že žijeme v neustálém ohrožení. Jsme moc malá země, takže když se začne střílet na hranicích, je v nebezpečí kdokoli ve vnitrozemí. Proto přijde každému vhod, když se naučí zacházet se zbraní, pozná vojenskou disciplinu a ví, co obnášejí nálety, výbuchy bomb nebo sebevražedných náloží...," říká klidně půvabná Michaela.

Další možnost pro dívky, jak prožít povinných dvaadvacet měsíců vojenské základní služby je práce v Oketz. Jde o izraelskou psí jednotku, jejíž lidští členové trénují své čtyřnohé spolubojovníky hledat drogy a výbušniny, zneškodňovat teroristy, pátrat po uprchlících, odhalovat infiltrace podél izraelské hranice a podílet se na záchranných misích. V posledních letech se tato z určité části dívčí jednotka stala integrální součástí velkých vojenských operací v Judeji a Samaří (na tzv. Západním břehu Jordánu), v Gaze i během Druhé libanonské války.

Dívky berou vojenskou povinnost jako perspektivu své kariéry, u mladíků je to už arabská rodinadnes jiné. Počet mladých mužů, kteří ač jsou v odvodním věku, neslouží v izraelské armádě, v posledních letech vzrostl. Podle vojenských statistik dosáhl 25 %. Oproti roku 2005 jde o nárůst o 2 procentní body. Zmíněná čtvrtina zahrnuje mladé lidi, mající vyjmuti z povinné vojenské služby kvůli studiu na ješivě, a kteří tvoří okolo 11 % mužů v odvodním věku. Podle armádního oddělení lidských zdrojů také v posledním roce „index motivace", vyjadřující bojový duch vojáků, poklesl ze 70 % na 67 %.

Touha žen po seberealizaci v armádě možná zvýšil v židovském státu křivku rozvodovosti a s tím spojené problémy. Nový výzkum více než 440 nevyřešených rozvodových řízení před izraelskými národními rabínskými soudy ukazuje, že v celém Státě Izrael je pouze 69 agunot. Termín agunah (plurál agunot) označuje ženy, jimž manželé odmítají bez právně relevantního důvodu dát konečný rozvodový list zvaný get.

Takové ženy jsou podle židovského práva stále manželsky připoutány ke svým „vzpurným manželům“, a proto se nemohou znovu vdát nebo mít legitimní děti s jiným mužem. V Izraeli mají ve věcech manželství a rozvodů mezi Židy pravomoc rabínské soudy, které rozhodují dle židovského náboženského práva. Sankce, které mají soudci rabínských soudů k dispozici, jsou například uvěznění a dočasné pozastavení výkonu některých práv, jako jsou: právo cestovat mimo Izrael, získat, mít nebo obnovit si izraelský pas či izraelský řidičský průkaz, být volen nebo zastávat veřejný úřad, provozovat zaměstnání nebo podnikat v oboru, který v yžaduje licenci nebo povolení a otevřít si nebo mít bankovní účet.

Zákon také umožňuje uvěznit vzpurného manžela na samotce. Z pohledu židovského práva se ještě ne tak dávno dodržovala zásada, že manžel, který odmítal udělit get a jehož k tomu musel donutit soud, byl zmrskán. Podle izraelských zákonů ale takové rozhodnutí podle židovského práva nemůže být vykonáno.

Izrael 8Velmi zvláštní zákon se připravuje nejen pro rozvody, ale hlavně pro sňatky. Ministr spravedlnosti Daniel Friedmann a vrchní sefardský rabín Šlomo Amar dosáhli dohody o obsahu návrhu zákona, který upraví manželství a rozvody párů, které nespadají do pravomoci žádného z náboženských soudů, ať již židovského, muslimského či křesťanského.

Tyto páry budou oddávány občanskými soudy a spory mezi nimi řešeny Rodinným soudem. Zákon bude mít dopad zejména na více než čtvrt milionu přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu, jejichž otcové byli Židé, ale matky nikoliv, takže z hlediska židovského práva se na ně hledí jako na Nežidy. Jedná se o menší, ale nikoliv nevýznamnou skupinu přistěhovalců, jež podstoupila konverzi a plně se začlenila do židovského života Izraele.

Vojenský rabinát v srpnu 2007 zařadil do svých záložních sil 109 nových vojenských rabínů. Rabíni dokončili Kurs vojenských rabínů na důstojnické výcvikové základně izraelské armády Bahad 1. V letošním roce je počet účastníků kursů výrazně vyšší než v letech předchozích, kdy jej absolvovalo mezi 20 a 30 rabíny.

Ne vždy však fungovala židovská armáda bez problémů a s dívkami. Zvláště v carském Rusku. Sedmého září 1827 (26. srpna podle starého kalendáře) ruský car Mikuláš I. (Nikolaj I.) nařídil, že všichni židovští chlapci musí být ve věku 12 let násilně odvedeni ke službě do ruské armády. Tito chlapci, tzv. „kantonisté“, byli silou odloučeni od svých rodičů a v armádě často týráni s tím, že pokud konvertují k pravoslavnému křesťanství, jejich situace se zlepší.

Řada z nich na důsledky špatného zacházení zemřela. Chlapci byli ve speciálních školách do 18 let věku připravováni, aniž by podstoupili bar micva, tedy obřad dospělosti a poté nastoupili 25 let trvající službu v armádě. Tento systém byl považován za nápravný prostředek, vynucující asimilaci tvrdohlavých Židů do ruské společnosti, a jako způsob, jak narušit autoritu představitelů židovských obcí. Do carské armády bylo tímto způsobem odvedeno a ke svým rodinám se již nevrátilo na 50.000 židovských chlapců. Tato ponižující carská politika svévolného nevolnictví byla opuštěna po Nikolajově smrti v roce 1855.

Izraelské ženy často a rády vstupují do armády, aby v ní našly vhodné povolání, mnohé z nich se prosadí rovněž v politice. Poslankyně strany ,Izrael je náš domov´ (Jisrael Bejtenu) Esterina Tartman, zastřešující část radikálních ruských přistěhovalců, byla 25. února 2007 navržena na funkci nové izraelské ministryně turismu. Je to Izrael 949letá matka čtyř dětí, žije v Novém Givonu severně od Jeruzaléma, osvobozeném (anektovaném) v roce 1967. Má magisterské vzdělání v oboru ekonomie a marketingu na Hebrejské univerzitě a bakalářské vzdělání z Bar Ilanovy univerzity, na níž studoval také Jigal Amir, vrah premiéra Jicchaka Rabina.

Tato atraktivní tmavovláska drží rekord s největším počtem výsadkářských seskoků v dějinách izraelské armády, z níž odešla v hodnosti majora. Záložní službu vykonává jako důstojník pro město Givat Ze'ev a region Benjamínu. Pracovala mimo jiné jako zástupkyně ředitele jedné významné izraelské banky. Říká se o ní, že je ženou „dodržující šabat a kašrut.“ Hovoří hebrejsky, anglicky a španělsky.

Jariv Oppenheimer z krajně levicové organizace ,Mír hned´ o ní prohlásil: „Izrael se musí stydět, že ženu s tak rasistickými názory jmenoval na post ministryně turismu.“ Myslel tím její kritiku jmenování Raleba Madžadle prvním arabským muslimem na ministerském křesle v historii izraelských vlád.

Vše nejde podle ideálních předpokladů ani v Izraeli. Nová ministryně turismu se ještě na svém křesle ani neohřála a už musela z vlády pryč. Vzdala se šance na post ministryně turismu poté, kdy byla obviněna, že zfalšovala údaje o svém dosaženém vysokoškolském vzdělání; levicoví poslanci ihned využili příležitosti a označili ji za "lhářku"; obvinění již bylo vyvráceno ve vztahu k jejímu bakalářskému vzdělání, to Tel Avivmagisterské naopak neukončila a nyní se vede spor o to, zda toto někdy ona sama tvrdila nebo zda jen hovořila o tom, že studovala magisterský obor, což je pravda.

Esterina Tartman mohla být už čtvrtou ministryní současné 25členné vlády. Snad příště. Ministryní zahraničí je Civi Livni, mimo jiné je kandidátka na předsedkyni Šaronovy strany Kadima, ministryní školství je Juli Tamir, její předchůdkyní byla Šulamit Aloni ze strany Šinuj, kritizující zákaz sňatků mezi židovskými občany Izraele a Palestinci, další ministryní byla i Limon Livnat z Likudu a mluvčí premiéra Ehuda Olmerta je sličná novinářka Miri Eisan.

Zatím unikátem v ženském světě Židovek v 21. století je první případ, kdy je trestně stíhána žena, věštící z kávové sedliny. Izraelské úřady totiž vyšetřují Sanu Kuma za praktikování čarodějnictví poté, kdy byla obviněna, že její proroctví z kávové sedliny nemají ani cenu čaje. Sana Kuma zájemcům předpovídala za nemalé částky budoucnost z kávové sedliny přes čtvrt století a mezi jejími zákazníky byly i některé izraelské celebrity.

Izraelské právo zakazuje předpovídání budoucnosti, v souladu s biblickým zákazem. Nicméně právník čarodějky Kumy ex offo Ofir Almog uvedl, že zákon je nejasný, protože předvídání na základě „čtení z hvězd“ je dovolené, zatímco předpovídání podle kávové sedliny nikoliv.

Ilustrační fotografie: autor

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz