Zkusme si představit, že žijeme nějakých pět deset kilometrů od hranic. Za nimi vládne režim, který nejen toleruje, ale přímo podněcuje k odpalování raket krátkého doletu a minometných granátů. A že těchto střel by na oblast, v níž žijete, byly vypuštěny desítky a stovky – a v průběhu několika let tisíce. A cíl? Libovolný. Dopadnout mohou kamkoli; ohrozit vás venku i doma, kdekoli.

A zkusme si představit také to, co by se dělo, kdyby v Aši, Rumburku nebo Železné Rudě explodovala jedna jediná kaťuše vyslaná od sousedů. A kdyby po protestu pražské vlády nenásledovala omluva a řádné vyšetření incidentu německými úřady, ale střelba dalších raket.

Desítek, stovek, tisíců.

V Evropě 21. století je něco takového nepředstavitelné, protože nemožné.

Na Blízkém východě téhož století naopak jev běžný. Alespoň na hranicích mezi Gazou a Izraelem, jakož i na linii mezi jihem Libanonu a severem Izraele.

Z Pásma Gazy bylo za posledních osm let vypáleno na Izrael více než dvanáct tisíc raket. Zamířeny na civilní cíle přinášejí chaos, destrukci, zranění a smrt. Celá generace dětí v oblasti je traumatizována těmito útoky.

Přesto je ve světě fungujícím naruby za útočníka a původce zla považován Izrael. Podobně je hodnocen i v Goldstoneho zprávě, která přinesla výsledky vyšetřování OSN týkajícího se protiteroristické operace Lité olovo z přelomu let 2008/2009.

Blízkost odpalovacích míst a rychlost letu raket znamená, že napadení obyvatelé mají 15 sekund na to, aby zareagovali, vyhledali úkryt a v něm útok přečkali. Což je v běžném životě téměř nesplnitelné. Pokud nejste doma nebo v blízkosti bezpečného místa, do čtvrt minuty od zaznění sotva zvládnete udělat víc než že budete čekat, kam raketa dopadne.

Může to být na kilometry daleko, anebo také tam, kde právě stojíte. Jak to působí na psychiku lidí, zejména dětí, jsou-li vystaveny takovémuto ohrožení opakovaně, netřeba uvádět.

*

Mohlo by se zdát, že vyrábět ze zbytků spadlých raket železné květy a ty pak prodávat je výrazem cynismu. Nikoli. Právě to se totiž v Izraeli děje a má to svůj hluboký smysl.

Jedním z těch, kdo tímto způsobem transformuje zbraně v symboly života a naděje, je výtvarník Yaron Bob. Sám žije ve stínu teroru a dobře ví, co to obnáší. Z kovových zbytků raket kássam vytváří ve své dílně za pomoci svařovací soupravy, brusky a jiných nástrojů nejrůznější modely kovových růží. Nejde o žádný samoúčel nebo umělcův rozmar.

... růže z rakety. Tento model vysoký 25 cm je v nabídce za 295 dolarů

Yaronovy výtvory jsou prodávány na internetu a část výtěžku jde na projekt nazvaný Operace Lifeshield. Smyslem je pořízení mobilních protiraketových krytů, které by měly přispět k tomu, aby obětí teroristického ostřelování bylo o něco méně.

Josh Adler, jeden ze spoluzakladatelů projektu, říká, že jeho smyslem je umístit tyto buňky na otevřeném prostranství, kde nejsou jiné možnosti ochrany a kde se nachází větší koncentrace lidí. Zhotoveny jsou tak, aby zabránily proniknutí střel, šrapnelů a částí raket. Jsou také schopny odolat přímému zásahu.

Jejich výhodou je i to, že zatímco budování podzemních krytů se počítá na měsíce, tyto buňky mohou být vyrobeny v řádu týdnů.

Buňky jistě nejsou všelékem, ale bezpochyby mohou přispět k o něco většímu bezpečí a klidu izraelské veřejnosti v ohrožených oblastech. Nemluvě o tom, že každý zachráněný život představuje hodnotu, které se žádná finanční částka nevyrovná.

To však pochopí jen ten, kdo přišel o milovanou osobu rukou zákeřného vraha, jehož jedinou motivací je patologická nenávist.

Stejskal.estranky.cz