28.3.2024 | Svátek má Soňa


IZRAEL: Teče voda do kopce?

26.12.2017

„Teče voda do kopce, mámo? Teče, táto!“ To je starý, fousatý vtip, který se s pousmáním říkal vždy, když ničím nepodložené, ale skálopevné přesvědčení vítězilo nad realitou, v tomto úsměvném případě dokonce vyjádřenou fyzikálním zákonem.

Na tento vtip jsem si vzpomněla, když jsem poslouchala zprávu o jednání Valného shromáždění OSN, které odsoudilo rozhodnutí Spojených států uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele tím, že do něj (v budoucnu) přemístí svůj zastupitelský úřad. Zástupci 128 zemí jsou přesvědčeni, že voda teče do kopce, 9 respektuje fyzikální zákon a 35, kteří se zdrželi hlasování, asi usoudili, že i s neutrálním názorem lze žít.

Kneset v roce 1980 přijal zákon, že „Jeruzalém, celý a sjednocený, je hlavním městem Izraele“. OSN sice tento zákon neuznala, ale bylo na ní, aby tehdy přesvědčila svého člena-stát Izrael, členy jeho Knesetu, o úpravě, změně či stažení tohoto zákona. OSN tehdy toto svoje přesvědčení nedovedla do konce, zákon tedy platí.

Jeruzalém je největší město Izraele, jeho historie sahá do hloubky šesti tisíc let, písemné zmínky jsou z doby dvou tisíc let před Kristem, před třemi tisíci roky přišli na jeho území Izraelité.

Po zboření Druhého chrámu římským císařem Titem se Židé rozešli do celého světa. Jejich další historie byla poté hodně, hodně složitá. Dnešní situace této země a skladba obyvatelstva to plně dokládá. Ale pozdrav, který znali a znají všichni Židé - „příští rok v Jeruzalémě“ - mluví za vše. I za to, že od roku 1948 mají zase svůj stát. A kdo navštívil tuto zemi a její největší město, nemůže se přijetí zákona z roku 1980 divit. Město, kde sídlí vláda, Kneset s impozantní menorou před branou, kde už zase stojí bělostná synagoga Churva, v bojích v roce 1948 úplně zničená, kde je úžasná budova Muzea svitku či památník Jad Vašem, o dalších historických místech nemluvě.

Každý stát má právo určit si své hlavní město. A diplomatická zastoupení sídlí většinou v hlavním městě. Kdyby se Spojené státy po dohodě s ČR rozhodly opačně, třeba přestěhovat své pražské velvyslanectví z ulice Na Tržišti do Panenských Břežan nebo do Lovosic či Kadaně, asi by toto rozhodnutí bylo přijato s pozdviženým obočím, ale OSN by je ani nezaznamenala. Proč je tomu v případě Jeruzaléma jinak?

Prožitá historie má sílu fyzikálních zákonů. Ani OSN nepřesvědčí vodu, aby tekla do kopce! Nechme tedy stát Izrael, aby si sám určil své hlavní město a respektujme to.